9 - Boj je jeho životem

9. února 2009 v 11:13 | tatokalan, původní: SMH |  Být šestnáctiletým není tak snadné, jak se zdá (HP)
"... no a chytla mě za nos a teď nevím, co s tím mám udělat," vyprávěl James Remusovi.
"Tak teď už chápu, co Sirius myslel tím, že jsi v kuchyni bit," smál se Remus.
"Ha ha," ušklíbl se James na Siriuse.
"Víte, myslím, že mi právě něco došlo o těch čtyřech holkách," oznámil Sirius.
"Co?" ozvali se unisono.
"No, tak především, chodil jsem ve druháku s Lily. Takže jí jsem nejblíž. Pak Remus, Peter a nakonec ty, Dvanácteráku," ukázal Sirius na Jamese. "Myslím si, že Lily ty další tři prostě odradila od toho, aby si s námi něco začaly."
"Cože?" nechápal Peter.
"Co tím myslíš, Siriusi?" přidal se Remus.
"Jo, Tichošlápku, nějak to nechápu," nezůstal James pozadu.
"Fajn. Ve druháku, když mi bylo oněch památných třináct let, jsem byl nedospělý malý hajzlík," začal vysvětlovat Sirius.
"No, za několik let, až nám bude... nevím, tak třicet a víc, budeme svým dětem vyprávět, že jsme v patnácti nebo šestnácti taky byli malí hajzlíci," uculil se James. "Pokračuj, Tichošlápku."
"Jak jsem říkal, byl jsem hrozně nedospělý. Pak jsme se rozešli a nemluvili spolu pár měsíců. A pak jsme se zase skamarádili. Potom si Lily začala všímat věcí, které na mně neviděla, dokud jsme chodili spolu. Když jsem na rande, snažím se chovat dospěle a jaksi... účastně. Říkám věci, které holky rády slyší, jako třeba 'Ach, nejsem si jistý, jestli bychom měli' nebo 'Ještě jsem se takhle nikdy nelíbal' nebo... 'Tohle jsem ještě nikdy nedělal'. Chápete?" Všichni přikývli. "Takže tohle si Evansová taky uvědomila a řekla to Taylor, Paceové a Rachel. A ty čtyři nás pořád sledují, jak se chováme. Jací jsme, když randíme se svými současnými holkami. Povídají si s nimi o tom a nechtějí s námi chodit, protože se chováme jinak. Třeba já nemůžu nikdy před holkou odhalit, jak jsem potřeštěný - to by zničilo moji pobertovskou reputaci. Pokud se totiž nemýlím, tak jsme si stanovili, že být Pobertou a chodit s někým vážně znamená, že nejdřív je na řadě láska a potom rošťárny. A když vztah není vážný, tak je to naopak. Je to tak?"
"Ano, Siriusi, je. A myslím, že v tom s Lily a odrazováním máš pravdu," řekl James. "Podívej se třeba na Náměsíčníka. Miluje Taylor už od třeťáku nebo možná dýl a ona je jako slepá. Nebo další příklad - já. Mám Lily rád. Snažím se ji políbit. A co udělá ona? Rafne mě za nos."
"To bylo hrozně legrační, Dvanácteráku. Musíš uznat, že je rychlá," zachrochtal Peter smíchy.
"Evansová bude moje," prohlásil James rozhodně.
"Neříkej," ozvalo se za nimi. James prudce zvedl hlavu z pohovky a uviděl Taylor, jak se nad ním sklání.
"Co všechno jsi zaslechla?" polekal se Sirius.
"Jen to, že Lily bude tvoje," pohodila hlavou k Jamesovi.
"Co tady děláš, Cableová?" chtěl vědět James.
"Mí rodiče jedou do Itálie," oznámila Taylor. "A tvoji taky. Kvůli Řádu."
"Do Itálie?" ozval se James zděšeně.
"Ano, došlo tam k útoku. Klid, Jamesi, nemají se čeho bát. On nikdy neudeří dvakrát na tom samém místě. Je jako blesk," pokračovala Taylor.
"Musím s nimi mluvit," rozhodl se James rychle a rozběhl se do vedlejší místnosti. Jeho matka tam horečně balila zavazadla.
"Mami, proč nepoužiješ hůlku?" zeptal se jí. Vypadala jako by byla v nějakém tranzu.
"Promiň, Davide, co jsi říkal?"
"Mami, to jsem já, James," ozval se James váhavě. Otočila se. Obličej měla červený a opuchlý od pláče. "Mami, stalo se něco?"
"Ne," řekla krátce.
"Ale ano, stalo."
"Jamesi, vrať se zpátky do svého pokoje," poručila mu.
"Mami, už nejsem dítě. Myslím, že mám právo to vědět," zvýšil trochu hlas.
"Jdi zpátky do svého pokoje, Jamesi!"
"Mami, je někdo zraněný? Brumbál?"
"Profesor Brumbál. Ne, ten se má dobře," řekla hořce. James to vycítil.
"Co udělal?"
"On... Jamesi, nemůžu s tebou o tomhle mluvit," řekla tiše.
"Mami..."
"Tak jdi už do toho svého pokoje!"
"Ale mami..."
"Jamesi!" propukla znovu v pláč. "Tohle nechci... už to nemůžu dělat, Jamesi. Věci, které jsem viděla za posledních šest let mě budou děsit do konce mého života!"
"Mami, to bude v pořádku," snažil se ji uklidnit. "Tati!"
"Marilyn, mám tvůj kartáček na zuby. Potřebuješ ještě ně-" Pan Potter vešel do pokoje. James právě objímal svou matku.
"Co se stalo?"
"Ona je trochu... tati, myslím, že už nezvládne další útok. Už toho viděla moc," vysvětloval James. "Řekni Brum... profesoru Brumbálovi, že po tomhle už nikdy nepůjde nikam, kde se něco takového stalo."
"Chápu," řekl David. James ustoupil, aby se mohl postarat o Marilyn.
"Kdy tam máte být?" zeptal se James.
"Co nejdřív, jak pravil Albus. Marilyn, jsi si jistá, že to zvládneš?"
"Charlene říká, že to není tak hrozné. Myslím, že tohle ještě zvládnu," řekla tiše, utřela si oči a pokračovala v balení. James k ní znovu přišel, objal ji a políbil na tvář.
"Řekni mi, až budete připraveni," obrátil se k otci. David přikývl a začal manželce pomáhat s balením. James se vrátil k ostatním.
"To teda ne, Matt nedokáže chytit zlatonku za dvacet vteřin!" dohadoval se Sirius s Taylor.
"Jeho rekord je dvanáct, myslím, že to dokáže," podporoval ji Remus. Taylor si všimla Jamese.
"Co se děje?"
"Vím jen to, že v Itálii došlo k útoku," řekl James.
"Něco hrozného? Mám pocit, že jsem slyšel tvoji mamku křičet nebo tak?" zeptal se Sirius.
"Ona jen... Voldemort dělá lidem věci, které nemůžeš vidět ve dne v noci a být v pohodě. Viděla víc než táta a Cableovi, dokonce víc než Longbottomovi a Stevensovi. Po tomhle už to nebude dělat."
"Tvoje mamka je neuvěřitelně silná, Jamesi. Myslím, že to dokáže," ozvala se Taylor.
"Myslím, že ano. Siriusi, proč se za ní nejdeš podívat? Někdy tě má radši než mě," ukázal James Siriusovi na dveře vedlejšího pokoje, pak se schoulil v pohodlném křesle a upřeně se díval na podlahu.
"On je trochu... nevím," snažil se začít rozhovor Remus.
"Pottere, jsi v pořádku?" zeptala se Lily.
"Tohle dělá ostatním lidem," ozval se James, ale nemluvil s nikým určitým.
"Kdo?" nechápal Peter.
"Voldemort. On... mamka až do konce života bude přemýšlet o mrtvých a znetvořených mudlech. Bude cítit zápach spáleného masa a prolité krve. Nikdy nezapomene na výraz ve tvářích těch, kterým musí říct, že jejich nejbližší jsou mrtví. Že jejich učitelé, sousedi, přátelé už nejsou mezi námi. On nežije, aby bojoval s lidmi, on žije pro boj sám."
Dlouhou chvíli bylo ticho. Všichni seděli a přemýšleli o tom, co James právě řekl.
"Jamesi, jsme připraveni." Ve dveřích se objevila hlava pana Pottera.
"Dobře." James rychle vyskočil na nohy, pomohl Taylor vstát z podlahy a rozběhl se dolů po schodech. Sirius nesl paní Potterové zavazadla. Vypadala už o trochu lépe.
"No, Jamesi, jsi teď pánem domu," řekl David vážně a položil Jamesovi ruku na rameno. "Nedělej žádné hlouposti."
"Jamesi, nezapomeň, že domácí skřítkové nepracují, když tu nejsme, ano?" připomínala paní Potterová.
"Ano, mami."
"Lily, Taylor, budeme rádi, když tu zůstanete, pokud se budete cítit příliš osaměle v tom vašem velkém domě," nabídl jim pan Potter. James se upřeně díval na svého otce. Jak to můžou udělat? Jak dokážou jít za svou prací a vědět, že každou minutu na ně může Voldemort zaútočit? Jak?
"Tati, počkej, jedna věc mi dělá trochu starosti..." začal James.
"Jamesi, pokud někdo z vás čtyř nějak ublíží Lily nebo Taylor, zabiju vás holýma rukama," zašklebil se David. Pobertové zaraženě přikývli.
"Tati, to není to, co mi dělá starosti," zarazil ho James.
"Dobře, tak co tedy?"
"Je mi šestnáct let, necháváš mě bez dozoru ve velkém domě s dvěma krásnýma holkama a navíc, vím, kde schováváš ohnivou whisky," vychrlil ze sebe James.
"Nemůžeš vědět, kde je moje ohnivá whisky!" ohradil se David.
"V levé spodní zásuvce tvého stolu," řekl James rychle.
"Davide! Říkala jsem ti, aby ses toho neřádu zbavil!" vložila se do toho Marilyn.
"Věřím ti, Jamesi. A stejně už jsem tu flašku přestěhoval jinam."
"Do skříňky v kuchyni vpravo dole od dřezu. Myslel jsem, že to je tvoje druhá láhev," zašklebil se James.
"Nesnaž se mě přechytračit, Jamesi," varoval ho David a objal ho na rozloučenou. Políbil Taylor na tvář a s tichým prásknutím se přemístil. Teď byla na řadě paní Potterová. Políbila svého syna a dlouze ho objala. Potom objala i Siriuse a políbila Taylor. A potom... byla pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Parvaty Parvaty | Web | 13. února 2009 v 21:29 | Reagovat

tak jsem zpět a hned jsem to přečetla, bylo to na jednu stranu smutný,ale i zajímavý.... Fakt nadskakuju zvědavostí jak to bude pokračovat

2 tatokalan tatokalan | 16. února 2009 v 10:15 | Reagovat

Hurá, moje motivace je zpátky :D Víš, že jsem bez Tebe neměla vůbec chuť překládat? Vypadá to, že jsi zatím jediná, kdo sem chodí :( O víkendu jsem se věnovala jiným věcem, takže jsem nic nepřidala, tenhle týden mi v jazykovce začíná nový semestr, tak uvidím, jak na tom budu, pokusím se přidat v průběhu týdne.

3 Parvaty Parvaty | Web | 18. února 2009 v 18:29 | Reagovat

Jééééé:-D Vždyť tvůj blog i s povídkama je tak skvělý!!!!!!!!!!Ale návštěvnost máš dobrou, jen  jsme asi jediná píšu komenty,ale neboj to se spraví, mě ze začátku taky psaly  dvě holčiny. A teď to je fajne:-D Pár lidí ty moje výmysli čte i komentí:-) Jinak se těším na new kapčinku, jsem zvědavá jak to bude!

4 tatokalan tatokalan | 19. února 2009 v 20:42 | Reagovat

No mám podezření, že tu návštěvnost děláme Ty a já :D Ale ono ze začátku to fakt trvá, mám už dva blogy, jeden přes dva roky a jeden rok a něco, takže vím, jak začátky byly těžké. Spíš člověk někdy trochu postrádá motivaci, zvlášť, když chodím z práce totálně vyplivnutá :( Ale neboj, další kapitolka bude určo o víkendu, když ne dřív. Dneska stopro ne, pokouší se o mě nějaká nemoc, tak si jdu radši lehnout, ale snad zítra

5 tatokalan tatokalan | 20. února 2009 v 10:20 | Reagovat

Nevypadá to dobře :( Postihlo mě něco jako zánět šlachy, teď jsem zkoušela překládat, ale nemůžu vůbec psát. Tak snad se to o víkendu srovná :(

6 Parvaty Parvaty | Web | 22. února 2009 v 12:19 | Reagovat

jejda, tak ať se to brzy spraví, věřím, že takový zánět je nepříjemný.....A máš pravdu, než se blog rozjede trvá to:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama