Kapitola 3 - Děravý kotel

24. července 2009 v 12:50 | Havraspár |  Dvojí tvář krásy (HP) - dokončeno
Adrien přecházela po molu a zvědavě se rozhlížela okolo sebe. Tak toto je ten slavný Londýn? problesklo jí hlavou.
Představovala si ho úplně jinak. Vlastně ani nevěděla, jak si ho představovala, ale nečekala, že se bude až tak moc podobat francouzským velkoměstům. Hodně světel, hodně aut, hodně cest, hodně obchodů. Hodně lidí oblečených podle posledních módních trendů, kteří zaplňují ulice i pozdě do noci... tím vším se Londýn podobal ostatním městům.
Jistě, měl i svoje vlastní kouzlo, a i když si to Adrien nechtěla připustit, Londýn si pomalu, ale jistě získával svým kouzlem její sympatie.
Její pohled se zastavil na stánku s párky v rohlíku a jí v žaludku dost hlasitě zakručelo. Ani si neuvědomila, jaký má hlad. Zašmátrala v kapsách svojí bundy a z jedné z nich vytáhla mudlovské peníze. Rodiče jí je ještě před odchodem dali, aby si mohla něco koupit i v mudlovských obchodech. Popošla k pánovi, který párky v rohlíku prodával, a o jeden si řekla.
Pán se na ni usmál a zeptal se: "Jste z Francie?"
"Ano," odpověděla překvapeně. Proč se mě na to ptá?
Asi pochopil otázku v jejích očích, protože řekl: "Máte francouzský přízvuk, slečno," a podal jí už hotový hot-dog. Adrien poděkovala a zaplatila příslušný obnos.
Hot-dog byl skvělý. Adrien měla pocit, že nikdy nejedla nic tak dobrého. Ale možná, že to nesouviselo ani tak s jeho pravou chutí, jako spíše s jejím neuvěřitelně velkým hladem.
Když dojedla, došlo jí, že by se měla začít věnovat hledání profesorky McGonagallové, která ji tu měla očekávat. Na chvilku pocítila výčitky svědomí, že ji nechala tak dlouho čekat, ale potom si sama pro sebe řekla, že hlad má větší přednost.
Adrien se rozhlédla okolo sebe. Jak vlastně profesorka McGonagallová vypadá? Nikdo se jí to neobtěžoval říct.
A tak hledala. Pohled jí padl na buclatou ženu, která stála blízko jejího trajektu a netrpělivě k němu natahovala krk. Ta žena měla vlasy odbarvené na blond. Adrien se zamyslela, jestli si anglické čarodějnice barví vlasy, a dospěla k závěru, že pravděpodobně ano. Konec konců, ať už je to čarodějnice, nebo mudlovská žena, obě chtějí být krásné, nebo snad ne? V tu chvíli k neznámé ženě přiběhlo děvčátko v modrých šatech a objalo jí kolena, nato se žena sklonila a pohladila děvčátko po vlasech. Ne, tak to rozhodně nebude profesorka McGonagallová, kterou hledám. A tak hledala dál.
Hmmm, kde jen může být? pomyslela si Adrien mrzutě a začala mít strach, že profesorku McGonagallovou vůbec nenajde a zůstane v obrovském Londýně úplně sama. Při té myšlence se otřásla strachem.
"Slečna de Creubell?" ozvalo se jí za zády a ona leknutím nadskočila skoro dva metry. Rychle se otočila a stála tváří v tvář velmi vysoké a štíhlé ženě, která měla přísný výraz v obličeji a šedé vlasy sepnuté do uhlazeného drdolu.
Žena pokračovala: "Jmenuji se profesorka McGonagallová a jsem zástupkyně ředitele v Bradavické škole čar a kouzel. Prosím, pojďte za mnou. V Děravém kotli to bude mnohem pohodlnější k našemu rozhovoru," řekla, ani nečekala na odpověď a už kráčela ulicemi Londýna. Adrien se rychle vzpamatovala a pospíchala za ní.
Po rychlé desetiminutové chůzi se ocitly před malým domem, nad kterým se houpala dřevená tabule s nápisem: Děravý kotel.
Profesorka McGonagallová vešla dovnitř a podržela Adrien dveře. Ta vešla za ní a zvědavě se rozhlédla kolem sebe.
Toto je určitě anglický kouzelnický hostinec, pomyslela si, když zpozorovala u nejbližšího stolu sedět ježibabu s nezvykle velkými bradavicemi na tváři.
Profesorka McGonagallová přistoupila k barovému pultu a zavolala na hostinského: "Soukromý salónek, Tome."
Hostinský odložil pohár, který právě čistil, a usmál se. Adrien mu stihla napočítat pět chybějících zubů.
"Hned to bude, profesorko McGonagallová," odpověděl hostinský a obešel bar.
"Pojďte, slečno de Creubell," řekla profesorka a následovala Toma.
Adrien si povzdychla, ale poslušně šla za ní, táhnouc při tom svůj neuvěřitelně velký kufr. Celá skupinka zabočila do malé chodbičky, která byla úplně prázdná.
V chodbě byly jen jedny dveře. Hostinský k nim přistoupil, z kapsy vytáhl velký bronzový klíč a vsunul ho do klíčové dírky. Ozvalo se jemné cvaknutí a dveře se s tajemným skřípěním otevřely.
Adrien se zvědavě naklonila trochu doprava, aby viděla, co se za nimi skrývá. Když Tom odstoupil na krok ode dveří, naskytl se jí úchvatný pohled. Pokoj byl velmi jednoduše, ale zato působivě a vkusně zařízen. Zaplňovaly ho světlé barvy a dodávaly mu tak veselou atmosféru. Nábytek byl z tmavého dřeva a koberce byly převážně žluté nebo světle modré barvy.
Adrien vešla do tohoto pokoje a profesorka McGonagallová za ní.
"Posaďte se, prosím," pobídla ji profesorka a také si sedla na jednu z pohodlných židlí.
"Takže, slečno de Creubell, představím se vám ještě jednou: jmenuji se Minerva
McGonagallová, ale vy mě budete oslovovat profesorko McGonagallová. Jsem zástupkyní ředitele v Bradavické škole čar a kouzel a učím Přeměňování, takže vás budu určitě učit. Jsem tu, abych vás přivítala v Británii, a samozřejmě také proto, abych vám aspoň z části vysvětlila chod naší školy."
"Bradavice mají celkem sedm ročníků," pokračovala profesorka McGonagallová.
"V pátém ročníku studenti skládali zkoušky Náležité Kouzelnické Úrovně, v sedmém ročníku máte možnost složit Ohavně Vyčerpávající Celočarodějné Exameny. OVCE jsou nejvyšší možnou kvalifikací, které můžete v Bradavicích dosáhnout. Dále je důležité nezapomenout na volitelné předměty. Jsou to předměty, které jsou povinné. Žáci třetího ročníku si museli vybrat alespoň dva z volitelných předmětů a ty navštěvovali ve třetím, čtvrtém a pátém ročníku. V případě, že udělali z daných předmětů zkoušku, tak je musí studovat také v šestém a sedmém ročníku. Jestliže jste měli v Krásnohůlkách jiné volitelné předměty než tady v Bradavicích, budete se muset rozhodnout pro dva nebo více z našich volitelných předmětů. Svoje konečné rozhodnutí nám oznámíte dva dny po začátku školního roku. Já se však domnívám, že by bylo nejlepší, kdybyste se nad tím začala rozmýšlet už teď, abyste měla co nejvíce času k rozhodování. Tady máte možnosti, z kterých je možno si předmět vybrat," řekla a podala Adrien pergamen, na kterém byla napsaná nabídka volitelných předmětů a jejich krátká charakteristika.
Adrien padl pohled na předmět s názvem "Péče o kouzelné tvory", vedle něj bylo napsané - "V tomto předmětu se naučíte starat o kouzelné tvory a o jejich vlastnostech a silách."
Potom začala profesorka McGonagallová znovu mluvit a Adrien se soustředila opět na ni: "Taktéž si budete muset koupit všechny knihy a pomůcky do školy," řekla a podala jí další svitek pergamenu. Když ho Adrien rozvinula, rychle si přečetla text napsaný úhledným písmem:

Škola čar a kouzel v Bradavicích

Student do školy potřebuje:
1 cínový kotlík standardní velikosti 2
1 mosazné váhy
1 dalekohled
1 sadu skleněných nebo křišťálových lahviček
1 hůlku
3 pracovní habity (černé)
1 špičatou čapka, hladkou, na každodenní nošení (černá)
1 pár ochranných rukavic z dračí kůže nebo jiného ochranného materiálu
1 zimní plášť (nejlépe černý se stříbrnými sponami)

Předepsané učebnice:
Miranda Jestřábová - Příručka kouzelných slov a zaklínadel (6. ročník)
Batylda Bagshotová - Dějiny čar a kouzel (6.část)
Emeric Cvak - Učebnice přeměňování pro pokročilé
Phyllida Výtrusová - Tisíc kouzelnických bylin a hub (2. část)
Arsenius Stopečka - Kouzelnické odvary a lektvary pro pokročilé
Imrandia Brooscairová - Temné kletby a jejich odrážení
Imrandia Brooscairová - Temné bytosti a ochrana před nimi
Slinkhard Fartson - Pohyby planet a souhvězdí

Učebnice k volitelným předmětům:
André Umlitard (Péče o kouzelné tvory) - Kouzelné bytosti a jejich výskyt
Otto Hanslirt (Věštění) - Odhalování budoucnosti pomocí skleněné koule a pohybů planet
Peritte Gilmardová (Starověké runy) - Starověké runy a jejich význam
Peritte Gilmardová (Aritmancia) - Aritmancia pro pokročilé
Dennis Furtils (Studium mudlů ) - Mudlovský život z pohledu kouzelníků
Fortuna Silvanová (Věstění z čísel) - Věštění z čísel
Hilbert Goovceck (Věštění z čísel) - Budoucnost v číslech

Hmmm, to je teda knížek. Čekala jsem, že tady v Bradavicích toho bude míň, než v Krásnohůlkách, ale mýlila jsem se. Zdá se, že je to na všech školách stejné, v duchu si vzdychla Adrien a rezignovaně se podívala na profesorku McGonagallovou. Ta, když si všimla, že Adrien už dočetla, začala znovu mluvit: "Učebnice napsané černým inkoustem si koupit musíte, patří k povinným předmětům. Ty, které jsou napsané fialovým inkoustem, jsou učebnice k volitelným předmětům, ale to jste už asi pochopila. Proto je nutné, abyste si vybrala volitelné předměty, které chcete navštěvovat, už nyní, a podle toho si koupila potřebné pomůcky a učebnice. Máte v seznamu nějaké nejasnosti?"
Profesorka McGonagallová se s otázkou v očích podívala na Adrien a ta hned zavrtěla hlavou.
"Dobrá, takže můžeme přejít k dalšímu důležitému tématu, s kterým jsem vás chtěla seznámit. Jedná se o Bradavický školní řád. Jde hlavně o to, že jestliže nejste připoutána k lůžku na ošetřovně, můžete chybět za jeden den jen na jedné hodině, a i to musíte zdůvodnit. Pokud tak neučiníte, máte neomluvenou hodinu. Bradavický školní řád je velmi rozsáhlý a v případě, že byste si chtěla něco ověřit nebo vyhledat, najdete ho ve školní knihovně či v kanceláři našeho školníka, Arguse Filche.
Také je důležité upozornit vás na to, že většina z Taškářových výrobků a sortimentu z Kratochvilných kouzelnický kejklů bratrů Weasleyových je školním řádem zakázána, a proto nedoporučuji kupovat si například bomby hnojůvky, rachejtle doktora Raubíře nebo ohňostroje bratrů Weasleyových. Toto jsou nejčastěji kupované věci, které jsou zakázané a můžete za ně dostat i týdenní trest po škole."
Profesorka McGonagallová se skoro usmála, když si všimla nechápavého výrazu na Adrienině tváři a dodala: "Jsem si jistá, že tyto zábavné výrobky určitě poznáte hned, jak přijedete do Bradavic, jsou totiž i navzdory zákazu oblíbené. Ale mělo by vám být jasné, že Záškolácké kousky bratrů Weasleyových jsou zakázané a v Bradavicích velmi známé nejen mezi studenty. Nenechá se jimi obalamutit žádný z profesorů. To jen tak pro orientaci, abyste to zbytečně nezkoušela."
Profesorka McGonagallová se náhle zarazila, pak mávla hůlkou a před nimi se na stolku objevil podnos s čajem.
"Dáte si čaj?" nabídla Adrien. "Promiňte, úplně jsem zapomněla, že musíte být hladová."
Znova mávla hůlkou a na stole se objevily koláčky s čokoládovou polevou. "Koláčky?"
Adrien nesměle poděkovala, natáhla se pro hrneček s čajem a trochu si z čaje usrkla. Ještě stále byla nervózní z neznámé země, z neznámých lidí i z neznámého pokoje.
Profesorka pokračovala stále tím přísným tónem: "Jak jste měla napsané už v dopise, který jste dostala ještě v době svého pobytu ve Francii, do školy pojedete vlakem. Vlak odjíždí 1. září z nádraží Kings Cross z nástupiště 9 a 3/4 přesně v 11 hodin dopoledne. Na nástupiště 9 a 3/4 se dostanete tak, že projdete skrz zeď mezi 9. a 10. nástupištěm. Samozřejmě musíte při přecházení myslet na utajení před mudly. Na vlakovou stanici vás odvede hostinský Tom, s kterým jste se už stihla seznámit. To je ten muž, který nás zavedl do soukromého salónku. Kdybyste cokoli potřebovala, požádejte Toma a on to zařídí. Máte ještě nějaké otázky? Ať už se to týká vašeho pobytu v Londýně, nebo čehokoli jiného?"
"Hm, madame McGonagallová, kde budu tady v Londýně bydlet?" zeptala se Adrien a obávala se odpovědi. Snad si nebude muset najít hotel sama? Má sice mudlovské peníze, ale na hotelový pokoj to ani zdaleka stačit nebude.
"Ach, ano, zapomněla jsem. Tom vás zavede do vašeho pokoje. Budete bydlet tady, v Děravém kotli."
Adrien si vydechla. Z toho všeho kolotoče dostala hlad, i když to vlastně byla jen chvilka, kdy snědla nemalý párek v rohlíku. Natáhla se pro koláček, ale jako naschvál se jí zachytil rukáv trička o jeden z hrníčků s čajem a skoro ho převrátila, přičemž rozlila trochu čaje.
"Och, omlouvám se," Adrien zrudla, ale protože ještě nemohla čarovat, neměla jak napravit svoji chybu.
"Promiňte," zopakovala omluvu.
Profesorka McGonagallová netrpělivě mlaskla a znova mávla hůlkou a rozlitý čaj ihned zmizel, ale trapný pocit v Adrien zůstal.
"To se stane každému," řekla profesorka McGonagallová, ale Adrien se i tak zdálo, že v jejím hlase zachytila mírně vyčítavý tón.
"Jestliže už nemáte žádné otázky, tak už půjdu. Mám ještě nějakou práci. Jak jsem již řekla, Tom vás zavede do vašeho pokoje."
Profesorka McGonagallová se postavila a Adrien s ní. Měla poslední šanci se jí zeptat na otázku, která jí vrtala v hlavě, ale ta nehoda s čajem ji tak rozhodila, že jí tu otázku jaksi vymazala z hlavy a Adrien si na ni nemohla vzpomenout, a tak jen přitakala.
Dveře se otevřely a dovnitř vešel hostinský Tom. Adrien měla silné podezření, že za dveřmi stál pořád, ale potom si uvědomila, že má i další povinnosti a zákazníky, které musí obsluhovat, a proto rozhodně nemá čas stát za dveřmi.
Pravděpodobně jen přišel v pravý čas, pomyslela si a dál se tím už nezaobírala. Tom se na ni usmál svým bezzubým úsměvem a vzal její kufr.
"Budete mě ještě potřebovat, paní profesorko?" podíval se na profesorku McGonagallovou s otázkou v očích.
"Ne, Tome, už půjdu, mám v Bradavicích ještě nějakou práci, děkuji," odvětila mu a nasadila si svůj klobouk na hlavu. Potom se rozloučila a odešla z pokoje.
"Slečno de Creubell, následujte mě, prosím," obrátil se Tom na Adrien.
"Stačí Adrien," odvětila mu, stále ještě zaskočená rychlým odchodem profesorky
McGonagallové. Ani rozloučit jsem se s ní nestihla, pomyslela si.
"Co?" zeptal se Tom u dveří.
"Jen, abyste mi říkal Adrien," zopakovala a pospíchala za hostinským.
"Jak chcete, Adrien," usmál se Tom, stále dodržujíc vykání.
Adrien se také usmála a trochu se uvolnila. Nevěděla proč, ale zdálo se jí, že s Tomem bude vycházet dobře.
Stoupali po schodech až do druhého patra, kde ji Tom zavedl k dveřím na konci chodby. "Tady je váš pokoj."
Položil kufr před dveře, přičemž potichu oddychoval námahou, a s vítězoslavným výrazem ve tváři ukázal na dveře před nimi. Potom je otevřel a poodešel, aby si Adrien mohla vychutnat pohled do útulného pokoje.
Byl laděný do modré a všechno tady bylo, jako v tom předcházejícím pokoji, opět ve velmi přirozeném a jednoduchém stylu.
Adrien vešla dovnitř a otočila se na Toma, který teď tlačil její těžký kufr do pokoje.
"Tak co, líbí se vám tu?" zeptal se jí.
"Ano, je to tu opravdu moc pěkné, děkuji," odpověděla Adrien a neubránila se úsměvu, když uviděla na Tomově tváři hrdý výraz.
"Tak já už půjdu, tam dole na mě čeká spousta kšeftů, víte? Kdybyste cokoli potřebovala..." řekl a tázavě se na ni podíval.
Už odcházel z pokoje, když se ještě naposledy otočil: "Skoro bych byl zapomněl, mám vám přinést večeři sem do pokoje, nebo budete večeřet dole v baru?"
"Raději budu večeřet tady, děkuji," odpověděla Adrien.
"Jak si přejete, tak já vám tu večeři přinesu okolo sedmé."
Tom jí věnoval ještě jeden ze svých bezzubých úsměvů a zavřel za sebou dveře.
Adrien si vzdychla a posadila se na kraj postele. Osaměla a to znamenalo, že se mohla znova ponořit do svých myšlenek. Tolik se toho dnes událo, rozhodně měla o čem přemýšlet. Jak se zdálo, v Bradavicích to asi nebude až tak zlé, i když měla stále obavy z toho, jak to zvládne bez Lorraine.
Ach, Lorraine. Zase ji zaplavily vzpomínky a stesk po domově a po přátelích. I když se snažila slzy zadržet, nepodařilo se jí to a o chvilku později už vzlykala do polštáře.
Náhle se v ní však něco zlomilo. Byl to hněv na sebe samu, nebo něco jiného? Proto rychle zvedla hlavu a utřela si oči. Proč musím být stále jak slzavé údolí? Proč mi vzpomínky nedovolí jít dál? ptala se sama sebe a měla co dělat, aby se zase nepropadla sebelítosti.
Nakonec se rozhodla, že raději napíše rodičům a Lorraine o svém příjezdu do Londýna a svých dojmech z Anglie.
Když je dopsala, přivázala dopisy svojí sově Mel k noze a nechala ji vylétnout z okna. Ještě chvilku ji pozorovala a hleděla na zamračenou oblohu, ale pár minut nato se ozvalo zaklepání.
"Dále!" zavolala a do místnosti vešel Tom.
"Vaše večeře, Adrien," řekl veselým tónem a na malý stolek u okna položil tác s jídlem a sklenicí vody.
Adrien poděkovala a zase osaměla. Sedla si ke stolku a snědla celou večeři. Ani by nevěřila, že bude mít až takový hlad. Talíře a prázdnou sklenici nechala ležet na stolku a lehla si do postele. Spánek ji zmohl opravdu rychle, dozajista za to mohl pláč a dlouhá cesta. Brzy se ponořila do nepokojných snů.

Ráno se Adrien probudila hodně brzo a byla celá zpocená od toho, jak se v noci převalovala v posteli. Šla se okoupat (k vybavení jejího pokoje patřila i vlastní koupelna, ó jaký to luxus) a potom se oblékla a sešla dolů do baru na snídani.
Hostinský Tom ji přivítal s přáním dobrého rána a hned před ni položil talíř s míchanými vajíčky a čerstvý chléb.
Adrien jedla rychle, byla hodně zvědavá, jak bude vypadat celé město a kde si koupí všechny pomůcky do školy. Ve Francii jezdili nakupovat do Paříže. A až teď si uvědomila, na co se včera zapomněla profesorky McGonagalové zeptat.
V mysli se jí však vybavila její slova: Když budete cokoli potřebovat, požádejte Toma a on to zařídí.
"Tome?" zavolala Adrien, zakrývající si ústa, v kterých ještě stále žvýkala poslední zbytky míchaných vajíček.
"Ano, Adrien, copak potřebujete?" Tom na ni zvědavě podíval a přestal čistit sklenice.
"Chtěla jsem se vás jen zeptat, kde si mám koupit všechny svoje pomůcky?"
"V Příčné ulici, přece," odpověděl jí a podíval se na ni, jakoby jí přeskočilo.
"Hm, a jak se tam dostanu?"
"Ach ano, zapomněl jsem. Stále zapomínám, ta moje hlava děravá," plesknul si rukou do čela a znova řekl: "A kdy byste tam chtěla jít? Víte, musím vám přesně ukázat, jak se tam dostanete."
"Třeba hned, jen chvilku počkejte, skočím si pro peníze," odpověděla mu Adrien a ani nečekala na odpověď a už běžela do schodů.
O minutu později už byla zpět a Tom ji vedl na zadní dvůr, který přiléhal k baru. Vytáhl si hůlku z kapsy a začal jí vysvětlovat: "Musíte třikrát poklepat hůlkou po cihle, která je druhá zprava a třetí shora. Ano, tady ta."
Tom ukázal na cihlu, která se nijak neodlišovala od ostatních. "Zkuste si to," pobídnul ji a ona nesměle vytáhla hůlku a udělala to tak, jak jí Tom řekl. K jejímu velkému překvapení se cihly rozestoupily a utvořily klenbu do Příčné ulice, z které se ozývala směs hlasů nejen obchodníků a zákazníků, ale i přátel, kteří se tu setkávali.
"Tadá, Příčná ulice. Normálně bych nováčkovi doporučil, aby si šel vybrat peníze z trezoru, ale vy asi nemáte trezor v bance u Gringottů, že?" Tom otočil se na Adrien.
"Hm, ne," odpověděla Adrien a přemýšlela, kdo asi ti Gringottovi vůbec jsou.
"Promiňte, že vás tu neprovedu, ale čekají mě zákazníci, i tak jsem se už dost zdržel.
A neomlouvejte se, krásným slečnám vždycky rád pomůžu. Určitě je to lepší, než obsluhovat všelijaké nenažrance, no ne?" dodal, když viděl, že se Adrien nadechuje k omluvě.
"Takže tedy hodně štěstí a neztraťte se tu," zažertoval a vrátil se do baru.
Adrien se za ním ještě chvilku dívala a potom vešla do Příčné ulice, která pro ni neznamenala nic jiného než další velkou neznámou. Tak jako celý Londýn a celá Anglie, no ne? Vždyť to zvládneš, Adrien, tak jako jsi to zvládala až doteď, povzbudila se v duchu. Otočila se ještě jednou, ale klenba ve zdi už zmizela.
Dobře teda, kam nejdřív? zamyslela se Adrien nahlas a nakoukla do seznamu, který jí profesorka McGonagallová včera dala.
Hm, asi si nejdřív doplním zásoby inkoustu a pergamenů, řekla si Adrien, když její pohled padl na obchod blízko ní, nad kterým visel nápis U Fabiána, a potom na výklad, kde byly vystaveny lahvičky všelijakých tvarů s různobarevným inkoustem, stohy pergamenů a ostatní potřeby tohoto druhu do školy.
Když si pak ještě doplnila zásoby a přísady do lektvarů (rukavice z dračí kůže, mosazné váhy a podobné měla ještě z Francie), rozhodla se zajít do knihkupectví. Překvapil ji neuvěřitelně velký výběr knih různých velikostí, barev a tvarů, a samozřejmě také obsahu. Dokonce ani ve Francii nemáme tak velké knihkupectví, přiznala si překvapeně.
"Přejete si?" přitočil se k ní drobný pán a zvědavě si ji prohlížel.
"Hm, ano, potřebovala bych tyto knihy," řekla a podala mu seznam svých knih.
"Ano, ano, ano... Bradavice, že? Počkejte chvilku, hned vám je donesu," odpověděl jí pán a zmizel za policemi přecpanými knihami. Za chvilku se vrátil a prohýbal pod tíhou jejích učebnic. Adrien mu zaplatila třemi galeony a čtyřmi srpci a vyšla z knihkupectví na přeplněnou ulici. Rozhodla se, že se vrátí zpět do Děravého kotle a prolistuje si knihy, aby zjistila, co ji tento rok ve škole čeká.

Adrien strávila většinu času toho týdne v Londýně na Příčné ulici. Dole v baru se necítila zrovna moc příjemně a nové knihy si prohlédla už tolikrát, že je znala skoro nazpaměť (no dobře, to je přehnané, ale něco na tom pravdy bylo, protože Adrien zjistila, že většinu z toho, co se tento rok budou učit, už dávno znala z Krásnohůlek).
Příčnou ulici už znala skoro nazpaměť a nohy ji často automaticky nosily na oblíbená místa.
Nejradši měla obchod s Prvotřídními potřebami pro famfrpál. Jako malá měla ráda létání a létala celkem dobře, ale v Krásnohůlkách neměli famfrpálové týmy, jak to bývalo zvykem na jiných čarodějných školách, a dnes si už zalétala málokdy. Přesto ji ale aerodynamický tvar koštěte nebo knihy o famfrpálu dokázaly nadchnout vždy. Dokázala stát i hodiny u výkladu a obdivovat nejrychlejší koště na světě, Kulový Blesk (spolu s ní stál před výkladem i docela velký hlouček lidí).
Doufám, že se v Bradavicích bude hrát famfrpál, i když pochybuji, že by mě vzali do kolejního družstva. Ale třeba si aspoň občas budu moct zalétat na některém ze školních košťat, jistě nějaké budou mít. Adrien si vzdychla a odlepila pohled od výkladu s vysněným koštětem.
Otočila se, že zajde do zmrzlinářství Floreana Fortescuea, když její pozornost upoutal malý obchůdek, nad kterým visel velký nápis Kratochvilné kouzelnické kejkle.
To bude ten obchod se zábavnými kousky, o kterém mluvila profesorka McGonagallová, řekla si Adrien a divila se, že si ho až doteď nevšimla.
Zvědavost jí nedala a rozhodla se do něj nakouknout. Když vešla do stísněného prostoru malého obchůdku a rozhlédla se okolo sebe, uviděla spoustu různých předmětů, a u každého byl lísteček s názvem a popisem, k čemu všemu slouží.
Adrien padl pohled na piškoty, na kterých byl podezřele žlutý krém.
"Piškoty s vaječným krémem. Nechceš ochutnat? Jsou opravdu moc dobré a ochutnávka je zdarma," ozval se hlas přímo za ní a když se otočila, stál před ní mladík s ohnivě rudými vlasy. Mohl mít tak dvacet, víc ne.
Zřejmě prodavač, pomyslela si Adrien. Sympaťák.
"Jen si vezmi," ozvalo se jí znova za zády.
Adrien se opět otočila a před ní stál ten samý mladík, jen byl jinak oblečen.
"Jsme dvojčata," dodal s úšklebkem, když uviděl její zmatenou tvář.
"Já jsem Fred a toto je můj bratr George," znova promluvil ten první, stoupnul si před ni vedle svého bratra a oba jí teď svorně nabízeli ty piškoty. Adrien se pro jeden z nich váhavě natáhla a pak se do něj zakousla.
Hmm, nechutná to špatně. Ten krém je opravdu moc dobrý, zamlaskala si pro sebe a na oba hochy se usmála. Pak se zarazila, protože měla takový divný pocit. V tu ránu se proměnila v zářivě žlutého velkého kanára. Zmateně svýma, teď už kanáříma, očkama hleděla do výlohy, kde se odrážela její momentální podoba, a pak se otočila na kluky a poslouchala, co jí říkají.
"Kanárkový krém. Člověk, který ho sní, obroste žlutým peřím, ale za malou chvilku to znova opadne. Nemusíš se bát, že by ti to zůstalo. Nikdy bychom neohrozili naše zákazníky," mluvil na ni George. Nebo Fred? No to je jedno.
Za malou chvilku začala opravdu pelichat, a pak už tam zase stála ve své normální podobě. Nejdřív jim chtěla pořádně od plic vynadat, že si z ní tak vystřelili, ale nakonec se začala smát.
Fred s Georgem si jednotně oddechli, že jejich malý žert vzala s humorem, a hned jí začali nabízet svoje další zboží.
"Těmi piškoty zcela určitě ohromíš."
"Anebo se chceš pomstít, ale hledáš něco nenásilného?"
"Nebo chceš jen rozveselit svoje přátele?"
"Jestli hledáš zábavu, jsou tu pro tebe Kratochvilné kouzelnické kejkle," dokončili bratři společně svoji řeč.
"Ne, jen se tu rozhlížím. To je váš obchod?" zeptala se Adrien. Oba přikývli. Bylo jasné, že tito dva kluci byli vtipálkové už v kolébce.
"Ty jsi sedmačka, že? Hm, nechtěl bych být na tvém místě, z OVCÍ se nejednou někdo zhroutil," pokračoval vesele Fred Weasley a jeho bratr přikyvoval na souhlas.
"Návaly úkolů, hora učení... ale máme pro tebe perfektní řešení. Naše záškolácké zákusky."
Fred slavnostně ukázal na poličku uprostřed obchodu, která byla plná všelijakých cukrovinek, a nad nimi se skvěl obrovský nápis: Záškolácké zákusky.
"Vezmeš si jednu půlku zákusku, a podle druhu ti začne z nosu téct krev nebo začneš zvracet a podobně. A hned, jak tě učitel pošle na ošetřovnu, si vezmeš druhou půlku zákusku, a zvracení nebo krvácení přestane, a ty se můžeš věnovat činnosti podle svého vlastního uvážení," pokračoval George.
"Ne, jsem šesťačka," usmála se Adrien. Weasleyovi bratři se jí začínali líbit čím dál tím víc, i přes to, co jí provedli.
"Aha, hm, a co třeba falešné hůlky?" vzpamatoval se George a hůlka, kterou vzal z hromádky vedle výlohy, se mu v ruce změnila na gumovou rybu a hlasitě zapískala.
"Anebo bezhlavé klobouky." Fred sebral do ruky směšný klobouk a nasadil si ho. Hned mu zmizela hlava, až Adrien udiveně vyjekla. Potom Fred hmatal tam, kde měl mít hlavu, a klobouk si zase sundal.
"Tadá, bezhlavé klobouky jen za šest srpců."
"Ultradlouhé uši! Díky nim můžeš slyšet kterýkoli tajný rozhovor," pokračoval George. "Jen dva srpce, to je skoro zadarmo."
"A tady: souprava Spáleniště Standard nebo Požár de luxe!" Fred hrdě ukazoval na krabice s kresbou ohňostroje, raket a prskavek.
"Zaručujeme nezapomenutelný ohňostroj, který se ztratí až po dvou dnech."
Adrien jen bezradně kroutila hlavou, a pak se začala smát.

Týden uběhl jako voda, že se Adrien nestačila ani vzpamatovat a už stála v metru spolu s Tomem a mířili na nádraží Kings Cross.
Bylo půl jedenácté, když vystoupili z metra (Adrien byla trochu rozladěná z nepohodlné cesty bez kouzel). Naložili její těžký kufr na vozík a Tom ho sebevědomě tlačil k devátému nástupišti a ona šla poslušně za ním.
"Tak, tady to je," řekl Tom, rukou mávl směrem ke stěně mezi devátým a desátým nástupištěm a tvářil se smutně.
"Profesorka McGonagallová vám vysvětlila, jak přejít skrz stěnu, ne? Klidně se rozběhněte, jestli se bojíte. Tak to dělají mnozí."
"Hm, ano, vysvětlila. Tak, asi bych už měla jít, abych náhodou nezmeškala vlak," odpověděla mu na to Adrien, "Tome, děkuji vám za všecko a hlavně za to, že jste mi se vším tak ochotně pomohl a měl se mnou svatou trpělivost."
Tom jen mávl rukou, jakože to nestojí za řeč, a pobídl ji, aby už šla, a tak se Adrien rozběhla proti zdi a pro jistotu zavřela oči. Byla si jistá, že narazí do stěny, ale když vezmeme v úvahu, jak dobře kouzelnický svět znala, její strach se pomalu vytratil. Pak ucítila zamrazení v zádech a věděla, že už je na druhé straně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama