14 - Blackovi

16. května 2009 v 11:45 | tatokalan, původní: SMH |  Být šestnáctiletým není tak snadné, jak se zdá (HP)
"Cože? To je nesmysl!" vyjekla Lily.
"Zaspali jsme Prasinky a domácí skřítkové zmizeli s našimi věcmi," vysvětloval Remus.
"Ale můj bágl tam je pořád," oponoval James.
"Moje kabelka taky," uvědomila si Lily.
"Fajn, tak si pro ně dojděte, protože sebou musíme hodit a dostat se do školy," pobídl je Sirius. James a Lily se rozběhli pro své věci a za okamžik už zase byli s ostatními.
"Stmívá se," všiml si Peter.
"Jo, měli bysme sehnat nějaký Letax a zmizet," navrhoval Sirius.
"Jak daleko jsme od Příčné?" zeptala se Lily.
"Ne moc daleko, ale tam už Letax neprodávají. Četl jsem to dneska v novinách. Je to kvůli Voldemortovi," informoval je James.
"Super. Mí rodiče jsou pryč, tví rodiče taky. Lily má za rodiče mudly, ti nám fakt asi nepomůžou. Peterovi rodiče bydlí na druhém konci země. Takže... zbývají jenom-" odmlčel se Remus.
"Ne!" přerušil ho Sirius rozhodně.
"Siriusi, je to naše jediná šance!" prosil ho James. "Ministerstvo zabavilo veškerý Letax ve městě!"
"Já se do toho baráku nevrátím!" odsekl Sirius.
"Siriusi, prosím!" fňukla Lily a zatvářila se jako trucovité děcko.
"Lily... no tak jo, jdeme," souhlasil konečně. Ten pohled vždycky fungoval (hlavně na Siriuse).
Vyšli do mudlovského Londýna a vydali se na Grimmauldovo náměstí.

"Tohle místo mi pokaždé nahání hrůzu!" otřásl se James.
"Jenže tys tu nemusel bydlet!" zavrčel Sirius.
"Nojo, jasně," uklidnil se James.
"Lily, ty bys tu měla počkat. Vlastně, Náměsíčník a Červíček by tu mohli počkat s tebou," radil Sirius.
"Dobře, ale buďte opatrní," souhlasila Lily.
"Budeme," ujistil ji James. Remus a Peter se přikrčili za křoví před domem a Sirius s Jamesem zaklepali na dveře.
"Nemůžu uvěřit tomu, co právě dělám," sykl Sirius. "Už nikdy jsem neměl v úmyslu se sem vrátit!"
"Já vím, ale nic jiného nám nezbývá!"
"Brumbál nás zabije!" sýčkoval Sirius.
"No a co? Jen to prodlouží dobu, kdy se na nás bude zlobit. Však víš, že ho opravdu rozzuříme jenom jednou za rok," snažil se odlehčit situaci James. Konečně se staré dřevěné dveře se zaskřípáním otevřely.
"Kráturo," řekl Sirius starému domácímu skřítkovi. "Jsem rád, že tě zase vidím."
"Mladý pán Black!" zalapal po dechu Krátura. Sirius vycenil zuby a zatnul pěsti. "A mladý pán Potter! Můj pán vás neočekává."
"V tom případě nás pusť dovnitř a my ho aspoň pozdravíme," snažil se být Sirius milý.
"Ano," řekl Krátura ledově, ale otevřel naplno dveře, takže James a Sirius mohli vejít dovnitř. Sirius vešel do salónku a pokračoval k velkému regálu s knihami. Byla tam pracovna jeho otce, ale věděl o tom jenom Sirius. Odsunul jednu knihu a regál se pohnul a uvolnil jim cestu.
"Tam není, Siriusi," ozval se chladný hlas. James se obrátil a uviděl ve dveřích Luciuse Malfoye.
"To je sranda vidět tě tady, Luciusi. Že jo, Jamesi?" ozval se Sirius přezíravým tónem.
"Dneska nemáš kapucu a masku, Malfoyi?" přisadil si James.
"Ne, Pottere!" odsekl Malfoy.
"Kde je můj otec? Musím s ním mluvit," změnil rychle téma Sirius.
"Je v kuchyni," řekl Malfoy. Sirius a James chtěli projít kolem Malfoye, ale ten stál pořád na svém místě. "Neměli byste vy dva být ve škole?"
"A neměl bys ty být v Azkabanu?" oplatil mu Sirius.
"Tam skončíš ty, když nebudeš opatrný, Blacku!" zasyčel Malfoy. Stál teď hodně blízko u Siriuse a James bezděky ustoupil trochu dozadu.
"Luciusi!" ozvalo se.
"Už jdu, matko!" odpověděl a vrátil se do kuchyně.
"Máte hosty, paní Blacková," informoval Lucius.
"Hosty?" protáhla paní Blacková.
"Ano," potvrdil tichým hlasem Lucius a trochu ustoupil, aby byl Sirius s Jamesem vidět.
"Siriusi!" vydechl pan Black překvapeně.
"Tati, mami a ostatní," pokývl jim Sirius. Kolem stolu seděla spousta lidí. Sirius zjistil, že tu není absolutně nic, co by ho rodině připomínalo. Žádné fotky, žádné dopisy, které jim kdysi psával, žádné dokumenty o jeho školních úspěších. Vůbec nic.
"A podívejme, tady je James Potter, ostuda kouzelníků," řekl ledově jeden z mladých čarodějů.
"Dobrý den," řekl James mile. Siriusův otec se zdál být návštěvou potěšen víc než matka. Paní Blacková se celou dobu tvářila chladně a nespouštěla pohled ze svého téměř dospělého syna.
"Tati, můžu s tebou mluvit o samotě?" požádal Sirius.
"Ano, pojď se mnou," souhlasil otec, vstal ze židle a vedl Jamese se Siriusem nahoru po schodech. V hale se zastavili.
"Takže, o co jde? Nějaký problém? Potřebuješ víc?" staral se otec.
"Ne, tati, já... nepotřebuju peníze."
"Tak máš nějaký problém ty, Jamesi?" zkusil to znovu pan Black.
"Ne, pane, já se mám dobře," odmítl James.
"Kde je tedy problém?"
"Tati, my-" zarazil se Sirius. V tu chvíli si totiž všiml něčeho na zdi. Byl to rodinný gobelín. Někdo v něm vypálil díru na místě jeho jména.
"Ano?" ozval se jeho otec.
"Moje jméno... matka ho odstranila!" lapal po dechu Sirius.
"Ano," potvrdil váhavě otec.
"Proč?" chtěl vědět Sirius.
"Odešel jsi z domu, Siriusi," vysvětloval otec. "Poslední dva nebo tři měsíce jsi se svou rodinou nepromluvil ani slovo."
"Tati, já-"
"Siriusi, jsou věci, které jsi tyhle prázdniny udělal, aniž by sis plně uvědomoval jejich důležitost," řekl otec významně. "Už jsme všechno zařídili pro Reguluse. Ty nic nedostaneš."
"No, abych řekl pravdu, ani jsem nic nečekal," přiznal se Sirius.
"Ano, Siriusi. Regulus po našem odchodu dostane všechno, včetně domu. Ovšem, pokud by Regulus náhle zemřel, zdědíš všechno ty," upřesnil otec.
"To mi došlo," vypravil ze sebe těžce Sirius. "Tati, proč... proč se se mnou vůbec bavíš?"
"Když jsme spolu minule mluvili, Siriusi, řekl jsem nějaké věci, které mě potom mrzely," vzdychl. "Ty a já jsme jedna rodina, ať se stane cokoliv. Třeba tě nemám vůbec rád, ale pořád patříme k téže rodině. Jenom jsem chtěl, abys to věděl. Myslel jsem si, že už tě nikdy neuvidím, takže teď toho musím využít a říkám ti to. Smířil jsem se s tím, že jsi jiný. Tvá matka se s tím nesmíří nikdy. Nerozumím tomu, ale jak jsem řekl, žiju s tím. Také akceptuji fakt, že jsi pošpinil jméno Blacků tím, že jsi v Nebelvíru a kamarádíš se s Pettigrewem a Lupinem. Takže, Siriusi. Už tě v tomto domě nechci nikdy vidět. A pokud sem jenom vkročíš, zabiju tě."
"Dobře," přikývl Sirius.
"Takže proč jsi sem přišel?" vrátil se k původnímu tématu pan Black.
"Já... usnuli jsme ve vlaku a... a vlak se vrátil zpátky do Londýna, protože jsme zaspali zastávku v Prasinkách. Potřebovali bychom trochu... Letaxu," zakoktával se Sirius. James poznal, že mu není lhostejné to, co mu právě otec řekl.
"Nějaký přinesu," řekl otec rychle a z nejbližšího pokoje jim přinesl dva váčky.
"Bude nám stačit jeden, tati."
"Ne, jen si vezměte oba, kdybyste potřebovali," nutil jim otec váčky do rukou.
"Dobře. Tak my půjdeme. Měj se hezky, tati." Sirius napřáhl k otci ruku a ten ji stiskl.
"Nashledanou, pane Blacku," rozloučil se James zdvořile. Pan Black zmizel na schodišti, které vedlo zpátky do kuchyně, a James se Siriusem se vydali po tom, co vedlo k hlavním dveřím. Když byli asi v polovině cesty, dvě velké svalnaté pracky se sevřely Jamesovi kolem krku.
"Siriusi!" lapal po dechu. Nemohl dýchat. Jenže uslyšel, jak i Sirius těžce oddechuje. Jejich těla narazila na zeď a pak se sesunula k zemi.
"Jauvejs," vzdychl tiše Sirius. James zatřepal hlavou a podíval se nahoru. Před nimi stáli dva obrovští chlápci a za nimi - Lucius Malfoy.
"Jen jsem se chtěl ujistit, že neodejdete bez rozloučení, Pottere," řekl chladně.
"Sbohem!" pospíšil si James a snažil se vstát, ale Malfoy vytáhl hůlku.
"Slyšel jsem, že teď chodíš s tou malou mudlovskou šmejdkou, Pottere."
"Nevěř všemu, co slyšíš, Malfoyi," zlehčoval situaci James.
"Crabbe, Goyle, omlouvám se. Vy se vlastně neznáte. Tohle je James Potter. Je strašně nafoukaný a arogantní. Dobře se na něj podívejte. Možná už nebude moc dlouho naživu," ušklíbl se Malfoy.
"Siriusi, podívej se pořádně na jeho ksicht," vzpamatoval se James a ukázal na Malfoye. "Brzy už ho možná uvidíš na první stránce Denního věštce s nápisem MALFOY BYL CHYCEN A NAVŽDY ZAVŘEN DO AZKABANU!"
"Ty si opravdu myslíš, že jsi legrační, Pottere?" ozval se Malfoy.
"Pokud to chceš vědět, už mi hodně lidí řeklo, že srandičky jsou mojí silnou stránkou," odvětil James domýšlivě.
"Siriusi, řekni svému kamarádíčkovi, že pokud bude někdy potřebovat práci, Pán zla je vždycky ochoten dát šanci talentům," obrátil se Malfoy k Siriusovi. "Merlin ví, že Potter s ním jen tak plýtvá."
"Jdeme, Jamesi," přikázal Sirius. James se vyškrábal na nohy a následoval Siriuse ke dveřím, přičemž občas vrhl pohled na Malfoye.

"Proč vám to trvalo tak dlouho?" ptal se nervózně Remus, jakmile vyšli ven.
"My... jen jsme trochu... trochu jsme si povídali s mým otcem," vypravil ze sebe Sirius. Ještě pořád trochu zadrhával. James ještě nikdy nezažil Siriuse tak otřeseného. Obvykle byl dost klidný a chladnokrevný. Lily si toho všimla také. Byl opravdu bledý a nepodíval se nikomu do očí.
"No, máme Letax," řekl James vítězoslavně. "Takže radši vypadneme."
"Dobrý nápad. Můžeme jít k tobě domů, Jamesi, je to nejblíž," navrhl Sirius. Jamesovi bylo jasné, že Siriuse k němu domů láká především vidina hltu ohnivé whisky na uklidnění.
"Dobře."
"Díky," řekl Sirius tiše. Pomalu kráčeli k Jamesovi domů, kde se na chvíli posadili. Sirius zmizel, aby si našel něco k pití.
"Co se tam dělo?" chtěl vědět Peter. "Vypadá hrozně."
"Jeho otec mu řekl, že pokud se tam ještě jednou vrátí, zabije ho," vysvětlil tiše James.
"Cože?" nechtěli ostatní věřit svým uším.
"Jo, milá rodinka, že?"
"To je hrozné. Řekli proč?" vyptávala se Lily.
"On... nekamarádí se správnými lidmi. Aspoň to tak vyznělo," váhavě odpověděl James.
Sirius se vynořil z pracovny Jamesova otce.
"Tak jdeme," řekl rychle.
"Tady to je," řekl James a podával Siriusovi váček s Letaxem. Sirius ho otevřel. Měl naprosto bezvýrazný obličej, když se obrátil zpátky k Jamesovi.
"Podej mi ten druhý, Jamesi."
"Co je s tímhle?"
"No... vážně si nemyslím, že nám tisíc galeonů pomůže vrátit se do Bradavic!" řekl rozzlobeně Sirius, nacpal váček do Jamesova batohu a příliš rychle sáhl po tom druhém.
"Dal ti peníze, protože chce, aby se ti dařilo, Siriusi. Má o tebe starost," zašeptal James.
"Já vím," řekl Sirius tiše. James se otočil ke krbu, vzal si trochu Letaxu a zaječel "Bradavice!".

"Ale, ale, pan Potter. Lepší pozdě než nikdy, že?" ozval se známý hlas. James se vyhrabal z krbu a ocitl se tváří v tvář profesorce McGonagallové.
"Paní profesorko!" zajásal. "Strašně rád vás vidím. Ta černá vám opravdu sluší."
"Lichotky na mě neplatí, Pottere. Sedněte si!" přikázala. James si sedl a čekal na ostatní. Třeba se někomu podaří ještě zábavnější výstup, než předvedl on.
"Byl byste tak laskav a vysvětlil mi, proč jste nevystoupil z vlaku?" začala se vyptávat profesorka.
"Víte, paní profesorko, já-"
"Zatraceně, nemůžu se dočkat, až se budu umět přemísťovat!" zanadával Sirius, když přistál.
"Pane Blacku!" zavřískla profesorka McGonagallová.
"Paní profesorko, ta černá vám opravdu sluší!" ozval se Sirius okamžitě a ukázal na její hábit. Pokud se Sirius od Jamese něco naučil, bylo to lichocení ženám.
"To už jsem slyšela!" odsekla. "Posaďte se, Siriusi!"
"Ano, madam," zkrotl Sirius a setřel si saze z obličeje.
"Co jste vy dva-"
"Siriusi, tohle byla ta nejblbější věc-" křičela Lily.
"Slečno Evansová!" zalapala po dechu profesorka.
"Paní profeorko, my-"
"Předpokládám, že pánové Pettigrew a Lupin ještě budou následovat?"
"Ano," řekla Lily tiše.
"Myslím, že budeme potřebovat víc židlí," zamumlal James, vytáhl hůlku a vyčaroval ještě dvě židle. Za necelých pět sekund vylétl z krbu Remus a brzy po něm i Peter.
"Sedněte si!" přikázala McGonagallová. Remus a Peter si sedli vedle Lily.
"Toto je zcela nepřijatelné!" ječela McGonagallová. "Pokud to ještě nevíte, Letax je v současnosti protizákonný! Víte vůbec, do jakého nebezpečí jste se dostali?"
"Paní profesorko, my jsme ho nekoupili. Siriusův otec nám trochu dal," snažil se dostat z maléru Peter.
"Je to pravda, pane Blacku?"
"Ano," přiznal Sirius.
"Měla bych o tom povědět profesoru Brumbálovi. Vaši rodiče budou muset být vyslechnuti, pane Blacku. Neměli vám nic dávat! Nezlobím se proto, že jste usnuli ve vlaku. Ale zlobím se proto, že jste se neobtěžovali poslat nám dopis a informovat nás, kde se nacházíte!"
"Vzali nám všechny naše věci. Neměli jsme sovu, abychom vám napsali!" omlouval se Remus.
"Existuje něco jako poštovní úřad, pane Lupine!" mávla rukou odmítavě McGonagallová. "Vašim rodičům pošleme zprávu. A teď, když si pospíšíte, stihnete ještě závěr projevu profesora Brumbála." Rychle vstali a opustili kancelář profesorky McGonagallové.

V další kapitole se představí nový učitel OPČM - Obrany proti černé magii. Že by se tradice časté výměny učitelů tohoto předmětu dochovala již z doby Harryho rodičů? Moje otázka pro čtenáře zní: Kdo to bude?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Parvaty Parvaty | Web | 17. května 2009 v 20:22 | Reagovat

no zajímavý způsob jak se dostat do školy! Ale v žádném případě bych nechtěla mít rodiče jako Sirius... Chudák jak mu muselo být když mu tohle řekl vlastní otec? No a kdo bude tím učitelem fakt netuším...Křiklan učil lektvary, takže ten to asi nebude...Vážně nikdo mě nenapadá! Jsme napnutá!

2 tatokalan tatokalan | 18. května 2009 v 7:53 | Reagovat

mě taky překvapili, já bych k vlastnímu otci nešla ani za nic, bohužel s ním mám podobné zkušenosti jako Sirius... pomoz mi s přemýšlením, taky mě nenapadá, kdo by to mohl být... co třeba otec Snapea? :D

3 Parvaty Parvaty | Web | 18. května 2009 v 15:21 | Reagovat

mno newím...Nebyl otec Snapea mudla? Nebo se pletu? Říkal si Princ dvojí krve, protože jeden z jeho rodičů byl čaroděj a druhý mudla? Teď fakt newím....:-( A nikdo další mě nenapadl...Budu o tom přemýšlet!

4 tatokalan tatokalan | 19. května 2009 v 14:10 | Reagovat

já vím, to byl jenom takový vtip :) když Snape furt chtěl to místo dostat... možná to bude někdo, koho vůbec neznáme :-/

5 Parvaty Parvaty | Web | 19. května 2009 v 17:41 | Reagovat

taky mě to napadlo, jestli si autor/autorka nevymysleli svou vlastní postavu

6 tatokalan tatokalan | 27. května 2009 v 20:52 | Reagovat

Hm, jak jsem tak nakoukla na okraj kapitoly, tak toho člověka či co to nakonec bude, neznám :( Snad o víkendu přeložím, konečně mi skončila intenzivka, tak mám trochu víc času, ale teď ho musím věnovat restům, které se mi nahromadily během těch tří týdnů, ale tenhle víkend chci zůstat výjimečně doma, tak snad s něčím pohnu, už se na ně zase těším, na ty "moje" pacholky :)

7 Parvaty Parvaty | Web | 29. května 2009 v 21:13 | Reagovat

no....To se těším:)

8 tatokalan tatokalan | 31. května 2009 v 11:00 | Reagovat

tohle je k zbláznění, už jsem zase nemocná :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama