7 - Oběd s Potterem a Evansovou

26. ledna 2009 v 12:27 | tatokalan, původní: SMH |  Být šestnáctiletým není tak snadné, jak se zdá (HP)
Sirius je vysadil u malé kavárny v Příčné ulici. Dům Potterových nebyl daleko, takže mu James řekl, že zpátky půjdou pěšky.
"Tak si to užijte, Dvanácteráku. Lily, vezmu tvoje věci k Taylor," loučil se Sirius.
"To nemusíš, Siriusi. Můžu to udělat sama."
"Ne, Evansová, šetři síly, budeš je potřebovat." To byla pravda, Lily se skutečně cítila poněkud slabá.
"Díky," řekla zdvořile.
"Půjdeme dovnitř?" připomněl se James.
"Jistě."
Kavárna byla osvětlená jen tlumeně. James si sundal sluneční brýle, protože s nimi toho moc neviděl.
"Nic nevidím," stěžovala si Lily.
"A proto by sis měla sundat sluneční brýle," radil James.
"Ne," vyhrkla.
"Fajn, ať je po tvém."
"Dvě místa pro nekuřáky, prosím," obrátila se Lily na hostesku. Ta je odvedla do malého boxu pro dva. Lily a James se usadili naproti sobě.
"Sundej si ty brýle, Evansová," naléhal James. "Já svoje taky nemám."
"Jamesi, já ne..."
"Ššš... tohle nechci slyšet. Už jsem se vypořádal s tím, jak vypadám, a jsem si jistý, že ty to dokážeš taky," konejšil ji James. Zamračila se a pomalu si sundavala brýle.
"Proboha!" zašeptal James.
"Ach, Pottere!" rozplakala se. Její oči vypadaly hrozně ve srovnání s těmi zeleně se třpytícími diamanty, na jaké u ní byl zvyklý. Kolem očí měla popálenou kůži a celkově vypadala, jako kdyby ji někdo uhodil přímo do oka a ráno jí vyskočil monokl.
"Lily, přestaň plakat, prosím. Já jsem to tak nemyslel," snažil se ji uklidnit.
"Nemá to cenu, Pottere. Make-up na to nepomáhá, kouzla taky ne. Musím se smířit s tím, že takhle budu vypadat hodně dlouho. Možná až do prosince, jak říkali lékouzelníci."
"Není to tak hrozné."
"Ty oči tak pálí, Pottere. Pořád."
"No, možná když přestaneš brečet, tak na chvíli přestanou," radil James.
"Fajn," odpověděla zdrceně a utřela si slzy.
"Klubový sendvič a prosím, bez rajčat," objednal si James, když přišla servírka.
"Pro mě krůtí sendvič na pšeničném chlebu. Bez okurky," doplnila Lily.
"Něco k pití?"
"Vodu."
"Pro mě taky."
Voda byla to jediné, co Lily pila to léto. James také.
"Takže... jak to, že teď nosíš kontaktní čočky?" chtěla vědět Lily.
"Tehdy jsem při požáru ztratil brýle. Buď někde plavou v jezeře nebo jsou v té chodbě."
"Řekneš mi, co se tenkrát stalo?" zeptala se opatrně.
"Ano."
"Dobře."
"Viděl jsem, jak jsi se dostala z hradu. Všiml jsem si, že jsi celá popálená a pomyslel jsem si, že musím být opatrný a-"

"Kde to jsme?"
"V jižním křídle. Pojď!" řekla Lily a pustila se přes oheň. Znova a znovu se popálila, ale nakonec se dostala ven. Otočila se, aby zavolala na Jamese. Nikde ho neviděla.
"Pottere!" zakřičela. Cítila, jak z ní pomalu mizí zastírací kouzlo. Žádná odpověď. Pohlédla směrem k Hagridově boudě, kde se shromáždila celá škola. Učitelé všechno sledovali.
"Pottere!"
"Pottere!"
"Jamesi!"
Slyšel, jak ho volá a právě se chystal ji následovat, když se za ním objevili dva muži a napadli ho.
"Mdloby na vás!" zařval James. Oba muži se svalili na zem, ale otvor, kterým se Lily dostala ven, se mezitím zacelil. Pro Jamese neexistoval způsob, jak se odtamtud dostat živý, ať už s kouzly nebo bez nich.
"Do háje!" zaklel a rozhlédl se kolem. Mezi spadlými trámy se objevila postava. Jamesovi došlo, že se Voldemort osvobodil, a vrhl se k nejbližšímu schodišti. Vedlo do astronomické věže.
Voldemort za ním. James se otočil, hůlku připravenou.
"Co ode mě chceš?" vykřikl.
"Jen tvůj život, Pottere. Tví rodiče si pak rozmyslí, jestli ještě někdy zneškodní nějakého Smrtijeda, když bude jejich synáček po smrti!" zasyčel Voldemort.
"Proč ty? Proč jsi sem přišel sám a neposlal nějakého svého poskoka?"
"Pokud chceš, aby byl úkol perfektně splněn, musíš to udělat sám!" usykl znovu Voldemort. Zatlačil Jamese do kouta u okna a pomalu se k němu blížil. Tak takhle tedy vypadá konec Jamese Henryho Pottera.
"Počkej chvilku!" zarazil ho James. Voldemort sklonil hůlku, ale nepřestával s ní mířit na Jamesův običej.
"Copak je, Pottere, hodláš pronést nějaká slavná poslední slova?"
"Můžu požádat rodiče, aby trochu přibrzdili," lhal.
"Přibrzdili? Lžeš," odtušil Voldemort.
"Tak jo, lžu. Ale pamatuj si, Voldemorte. Když mě zabiješ, zbavíš se jednoho ze svých největších nepřátel. Říkali, že za několik let budu skvělý. Ale teď je mi jenom patnáct. A ty se vážně budeš chlubit svým Smrtijedům, že jsi zabil patnáctileté děcko, které ještě ani nevyšlo ze školy? Co kdybychom zopakovali tohle malé setkání až mi bude, dejme tomu... čtyřicet?" vychrlil ze sebe. Voldemort ze sebe vyrazil pronikavý smích.
"Jsi chytrý a drzý, Pottere. Přesně jako já, když jsem chodil do školy. Co kdybychom teď spolu bojovali, ale já tě nezabil?"
"Platí," řekl James. Nevěřil Voldemortovi ani za mák, ale pokud to má oddálit jeho smrt, proč ne.
"Impedimenta!" vykřikl.
"Protego!"
"Mdloby na tebe." Voldemort se kouzlu vyhnul, ale jen tak tak.
"No, na patnáctileté děcko jsi dost talentovaný," komentoval chladně.
"To jsem netušil, že Pán zla hýří komplimenty," vysmíval se James.
"A já zase nevěděl, že někdo jako ty má tak špatný vkus ve výběru přátel. Jako třeba slečnu Evansovou." Při zmínce o Lily začal James sesílat jedno kouzlo za druhým.
"Aha, takže slečna Evansová tě zajímá."
"Ne, ale štve mě to, že takový parchant jako ty se odvažuje prohlašovat, že někdo takový si nezaslouží chodit po zemi společně s kouzelníky!" zařval James.
"A víš, co ještě považuji za ostudu, Pottere?" zeptal se, když James seslal další kouzlo.
"Co?"
"Že čistokrevný kouzelník James Henry Potter ve svých patnácti letech zemře takovou smrtí!"
"Expelliarmus!" Voldemortova hůlka se ocitla v Jamesově ruce.
"Velmi dobře, Pottere. Škoda, že tě dokážu zabít bez ní," zavrčel Voldemort. Blafuje, pomyslel si James. Je v koncích.
"Avada Kedavra!" James uhnul právě včas. Zelený paprsek narazil do zdi, kde před chvílí stál.
"Takže mě zabiješ?" zeptal se James. Voldemort přikývl a chytil Jamese za ruku, ve které držel hůlku. Jamesova hůlka odlétla do jezera pod nimi, ale Voldemortova zůstala jako zázrakem v jeho ruce. Voldemort popadl Jamesovy paže a zkroutil mu je tak, až se kosti lámaly. James zalapal po dechu bolestí a hůlka mu vypadla z ruky. Pán zla ji zvedl a namířil na Jamese.
"Jaká škoda, že se nedožiješ svých šestnáctin," zasyčel.
"Jaká škoda, žes mě nezabil dřív, bylo by to pro tebe mnohem snadnější," zamumlal James. Jeho otec ho vždycky učil, aby se takovým protivníkům drze postavil. Když vyhraješ, neponížíš se, a když prohraješ, jsi mrtvý a už s tím nic nenaděláš.
"Máš opravdu talent, Pottere. Co kdybychom si to trochu zpestřili?" popichoval ho Voldemort.
"Jak?"
"Ty budeš utíkat a já tě chytím. Tuhle školu znám lépe než Brumbál. Dám ti jednu minutu náskok. A věř mi, že cestu ven nenajdeš, pokud nechceš uhořet." James přikývl.
"Tři... dva... jedna." James se rozběhl dolů po schodech z astronomické věže. Pochyboval, že Voldemort ví o tajných chodbách, které Pobertové používali. Nikdo o nich nevěděl (kromě Rachel). Vběhl do učebny, kde začínala chodba k Medovému ráji. Voldemort běžel těsně za ním. Otevřel dveře do chodby. Voldemort ho zahlédl v učebně, ale už neviděl, jak zmizel v chodbě. James se rozeběhl ještě rychleji.
"Pamatuj si, Pottere, jednou zemřeš rukou lorda Voldemorta! Já si tě najdu. Dnes to možná nebude, ale příště jistě!"

"Od té doby se mi zdají děsivé sny," dokončil James své vyprávění.
"Ach, Pottere... to je strašné. Já... omlouvám se, že jsem na tebe ječela."
"Já taky," řekl tiše. "Víš, jsi první, komu jsem o tom řekl. Sirius se mě zeptal, jestli ti to povím a já... no, rozčílil jsem se tak, až jsem ho praštil do nosu."
"Viděla jsem ten obvaz."
"A co ty? Myslím jako jestli se ti taky zdají sny nebo tak?"
"Zdají. Teda ne celé. Začalo to už před tím požárem, měla jsem sny o tom, jak jsem se svým manželem, pak tam bylo malé dítě - chlapec - a pak tam přijde chlápek a zabije nás," vyprávěla Lily. "Nevěděla jsem, kdo je ten chlap, dokud jsme ho neviděli v kuchyni. A... tohle bych ti neměla říkat, ale... můj manžel v těch snech... jsi ty."
"Já? Ženatý? S děckem a manželkou?" nevěřil James.
"Ano. A neopovažuj se vykládat svým přátelům, že se mi zdá o tobě!"
"To jsem neměl v úmyslu," zašklebil se a Lily bylo jasné, že to okamžitě vyklopí Siriusovi.
"Ehm, jistě."
"Jak dlouhé jsou ty sny?"
"Trvají celou noc. Probouzím se zalitá studeným potem. Ale myslím, že jednou skončí."
"To doufám, kvůli nám oběma."
"Ale ne!" vyděsila se Lily. "Honem si nasaď brýle!"
James to udělal a rozhlédl se kolem. Do kavárny právě vešel Severus Snape s Luciusem Malfoyem.
"U Merlina, jak já tyhle dva nesnáším," zašeptal James.
"To nejsi sám," ujistila ho Lily.
"Ale ale, Severusi, podívej, to je James Potter," řekl Lucius jedovatě.
"Vyšel sis inkognito, Pottere?" přidal se Snape.
"To by se ti hodilo, Srabusi," odsekl James.
"Nemyslím, že se známe. Na krásné obličeje já nikdy nezapomínám," obrátil se Lucius k Lily.
"Luciusi, s takovými ty by ses přece nestýkal," zarazil ho Snape.
"Mudlovská šmejdka, že?" odtušil Lucius. Lily se upřeně dívala na Snapea. James nic neříkal. Lucius Malfoy nepatřil k těm, které byste chtěli provokovat, když u sebe nemáte hůlku.
"Snape, kdybych byl tebou, tak bych zrovna teď Lily neurážel," odvážil se James.
"A to jako proč, Pottere? Je to snad tvá přítelkyně? Nebo tě zase jednou odmítla?" dorážel Snape. Lily usrkla trochu vody, ale nespouštěla z Malfoye a Snapea oči.
"Srabusi, máš vážně štěstí, že s sebou nemám svou hůlku," řekl výhrůžně James. Lily nepřestávala usrkávat vodu.
"Proč, chceš se snad prát?" dobíral si ho Malfoy.
"Pane Malfoyi, prosím přestaňte se s námi bavit. Kazíte nám oběd," prohlásila ledově Lily.
"Nikdo se tě na nic neptal, ty mudlovská šmejdko!" vyjel Snape. Aniž by se Lily rozmýšlela, vzala svou sklenici a vychrstla vodu Snapeovi přímo do obličeje. Pak mu dala pěstí do oka. James použil svou vodu na Malfoye a pro změnu ho praštil do brady.
"Odcházíme," prohlásila Lily. "Bylo příjemné tě zase vidět, Severusi." Popadla svou kabelku, vzala Jamese za paži a zamířila ven.
"To byla legrace. Měli bychom si to někdy zopakovat," řekl James kousavě.
"Nenávidím ho," zamumlala Lily.
"Nejsi sama, pamatuješ? Doprovodím tě k Taylor. Uvidíme se u večeře."
"Dobře. Moment... večeře?"
"Jo, každý čtvrtek máme společnou večeři," informoval ji James. Lily netušila, že se Cableovi s Potterovými tak úzce přátelí.
"Ale to je pěkné," poznamenala. Došli k velkému domu, kde bydlela Taylor, a otevřeli dveře. Nikdo tam nebyl. James zamířil k bazénu, kde se Taylor většinou rozvalovala, ale nebyla ani tam.
"Jdeme k nám. Možná jsou tam," navrhl James.
"Dobře," souhlasila Lily a společně se vydali k Potterovým. Vstoupili dovnitř a našli všechna světla zhasnutá.
"Co se to tu děje?" zamumlal James.
"PŘEKVAPENÍ!" ozvaly se výkřiky a světla se rozsvítila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Parvaty Parvaty | Web | 26. ledna 2009 v 17:33 | Reagovat

Wau! Tak tohle bylo fakt dost zajímavý...... Nemohla jsme z věty:"Aha, takže slečna Evansová tě zajímá." tak to bylo fakt super a to jask se vypořádali s Malfoyem a Snapem bylo super.....

2 tatokalan tatokalan | 26. ledna 2009 v 21:18 | Reagovat

Nojo, Voldy je starej parchant :) u toho jak vychrstla Snapeovi vodu do obličeje jsem se válela smíchy pod stolem, to bylo moje zatím nejoblíbenější z celého příběhu :D

3 Parvaty Parvaty | Web | 28. ledna 2009 v 15:35 | Reagovat

No,tak Voldy u toho se dají levárny čekat. S tou vodou to bylo dobrý:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama