4 - Dopisy od Evansové

9. ledna 2009 v 22:03 | tatokalan, původní: SMH |  Být šestnáctiletým není tak snadné, jak se zdá (HP)
"Jamesi!" vyjekla paní Potterová. Přišel k sobě dřív, než čekali. Lékouzelníci jim řekli, že to bude trvat ještě aspoň týden.
"Kde to jsem?" zeptal se James unaveně.
"V nemocnici u Sv. Munga," odpověděl jeho otec.
"Tati? Mami? Tichošlápku? Brum... profesore Brumbále?" Rodiče ho vždy učili, aby Brumbála oslovoval "profesore". Měl ještě trochu rozmazané vidění, ale byl si téměř jistý, že jsou to oni.
"Správně, všichni jsme tady," řekl Sirius.
"Siriusi, dojdi pro lékouzelníka a ihned se vrať. Už žádnou kávu!" přikázala paní Potterová. Bůh chraň, aby ten chlapec byl díky další kávě ještě víc probuzený a nezvládnutelný, než je teď.
"Bolí," konstatoval James. Sotva se mohl pohnout. V kouzelnickém světě není tak zlé, když si něco zlomíte, ale pokud si toho zlomíte moc najednou, je to hrozné. Cítil popálení na obličeji - ta bolest ho zasáhla vždy, když se maličko pohnul nebo promluvil. Zabořil se hlouběji do podušek, aby si udělal trochu pohodlí. Bohužel, matrace ho moc neposkytovala.
"Lékouzelník už jde," oznámil Sirius s úsměvem. To, že se James probudil, byla ta nejlepší událost od... no, odjakživa!
"Vypadáš šťastně," všiml si James.
"Jo, všichni jsme ti moc drželi palce," odpověděl Sirius.
"Díky. Jak se má, ehm... jak se má Evansová?" zeptal se James váhavě.
"Dobře, je už doma. Rodiče si ji odvezli před dvěma dny. Slíbila, že mi brzy napíše," řekl Sirius.
"To je fajn. Možná, že se mi brzy podaří napsat něco Pobertům. Aspoň doufám," dodal James slabým hlasem.
"Náměsíčník přijde zítra ve tři a Červíček teď v poledne," informoval ho Sirius.
"Oba přicházejí každý den v tu samou dobu a zůstávají tu hodinu," dodal David Potter.
"A mluvili na tebe, když jsi spal," řekla Marilyn. "Abys měl nějakou společnost a tak. Lékouzelníci jim řekli, že to je dobrý nápad."
"Super," odpověděl James unaveně a zvedl ruku, aby se poškrábal na krku. Jakmile to udělal, objevila se mu na prstech krev. "Sakra!" zašeptal tak, aby to neslyšela jeho matka.
"Jamesi! Cos to udělal?" vyděsil se jeho otec.
"Poškrábal jsem se na krku, jsou tam ty puchýře nebo spáleniny nebo jak tomu k čertu chcete říkat," vysvětloval James.
"Dobře, dáš si prostě za úkol nedotýkat se obličeje," poručil pan Potter přísně, vzal ručník a setřel Jamesovi z prstů krev. James se znovu co nejpohodlněji uložil. Byl opravdu unavený. Slyšel všechno, co říkal Brumbál i rodiče, když jim Sirius tak nepokrytě vyprávěl o jeho životní lásce. Znovu usnul a prospal dalších dvanáct hodin.
Za dva týdny ho propustili domů.
"Jamesi, domácí skřítci ti vezmou věci nahoru," naléhala Marilyn.
"Ne, ne, ne, mami, musím to udělat sám," řekl James sebejistě. Většina jeho zavazadel přišla domů z Bradavic, ale nějaká měl i v nemocnici. Pevně sevřel jejich ucha v rukou a táhl je nahoru. Vystoupal dvě patra ke svému pokoji - byl červeno-zlatý, protože to byly barvy Nebelvíru, a všude po zdech visely plakáty s famfrpálem. Pokoji vévodila obrovská postel a všude byly stoly, židle a pohovky. Dveře blízko Jamesovy postele vedly do jeho studovny. Tam na něj čekala jeho sova Clarence, usazená na lampě. Studovna byla plná knih, obrazů a fotek. Ty na jeho stole ukazovaly většinou Jamese, Siriuse, Petera a Remuse. Kromě jedné z nich, a tou byla momentka Lily a Taylor. James pohladil Clarence a rozhlédl se po místnosti. Na podlaze byla zavazadla. Spousta zavazadel, která vypadala, jako by je někdo balil ve spěchu. Jedno bylo napůl otevřené, s oblečením visícím přes okraj. James si uvědomil, že patří Siriusovi.
"Siriusi!" zavolal.
"Jo, Dvanácteráku?" ozvalo se v odpověď.
"Proč máš svoje krámy v mojí studovně?" zavolal znovu. Sirius se objevil ve dveřích.
"Eh... no, Dvanácteráku, já... hm... poslední měsíc tak trochu žiju v zavazadlech. Tady," vysvětloval.
"Proč?" zeptal se James zmateně.
"Zase jsem se hrozně pohádal s rodiči," začal.
"Kvůli čemu?"
"No, Dvanácteráku, udělal jsem tu chybu, že jsem řekl své drahé matičce, že Evansová byla jedním z těch, kdo byli u toho ohně zraněni. A pokračoval jsem tím, že ji navštívím. Pak jsme se začali hádat, máti ječela na Kráturu, ať mi sbalí kufry, no a víš, jak nesnáším, když se mi Krátura hrabe ve věcech. Takže když se mi snažil pomoct s balením, letěl dolů ze schodů," řekl Sirius drsně. "A tak jsem tady, Dvanácteráku."
"Tak ti přestěhujeme bágly do toho pokoje, co je vedle mého," navrhl okamžitě James.
"Ne, Dvanácteráku, zrovna jsem ti chtěl říct, že budu bydlet se strýcem Alphradem. Jen jsem tady vegetil, než tě pustí domů."
"Ne, Siriusi. Zůstaneš tady, pro mě jsi část rodiny," řekl James a podíval se na svého nejlepšího přítele. Sirius se na něj také díval. Oba dva si tiše uvědomili, že James má pravdu.
"Dobře, Jamesi." Sirius si nabral několik zavazadel, zatímco James si vzal pár lehkých. Když je nesl kolem zrcadla, uviděl svůj odraz.
"Do háje," zamumlal. Od toho rána před požárem se v zrcadle neviděl. Bylo to horší, než si vůbec kdy dokázal představit. Nikdo mu neřekl, jak příšerně vypadá. Spáleniny na obličeji byly to nejmenší. Pod očima měl rány, které se ještě nestačily zahojit. Další rány na krku se už měnily v jizvy. Oči měl červené a podlité krví, s obrovskými vaky pod nimi. Podíval se na sebe znovu a uvědomil si, že je ještě bledší než Srabus! Vlasy byly místy spálené - to si pamatoval z doby, než se ocitl v nemocnici - a měly obvyklý neupravený vzhled. Také neměl brýle - ztratil je. Bez nich vypadal alespoň na osmnáct nebo devatenáct. Bohužel, bylo mu jenom pat-šestnáct! Měl narozeniny, když byl v nemocnici, a vůbec si to neuvědomil! Ne, že by mu na tom nějak záleželo, a to bylo divné. Bylo mu jedno, že téměř měsíc strávil v posteli. Červenec už skoro končil. Ještě jednou se na sebe podíval, působilo mu to téměř fyzickou bolest.
"Siriusi!" zavolal. Sirius se objevil v pokoji se zbývajícími zavazadly v ruce.
"Jo, Dvanácteráku?"
"Proč jsi mi neřekl, jak strašně vypadám?" zeptal se James váhavě.
"Ach tak, no, kvůli emocím a tak. Aspoň tak nám to vysvětlovali lékouzelníci. Řekli nám, abychom ti o tom neříkali, dokud ti nebude líp." vychrlil ze sebe Sirius. Tohle vůbec Jamesovi neměl říkat. Ale bylo to pro jeho dobro.
"Chápu," řekl tiše. "Víš, proč se ještě ty spáleniny nezahojily?"
"Ne. Ty to víš?"
"Jo, vím. Voldemortova magie je příliš silná pro normální léky. Budou tam dlouho, opravdu dlouho."
"To je na prd," odtušil Sirius.
"Tvoje sova," všiml si James. U okna se objevila Siriusova sova Famfrpál s poštou.
"Dopisy od Evansové, pro každého jeden," oznámil Sirius a podal Jamesovi obálku, nadepsanou černým inkoustem a pěkným rukopisem.

Pottere,
jsem ráda, že se ti daří dobře - Sirius mi napsal. Téměř každý den dostávám sovy s otázkami, co se stalo tam na hradě. Ty dopisy jsou od reportérů a dalších lidí od tisku. Nevím, co mám dělat. Jamesi, ráda bych slyšela tvoji verzi. Pamatuju si, že jsem tě naposledy viděla těsně předtím, než jsem se dostala ven. Když jsem se otočila a chtěla ti říct, abys byl opatrný, byl jsi pryč. Co se tam stalo? Nemusíš mi to říkat, ale ráda bych to věděla. Prosím, odepiš brzy.
Lily
P.S.: Všechno nejlepší k narozeninám!

Siriusi,
díky, že jsi mi dal vědět, jak je na tom James. Jak vypadá? Když jsem zjistila, jak hrozně vypadám já, leknutím jsem vykřikla. Už s tebou mluvil o tom, co se stalo, když jsme se rozdělili? Zeptala jsem se ho na to v dopise. Taylor mě pozvala na srpen k nim, ale ještě jsem se nezeptala našich. Doufám, že budou souhlasit - bylo by to fajn vás všechny vidět. Bohužel, každý víkend od mého propuštění mě donutili jet s nimi do Liverpoolu, navštívit přítele Petunie - prý se brzy stane jejím snoubencem (aspoň ona to říká). Brzy se ozvu.
Lils

"Co je v tvém dopise?" chtěl vědět James.
"Většinou se ptá na tebe," řekl Sirius. James se šťastně usmál.
"Vypadá to, jako by ledová královna Bradavic roztávala," dodal sebejistě.
"Tak to si nemyslím, Pottere," dobíral si ho Sirius.
"Dostanu ji do konce školy, to si pamatuj!"
"Ó, tak co, Romeo, co ti píše?"
"Nó, Tybalte, píše: Jamesi, vezmi si mě, jsem tvá!" vymýšlel si James a tvářil se rozpustile.
"Silně pochybuju, že by zrovna tohle moje ex-přítelkyně napsala do dopisu," řekl Sirius a natáhl se po dopise, aby si ho přečetl.
"Co jí řekneš?"
"Nemůžu jí to napsat v dopise. Musím jí to říct do očí. Možná počkám, až přijede k Taylor," uhýbal James.
"Musíš to někomu říct brzy, Dvanácteráku. Mně jsi to neřekl. Brumbála jsi skoro seřval, když se tě na to zeptal. A neřekl jsi to ani svým rodičům. Musíš to říct jí. Je asi jediná, kdo si opravdu zaslouží vědět, co se stalo," nabádal ho Sirius. James se k němu otočil. Chvíli sledoval Siriuse s rostoucím vztekem a najednou ho prudce uhodil do obličeje.
"Sakra, Dvanácteráku! Za co tohle, k čertu, bylo?" zařval Sirius s krvácejícím nosem. Zřejmě ho měl zlomený.
"Nechci o tom mluvit s nikým!" ječel James. "Ani ona, ani ty, nikdo si nedokáže představit to peklo, kterým jsem ten den prošel! Nikdo!"
"Dvanácteráku, možná bys měl odepsat Evansové. Já... půjdu si něco zařídit," řekl, aby se James uklidnil.
"Udělej to. Je mi líto, že jsem tě praštil," ozval se James tichým hlasem.
"To je v pořádku. Vím, že toho bylo na tebe hodně, ale... nevím, Dvanácteráku, prostě jí napiš." Sirius odešel z pokoje, aby si ošetřil nos. Na koberci po něm zůstaly krvavé skvrny. James chtěl později zavolat domácího skřítka, aby to uklidil.

Evansová,
v dopise ti nic nemůžu říct. Musíme se vidět, abychom si o tom promluvili. Zatím jsem se nesvěřil vůbec nikomu, ani Brumbálovi. Prosím, přijď prvního srpna na oběd k Děravému kotli. Pokud chceš, můžu tě vyzvednout u vás. Musím tě prostě vidět. Odepiš brzy.
James

Pottere,
vyzvedni mě na adrese 321 Westwood Lane, Liverpool.
Lily
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Parvaty Parvaty | Web | 10. ledna 2009 v 18:19 | Reagovat

Další super kapitola! James a Lili mají mezi sebou zajímavou komunikaci:-) Jsem zvědavá jak dopadne to jejich setkání

2 tatokalan tatokalan | 11. ledna 2009 v 11:16 | Reagovat

Mno to já taky, zvlášť, když je James skoro hysterický v momentě, kdy se ho někdo zeptá, co se stalo... samotnou by mě zajímalo, co se tam vlastně dělo, doufám, že autorka nám to brzy řekne :D

Kapču jsem přeložila radši ještě v pátek, nevěděla jsem, jak na tom budu časově, spát se mi nechtělo a nic dělat taky ne, tak to bylo ideální :D Další bude možná dneska, nebo snad přes týden.

3 Parvaty Parvaty | Web | 11. ledna 2009 v 13:07 | Reagovat

:-)no jo James to psychicky nějak nezvládá....Jsem zvědavá jak to bude dál:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama