Kapitola 5 - Sny

28. července 2009 v 12:54 | Havraspár |  Dvojí tvář krásy (HP) - dokončeno
"Adrien? Vstávej!" Adrien otevřela oči a zamžourala nad sebe. Viděla tam Cho, která už na sobě měla hábit.
"Ahoj," zamumlala rozespale Adrien. "Kolik je hodin?"
"Sedm," odpověděla Cho. "Rychle vstaň, ať mám dost času ukázat ti to tady."
"Jasně," řekla neochotně Adrien, vstala a začala v kufru hledat prádlo. Rychle se převlékla do hábitu. "Kde jsou ostatní?" zeptala se.
"Asi v koupelně. Lisa s Padmou tam jsou vždycky dlouho. A Marietta šla asi poslat dopis. Už jsi hotová? Bezva, tak jdeme do koupelny. Musím ti ukázat Lisinu kočku, je nádherná, ale pořád se někde toulá," řekla Cho a vyšla z ložnice.
Adrien ji následovala. Obě prošly malou chodbičkou kolem dveří do ložnic a na konci byly světlé dveře s nápisem Koupelna - dívky. Cho otevřela a vešla s Adrien dovnitř. Byla to poměrně malá místnost, ale když dovnitř vešla Adrien s Cho, roztáhla se a vlevo přibyla dvě umyvadla se zrcadly a poličkami. Koupelna měla na zdích světle modré kachličky a na podlaze světle žlutou dlažbu. Vpravo byly troje dveře s nápisy Vana a troje dveře s nápisy Sprcha. Naproti vchodovým dveřím bylo velké okno, které prosvítilo celou koupelnu a kolem celé místnosti vysoko visely malé pochodně.
"Dobré ráno, holky," pozdravila Cho tři dívky, které si mezi sebou povídaly.
"Ahoj Cho," odpověděly všechny tři téměř najednou.
"Tohle je Adrien a bude s námi na pokoji," představila Cho Adrien.
"Vítej v Havraspáru. Já jsem Lisa," řekla dívka s blonďatými vlasy, na kterých měla sytě červený melír. Na každém uchu měla čtyři náušnice a v nose měla taky dírku.
"Já jsem Padma. Nepleť si mě se sestrou, jsme totiž dvojčata," představila se holka s dlouhými hnědými vlasy a hnědozelenýma očima.
"A já jsem Marietta, ale říkej mi Mer," pověděla černovláska, která měla na čele nějaké červené čáry.
"Ahoj. Dík za uvítání," usmála se Adrien.
"Tak dělejte, ať to stihneme na snídani," popohnala ostatní Lisa. Všech pět si jich začalo čistit zuby a potom se česat.
"Pojďte, už je půl osmé," řekla Cho. "Liso, dělej, prosím tě. Namaluješ se potom." A všechny se vyhrnuly do společenské místnosti, kde u krbu sedělo několik studentů.
"Vy nejdete na snídani?" zeptala se Lisa.
"No, my jsme v prvním ročníku a zapomněli jsme cestu do Velké síně," řekl malý chlapec a zatvářil se provinile.
"Tak pojďte, vy tam! A dělejte, nemáme moc času!" houkla Lisa na ostatní prváky, rychlým krokem prošla na chodbu před brněním a netrpělivě čekala na ostatní. Když všichni přišli do Velké síně a usadili se ke stolu, přišel za nimi prefekt a rozdal jim rozvrhy, ale Adrien žádný nedostala.
"No Bylinky, Obrana proti černý magii, Věštění z čísel a Astronomie s Nebelvírem by šly. Přeměňování, Dějiny a Formule s Mrzimorem taky, ale Lektvary, Péče o tvory se Zmijákem, to bude děsné," řekla Lisa.
"Hm. Máš pravdu Lis," řekla Cho.
"No jo. Já zase nechodím na Péči, ale na Mudly s Mrzimorem," řekla Padma.
"Jo. Já na Péči taky nechodím a mám Jasnovidectví se Zmijozelem," zašklebila se Marietta. "Na co chodíš ty, Adrien?" zeptala se.
"No, my jsme ve Francii neměli stejné volitelné předměty jako vy. Chodila jsem tam na Latinu a na Uřknutí a jak se jim ubránit," odpověděla Adrien.
"Slečno de Creubell!" Adrien se otočila a viděla tam profesorku McGonagallovou, která si to mířila k ní. "Přeji vám hezký den, děvčata. Slečno de Creubell, mohla byste jít, prosím, se mnou?"
"Jistě, paní profesorko," řekla Adrien, vstala, mávla na své nové kamarádky a šla za profesorkou.
"Slečno de Creubell, jak už jsem vám říkala, musíte se do dvou dnů rozmyslet, na jaký předmět se přihlásit," řekla profesorka McGonagallová u profesorského stolu. "Tady máte možnosti. Minimálně se smíte přihlásit na dva předměty a maximum není určeno. Doporučuji vám ale maximálně čtyři předměty. Měli jsme tu i takové, kteří se přihlásili na všechno, a potom to vůbec nestíhali," pokračovala profesorka a podívala se na nebelvírský stůl. "Tak to je asi vše. Poraďte se s někým, kdo už má s těmito předměty zkušenosti. Pokud nic nepotřebujete, můžete se jít posadit."
"Děkuji," řekla Adrien a rychle se vrátila ke stolu.
"Co je?" zajímala se Lisa.
"Mám si vybrat, na co budu chodit," řekla Adrien.
"No. Já ti doporučuji Péči o kouzelné tvory a Věštění z čísel," radila Lisa.
"Ano, Věštění z čísel by mohlo být zajímavé," přemýšlela Adrien nahlas. "Mudlové mě moc nezajímají a na Jasnovidectví prý nemám vlohy. Asi jo. Budu chodit na Čísla a na Péči. Ještě si to rozmyslím. Zítra to řeknu Kratiknotovi, ať to mám z krku," řekla Adrien a zakousla se do chleba s máslem a medem.
"Tak pojďme. Teď máme dvouhodinovku lektvarů, tak ať nemá Snape řeči," řekla Lisa a dopila své kakao.

"Pane bože co to je za kolej a profesora? To bylo hrozné," stěžovala si Adrien po konci hodiny lektvarů.
"Zvykej si," řekla smutně Padma.
"Kdyby tam aspoň nebyla taková zima," řekla Lisa.
"Co máme teď?" zeptala se Adrien.
"Teď je volno. Jdeme ven?" zeptala se Lisa.
"Jo. Musíme si užít hezké počasí, dokud nezačne zima," odpověděla Padma, když konečně vyšly ze sklepení, kde se konaly hodiny lektvarů, do Vstupní síně.
"Hej ty!" křikla Lisa na malého prváka, který se leknul a zakopl. "Neboj se a pojď sem. Hele, za to, že jsem ti ráno ukázala cestu do Velké síně, odnes tohle do společenské místnosti a polož to tam někam na stůl, jo? Nastav ruce," řekla Lisa a naložila na chlapce své pomůcky na lektvary. "A ještě tohle," ukázala Lisa na své kamarádky a vzala jim jejich věci. Malý prvák přes svůj náklad ani neviděl, ale odpotácel se pryč.
"Hele ty mu pomoz, jo?" řekla Lisa klukovi, který vyšel ze sklepení.
"Chudák," začala se smát Padma.
"Něco za něco, ne?" odpověděla Lisa. Všech pět jich přešlo síň k velké otevřené bráně, která vedla na pozemky, a vyšlo ven.
"Teda, tady je ale horko. Takhle snad v září ještě nebylo," libovala si Lisa a vyhrnula si rukávy.
"Co to máš na ruce, Lis?" zeptala se Cho.
"Nový tetování. Hezký, ne? Dlouho jsem si nemohla vybrat, které si nechám udělat, ale myslím, že jsem si vybrala dobře," pochválila sama sebe Lisa a koukala si na zápěstí, na kterém měla kolem dokola tetování, které vypadalo jako náramek.
"Jo je super," usmála se Adrien.
"A to jsi ještě neviděla to, co mám na zádech. To sice příšerně bolelo, ale stojí to za to," řekla Lisa a zasmála se.

Ve zbytku dne Adrien byla na hodině Dějin čar a kouzel a dvouhodinovce Bylinkářství, které ji moc bavilo.
"Jé, konečně jsem se najedla. Měla jsem hrozný hlad," řekla Marietta po cestě do kolejní místnosti.
"Hele Mer, co jsi dělala ve sklepení s Pansy Parkinsonovou? Myslela jsem, že nemáš zapotřebí bavit se s takovýma lidma," řekla podrážděně Padma.
"Cože?" rozkřikla se Cho, "Ty se bavíš s Parkinsonovou? To snad nemyslíš vážně? Ty si nepamatuješ, co všechno nám provedla?"
"Hele, nevím, jak jsi na to přišla, Padmo, ale vůbec to není pravda," zvýšila hlas Marietta a zrudla.
"Snad mi nechceš říct, že si vymýšlím. Když skončila hodina dějin, vzpomněla jsem si, že mám ve sklepení lahvičku inkoustu, a vrátila jsem se tam, ale byla jsi tam ty a Pansy a něco jste si šuškaly!"
"Je to pravda, Marietto?" zeptala se naštvaně Cho.
"Ne!"
"Nelži!" křičela Padma.
"Patronus," řekla Lisa a všechny vešly do kolejní místnosti.
"HELE, MARIETTO, ŘEKNI MI PRAVDU!" křičela naštvaně Cho. "Jestli si to totiž
nepamatuješ, tak mě Parkinsonová několikrát přeměnila v žábu a krysu a pustila na mě kočku. Nebo taky s oblibou Lise a Padmě bere pomůcky a hází je z okna!"
"NO TAK FAJN! VŠICHNI SI TRHNĚTE NOHOU! MŮŽU SE KÁMOŠIT S KÝM CHCI A JE MI FUK, JESTLI SE VÁM TO LÍBÍ! PANSY JE NÁHODOU DOBRÁ KAMARÁDKA!" křičela Marietta.
"Bezva!"
"Dej mi pokoj, a jestli ti vadí, že se bavím s Pansy, tak si zvykej!" křikla Marietta, běžela do ložnice a práskla dveřmi.
"Hele, chceš vidět to moje tetování?" zeptala se klidně Lisa.
"Jo chci," kývla Adrien. Lisa se ohlédla, jestli není někdo ve společenské místnosti, a potom si vyhrnula hábit až nad pupík a otočila se k Adrien zády.
"To je ale hezké. Takové ukazovali v televizi," řekla Adrien.
"Vy máte telku?" zeptala se Padma.
"My ne, ale moje kamarádka Lorraine ji má." Adrien si se jménem Lorraine vybavila Krásnohůlky a celou Francii a bylo jí zase do breku.
"Dávali to na satelitu," zaháněla slzy Adrien.
"Na čem?" zeptala se Cho, která byla pořád trochu v šoku z hádky.
"Satelit je taková věc, na které vysílají programy z ciziny."
"Aha."
"Nechce se vám jít spát?" zeptala se Adrien.
"Jo. Hele, Marietty si vůbec nevšímejte, jo? Chtěla, abychom jí dali pokoj, tak jí ho dáme, ne?" řekla jízlivě Lisa a všechny se odebraly do ložnice, kde se převlékly do nočních košil a hned usnuly.

Adrien ráno otevřela oči a slyšela nepříjemné ťukání na okno. Posadila se a za oknem viděla sedět něčí sovu. Rychle vstala, otevřela okno a sova vlétla do ložnice. Usadila se na Padmin kufr. Adrien se koukla na Choin budík a zjistila, že je teprve půl páté. Sova se vznesla, posadila se na Padmu a houkla.
"Pššt! Je ještě noc, tak buď ticho, nebo všechny vzbudíš!" napomenula ji Adrien. Bylo to ale zbytečné, protože se vzbudila Marietta.
"Ty už jsi vzhůru? A čí je ta sova?" zeptala se rozespale Marietta.
"Je Padmy," odpověděla Adrien.
"Hm. Ty mě taky nesnášíš jako ostatní?"
"Hele, já vůbec nevím kdo ta Pansy Parkinsonová je."
"Aha. To je jedno. Chci ještě spát," ukončila rozhovor Marietta, ale sova zase houkla. Tentokrát se vzbudila i Lisa a Padma.
"Jé. Ahoj, Bet! Copak jsi mi přinesla?" říkala Padma radostně sově. "No jo. Hodinky. Vždycky si je zapomenu. A v té krabičce bude určitě tvoje jídlo, viď? No jo, vždyť to říkám," povídala Padma a usmála se. Adrien si lehla a usnula, ale každou chvíli ji probudila sova, když houkla nebo do něčeho vrazila.

"Vypněte to někdo, sakra," slyšela Adrien Lisu. "To už je půl sedmý?"
"Jo. Kde je Marietta?" zeptala se Padma.
"Doufám, že hodně daleko," odfrkla Cho. Adrien otevřela oči a posadila se.
"Hele, Cho, co to je?" zeptala se a ukázala na žluté papírky, ležící na každém nočním stolku. Vzala si svůj papírek, na kterém bylo napsáno:

Holky, promiňte, ale Pansy je příjemná a milá. Nechci, abyste mě kvůli ní neměly rádi. Marietta.

"Já to nějak vyřídím," oznámila Lisa a odešla z ložnice.
"Kam mohla jít?" zeptala se Padma.
"To je fuk. Teď se převlíkneme, ne?" řekla Cho a začala se převlékat. Adrien s Padmou se začaly převlékat taky.
"Co máme dneska za předměty?" zeptala se Adrien.
"Myslím, že máme Přeměňování a Obranu, ale pak už nevím," řekla Padma.
"Tak hotovo, vyřízeno."
Adrien se podívala ke dveřím, do kterých zrovna vcházela Lisa.
"Tys byla za Mer?"
"Jo. Byla v koupelně. Řekla jsem jí, že nám je jedno, s kým se baví, ale nesmí nám Pansy vnucovat a pomlouvat nás před ní. A také jsem jí řekla, ať nás Pansy nechá být a nedělá nám naschvály," řekla Lisa, jako by se nic nestalo.
"Dík. Sama bych jí to neřekla," pověděla vděčně Cho.
Po snídani se Adrien, Cho, Lisa a Pansy vydaly na Obranu proti černé magii. S Mariettou vůbec nemluvily. Když přišly k učebně Obrany, byli tam už studenti z Nebelvíru. Adrien si všimla, že nějaká dívka s hnědými rozježenými vlasy si ji zaujatě prohlíží.
"Promiň. Ty jsi Adrien viď?" zeptala se hnědovláska. "Já jsem Hermiona Grangerová z Nebelvíru."
"Ahoj. Těší mě. Jo, jsem Adrien. Hm… potřebuješ něco?" Adrien se cítila trapně, ale nedala to znát.
"No, vlastně je to taková hloupost. Totiž, ty jsi z Krásnohůlek, viď? Já jsem jednou byla na prázdninách ve Francii a Krásnohůlky mě zaujaly a moc se o ně zajímám, tak jsem myslela, jestli bys mi nemohla o Krásnohůlském paláci něco povědět," řekla nejistě Hermiona.
"Jo. Tak až skončí hodina, můžu ti o nich vyprávět, jestli budeš chtít," vyhověla Adrien, ale dělala to nerada, protože věděla, že mluvit o Francii a Krásnohůlkách jí nebude příjemné.
"Opravdu? To mám radost, jsi moc hodná, Adrien! Moc ti děkuju!" Hermiona celá zářila a Adrien byla ráda, že někomu může udělat takovou velkou radost.
"Tak tedy po hodině, ano?"
"Domluveno," řekla Adrien a usmála se.
"Tak všichni pojďte dovnitř! Rychle, za chvíli začíná hodina!" volal profesor u dveří do učebny.
"Vítám vás na první hodině Obrany proti černé magii v letošním školním roce. Já jsem váš nový profesor, jmenuji se Stone a budeme se spolu setkávat každou středu touto dobou, a každý pátek v devět hodin. Dnes si probereme několik kleteb, které jsou…"
"Adrien? Ahoj, to je prima, že sedíme vedle sebe." Adrien se podívala doleva a viděla tam Hermionu.
"Ahoj. Jo, je to prima," přitakala neupřímně Adrien. "Promiň, ale jsem tady nová, takže chci dávat pozor a zapisovat si poznámky, abych si zvykla na tenhle styl učení, víš?"
"Jo, jasně. Já tě nebudu vyrušovat. Taky mi záleží na tom, jaké mám známky," řekla rozumně Hermiona a Adrien si oddechla, že teď nemusí nikomu vyprávět o Francii.
"Liso, kdo to je?" zeptala se Adrien.
"Hermiona Grangerová. Celkem šprtka, ale jinak je fajn," řekla znuděně Lisa.
Po hodině byla patnáctiminutová přestávka a Adrien po cestě do věže, ve které se konala Astronomie, vyprávěla Hermioně o Krásnohůlkách.
"No a jsou tam veliké pozemky, na kterých chováme létající koně, létáme nad nimi na košťatech a procházíme se tam o přestávkách. Rostou tam růže, tulipány, lilie, muškáty a hodně dalších kytiček, co krásně voní," vzpomínala Adrien a vybavovala si, jak se s Lorraine a ostatními děvčaty procházela okolo velkých pestrobarevných záhonů s květinami.
"Musí to tam být nádherné viď? Jé, to je hodin! Už musím běžet na hodinu. Tak děkuji a měj se! Třeba si zase někdy popovídáme. Ahoj!" křikla Hermiona a běžela na hodinu.
Adrien si uvědomila, že už taky musí jít, a rychle běžela do schodů, aby dohnala ostatní kamarádky, které šly napřed.
"Vítejte na hodině Astronomie. Ve středu bude vždy jedna hodina teorie a v pondělí budou v noci dvě hodiny praxe. Pokud jste to přes prázdniny zapomněli, já jsem profesorka Samantha Sinistrová. Dnes vám rozdám mapy galaxie jménem "Locurus" a vy s pomocí učebnice odpovíte na otázky, napsané na tabuli. Rozumíte? Já si ještě pohovořím se slečnou de Creubell a budu se vám hned věnovat. Slečno Changová, mohla byste, prosím, každému dát jednu mapu? Děkuji." Profesorka začala první hodinu Astronomie v tomto roce dlouhým monologem.
Adrien zjistila, že je v astronomii napřed, takže se do konce hodiny nudila a malovala si na pergamen různé rostlinky.
Zbytek dne proběhl v klidu. O Přeměňování se Adrien naučila, jak přeměnit lahvičku inkoustu ve velkou truhlu, a v Bylinkářství si zapsala teorii ze včerejší dvouhodinovky.

"Byla jsem za Kratiknotem a řekla mu, že budu chodit na Věštění z čísel a na Péči o kouzelné tvory. Tak už mi ráno dají rozvrh," říkala Adrien večer, když se sprchovala, do vedlejší místnůstky Cho.
"Bezva. Budeme chodit spolu na stejné předměty," pověděla Cho a utáhla kohoutek. "Já nevím, proč všichni říkají, jak je jasnovidectví úžasné, když je tam úplně trhlá profesorka."
"No já nevím. Ještě jsem ji neviděla."
"Buď ráda. Mně několikrát předpověděla, že mě do týdne zabije někdo, kdo mě nesnáší, kouzlem Expelliarmus."
"Hm. Zítra bude nudný den. Žádné zábavné předměty. Snad jenom Péče o kouzelné tvory," řekla Adrien a taky zastavila vodu.
"Viděla jsi Mariettu?"
"Ne, jenom na hodinách, ale nemluvila jsem s ní. Asi je zase s Pansy."
"Jsem hrozně utahaná. Půjdeme si už lehnout?" zeptala se Adrien, když v noční košili vyšla ze sprchové místnosti.
"Jo.Jdeme spát," řekla Cho a obě se odebraly do ložnice. Padma už spala, Lisa si četla časopis a Marietta tam nebyla.
"Lis, byla tady Marietta?"
"Ne. Já ji neviděla. Je to divné. Ráno se nám omlouvala a teď tady vůbec není. Ještě nejdu spát, tak na ni počkám a připomenu jí ty lístečky, co psala," odpověděla Lisa.
"Hm… Tak jo. Dobrou noc," řekla Cho.
"Dobrou," popřály Lis a Adrien naráz.

Na konci září Adrien už znala všechny profesory a další studenty z Havraspáru. Věděla, jak umíchat Oživovací lektvar, přeměnit stůl v žebřík, jak se postarat o zraněného jednorožce, kde roste Visovník podivný a jak očarovat brk, aby psal to, co mu čaroděj nadiktuje. Několikrát vyprávěla Hermioně Grangerové o Krásnohůlkách a Francii. Marietta se omluvila zbytku svého pokoje osobně a Cho se s ní začala kamarádit.

"Co myslíte, že dneska budeme dělat v Péči?" zeptala se Lisa.
"Profesor Hagrid říkal, že půjdeme až na konec pozemků a tam nám ukáže nějaké zvíře," odpověděla Adrien po cestě k Hagridově boudě, kde se konaly hodiny.
"Přeju vám dobrej den. Ste tu všichni? Jo? Takže půjdem až k bráně, kde sou nejlepčí podmínky pro tadleta zvířata." Hagrid jim po cestě vyprávěl, o jaké zvíře se jedná a kde se vyskytuje.
"Tak a sme tady. Tenhle parit užírá kořínky užitkovejch rostlin a taky…"
Adrien přestala poslouchat, protože na obloze viděla svoji sovu Mel. Mel přiletěla k Adrien a posadila se jí na rameno.
"Leť ke mně do ložnice. Máme tam otevřené okno," zašeptala Adrien. Sova ji opatrně štípla do ucha a odletěla. Adrien se už nemohla na Hagridův výklad soustředit, protože přemýšlela, co jí mohli rodiče a Lorraine napsat. Když slyšela z hradu zvonění, řekla svým kamarádkám, že musí jít napřed, a rozběhla se směrem k hradu, ve kterém už se celkem orientovala. Rychlým krokem vyšlapala schody až na páté patro a rychle proběhla chodbu k brnění.
"Patronus. Dělej, prosím," popoháněla netrpělivě brnění. Prošla otvorem ve zdi a proběhla společenskou místností do ložnice.
"Ahoj Mel. Počkej, hned ti dám napít," řekla Adrien a nalila do mističky v kleci vodu. "Tak ukaž, vezmu si od tebe ten dopis." Adrien rozbalila malou papírovou ruličku, na které bylo napsáno:

Ahoj Adrien. Děkuji ti za dopis. Jak se máš? Jsem ráda, že tam máš kamarádku. Tady ve Francii není nic nového, jenom máme jiného profesora latiny. Madame Maxime při zahajování nového školního roku oznámila, že jsi přestoupila, protože jsi chtěla vyzkoušet nový styl výuky. Jinak je tady bez tebe nuda. Moc se mi po tobě stýská. Já musím končit. Zase mi napiš!!! Měj se moc hezky a nezapomeň na mě!!!
Ahoj Tvá Lorraine

Jak bych na tebe mohla zapomenout Lorri? pomyslela si Adrien a pohladila Lisinu kočku. "Mel, ukaž mi ten druhý dopis od rodičů." Adrien si vzala velkou obálku, roztrhla ji a vyndala dopis.

Milá Adrien. Snad se máš hezky. Jaké to tam je? Myslíme, jací jsou profesoři a ostatní studenti? Je dobře, že sis našla nové přátele, jako třeba tu Cho. Moc se těšíme, až přijedeš a budeš tu s námi.
Napsala nám Lorraine, že se jí po tobě stýská.
Posíláme ti taky malý dárek a fotku, kterou jsme pořídili den před tím, než si odjela, pamatuješ?
Nebudeme se rozepisovat, ale až půjdete na výlet do té vesnice Prasinky, dej nám vědět přes krb ano? Je tam prý budova SOVÍ POŠTA, kde můžeš posílat dopisy a spojit se s někým krbem.
Tak se tedy měj hezky a určitě nám brzy napiš! Máme tě moc rádi.
Mamka a taťka

Adrien se podívala do obálky a viděla fotku. Vzpomněla si na ten den, co se fotili u ní na zahradě. Vyndala ji a dlouho se na ni dívala. Uprostřed fotky stála Adrien a pod ní seděla na trávě Lorraine. Vedle Adrien stál z každé strany jeden rodič a na rameni jí seděla Mel. Všichni se smáli a mávali. Adrien se usmála a pohladila vyfocenou tvář mamky.
"Adrien, ty už jsi tady? Ty jsi ale rychlá," smála se Padma, která spolu s Cho, Lisou a Mariettou vcházela do ložnice.
"Jo, spěchala jsem, protože mi přišla pošta. Napsala mi moje nejlepší kamarádka a rodiče. Hele, tohle je moje mamka a taťka," ukazovala Adrien fotku svým spolubydlícím. "Tohle jsem já a tady to je Lorraine. Chodily jsme spolu do školy."
"To je u vás doma?" zeptala se Padma.
"Jo. To je naše zahrada. Tady, jak je vidět kousek domu, mám pokoj."
"Máte velkou a hezkou zahradu. A ty veliké stromy s ovocem!" chválila Lisa. "To my máme taky celkem velkou zahradu, ale ty naše malé stromy nemají žádné plody."
"Holky, já musím jít. S Pansy jsem se domluvila, že budeme sledovat nebe. Ahoj!" oznámila Marietta a odešla, aniž počkala na odpověď.
"S Pansy… Pansy říkala… Pansy udělala… Pane bože, asi moc nepochopila, že nám Parkinsonovou nemá vnucovat!" napodobovala Lisa Mariettin hlas a vztekala se.
"Hm. Půjdem ven?" zeptala se Cho.
"Jdeme. Můžeme se stavit za profesorem Hagridem. Ti Pacholíčci, co nám dnes ukazoval, se mi líbili," řekla Padma.
"Tak běžte napřed. Já jen dodělám ten úkol z dějin a přijdu za vámi, jo?" řekla popravdě Adrien a vytáhla si ze šuplíku knížku, psací potřeby a šla do knihovny. Po cestě narazila na Mariettu a Pansy.
"Ahoj Adrien. Kam jdeš?" zeptala se Marietta.
"Ahoj Mer. Jdu do knihovny napsat úkol z dějin."
"Aha. Tohle je Pansy. Asi jste se už viděly na lektvarech nebo tak."
Adrien se na Pansy usmála a pozdravila ji, ale Pansy se na ni jen povýšeně podívala.
"Tak já půjdu, abych ještě mohla jít ven. Ahoj," pozdravila Adrien a odešla.
V knihovně bylo poměrně hodně lidí, a tak se Adrien posadila až mezi poslední regály, kam chodilo málo lidí a nebylo tam rušno. Začala psát požadovaný esej a každou chvíli se rozhlédla okolo, aby si rozmyslela, co napíše. Chvíli si takhle prohlížela knihy, až se její oči zastavily u hřbetu velké bílé knihy s nápisem KOUZELNICKÉ ŠKOLY V EVROPĚ. Tam by mohlo být něco o Krásnohůlkách, pomyslela si Adrien a vyndala si knihu. Rychle dopsala esej a šla si ke knihovnici, madam Pinceové, vypůjčit knihu o kouzelnických školách. Knihovnice si ji nedůvěřivě prohlédla a dala jí lísteček, na kterém bylo napsáno, do kdy musí knihu vrátit. Adrien se podívala na hodinky a zjistila, že je už půl sedmé, a tak si to namířila rovnou na večeři. Posadila k jídlu a otevřela knihu na obsahu.
"Krásnohůlky - strana 58," šeptala si pro sebe Adrien.
"Adrien, tady jsi. Nemohly jsme tě vůbec najít," volala udýchaně Cho a vypadala vyčerpaně.
"Ahoj. Byla jsem v knihovně, ale nějak mi to trvalo, tak jsem šla hned sem. Potkala jsem Mer s Pansy. Asi jste měly pravdu, když jste říkaly, jaká je. Marietta nás představila a ona mi neřekla ani ahoj," postěžovala si Adrien.
"Je jako většina lidí ze Zmijozelu. Co to máš?" zeptala se Cho.
"Knížku, co jsem si půjčila v knihovně. Je tam něco o Krásnohůlkách, tak se podívám."
"Hm. Je tam ještě lepší knížka a je jenom o kouzelnících ve Francii. Teď ji má ale půjčenou někdo jiný, chtěla jsem si ji půjčit pro tebe, ale je obsazená," řekla Lisa.
Po jídle šly do společenské místnosti, kde se připravily na zítřejší hodinu lektvarů a potom se šly umýt. Adrien si napustila vanu a dlouho v ní ležela. Vzpomínala na Lorraine, Francii, Krásnohůlky, svou rodinu a snažila se vzpomenout na to, co se stalo, když se tenkrát vracela od Lorraine domů okolo pekárny. Pořád si na nic nevzpomínala, tak přestala, protože si myslela, že to nemá smysl. Adrien zavřela oči a potopila se pod vodu. Najednou se jí vybavil něčí hlas, jak na ni volá. Rychle se vynořila a dívala se okolo sebe, jestli tam někdo není a nemluví na ni. Nikdo tam ale nebyl. Věděla, že jí určitě blesklo hlavou něco, co se stalo té noci. Adrien se postavila, omotala okolo sebe osušku a vylezla z vany. Vypustila z ní vodu a začala si sušit vlasy. Pořád myslela na ten hlas, zdál se jí povědomý. Když byla suchá a oblečená do noční košile, rychle přeběhla chodbou do ložnice a lehla si do postele. Chtěla ještě přemýšlet o tom, co to bylo za hlas, ale únavou usnula.

"Adrien, co se jít projít k jezeru? Půjdeme?"
"Jo, dobrý nápad!"
"Je to tady v zimě krásné, viď?"
"Jezero je takové blýskavé a třpytí se. Je to nádherné."

"Ne! To není možné! On nemůže být mrtvý! To prostě není pravda! Lžete!"
"Ale ano. Bohužel to pravda je. Ležel ve sněhu mrtvý."
"Já vám nevěřím! Nechcete ho hledat, tak všem řeknete, že nežije!"
"Slečno de Creubell, říkám pravdu!"
"Dobře, budu vám věřit, ale až to uvidím!"
"Jste si jistá, že ho chcete vidět?"
"Ano."
"Tak jdeme. Pojďte z mnou."

"Néééé! Kdo ti to udělal? Kdo?"
"Slečno de Creubell, pojďte. Půjdeme odtud pryč."

"To je mi ale zima."
"Adrien, na, tady máš šálu."
"Děkuju, jsi moc hodný."
"Podívej. Odtud je vidět na okno mého pokoje."

"Je mrtvý Adrien. Nemysli na něj. Snaž se zapomenout…"

Adrien se probudila úplně mokrá a po tváři jí stékala kapka ledového potu.
"Adrien, není ti něco?" tvářila se ustaraně Lisa.
"Ne, to je dobré. Jenom noční můra. Kolik je hodin?" zalhala Adrien.
"Půl třetí. Vzbudila mě tvoje sova, tak jsem jí dala trochu napít."
"Děkuji, jsi hodná, Liso. Hm, tak já si půjdu trochu opláchnout obličej," řekla uspěchaně Adrien a rychle odešla do koupelny, kde se zamkla. Opřela se o zeď a začaly jí téct slzy. Nechápala, co ten sen měl znamenat. Byl zmatený a nesmyslný. Adrien sjela po zdi na zem a sedla si na studenou dlažbu. Dlouho plakala a potom někdo zaťukal na dveře.
"Adrien, jsi tam?" slyšela Lisin hlas.
"Jo, už jdu. Počkej chvíli." Adrien se postavila opláchla si obličej a ruce od potu a vyšla z koupelny.
"Co jsi tam dělala tak dlouho?"
"Osprchovala jsem se celá."
"Tak pojď spát. Jsem hrozně ospalá." Obě si lehly do postelí a popřály si dobrou noc. Adrien se najednou zachtělo hrozně spát a usnula.
Zdálo se jí to jako chvíle, co se znovu probudila. Vstala a její pohled přitáhl nádherný stříbrný měsíční kotouč. Odtrhla se od něj, zlehka přešla místnost, a jakmile došla do koupelny, podívala se do zrcadla. Ten pohled ji málem srazil k zemi. Odhodlala se podívat se znovu a v zrcadle spatřila zvláštní obraz. Ze zrcadla na ni zírala úplně jiná dívka. Měla dlouhé blonďaté vlasy, roztažené po celých zádech. Byla vysoká, štíhlá a v obličeji velmi hezká. Takhle vypadám mnohem líp, pomyslela si. Když si trochu odstoupila, aby zjistila, jak vypadá z dálky, tak málem omdlela. Na místě, kde by měly být její nohy, se noční košile zužovala a vypadala čím dál víc jako mlha. Další věcí, která ji vyděsila, bylo to, že Adrien vůbec nestála na zemi, nýbrž se vznášela pár desítek centimetrů nad ní. Adrien nevěděla, co dělat.
Nikdo mě takhle nesmí vidět. Musím někam zmizet, zamyslela se. Zamířila ven z kolejní místnosti a doufala, že se jí podaří nepozorovaně proklouznout ven z hradu. Už byla skoro u hlavní brány, když vtom jí výhled zastínila nějaká postava. Dlouhé stříbrné vlasy zakrývaly dlouhý fialový župan. Stál tam Brumbál. V Adrien se najednou něco probudilo. Slabý hlásek jí našeptával:
" Je to nepřítel! Znič ho! Nesmí přežít!!!"
V Adrien se náhle projevila neuspokojitelná touha zabíjet. Místností se dostala až k Brumbálovi. Byla blíž a blíž. Čím víc se přibližovala, tím víc se znovu měnila. Na jejích jemných ručkách se prodlužovaly nehty. Po chvíli měla neobyčejně dlouhé a ostré drápy. Zuby se jí také zvětšovaly a za chvíli vypadala jako upír. Už byla skoro u něj. Snažila se k němu natáhnout. Ještě kousek, sílil její vnitřní hlas. Chybělo jí už jen několik málo metrů, když se Brumbál náhle otočil. Skoro nepostřehnutelně vytáhl z kapsy hůlku a zaburácel: "Mdloby na tebe!" Proti Adrien se rozlétl úzký červený paprsek a ona už neměla čas se mu vyhnout. Trefil ji přímo do hrudi a Adrien ucítila, jak pomalu ztrácí vědomí a padá k zemi. Když najednou…
"Adrien, vzbuď se! Měla jsi další zlý sen!" křičel na ni někdo z dálky a hrozně s ní lomcoval. Adrien se probudila. Vypadala zmatená a vystrašená. Byla celá propocená. Všechny dívky v pokoji se kolem její postele shlukly.
"Co se stalo?" zeptala se starostlivě Cho.
"Měla jenom noční můru," řekla Lisa
Adrien vstala a mírně se zapotácela. Lisa ji uchopila za paži a dovedla ji do koupelny. Adrien si opláchla obličej a cítila se mnohem lépe. S hrůzou zjistila, že je již sedm hodin. Rychle se oblékla. Byl všední den v týdnu, takže ji čekalo mnoho učení. Psychicky se ozbrojila do nového dne, nasadila úsměv, aby zamaskovala nevyspalost, a vyrazila s kamarádkami na snídani.
V podobném tempu jí dny rychle utíkaly a než se nadála, tak byl měsíc pryč. Noci však většinou probděla, nebo ji trápily zlé noční můry. Byla na ně zvyklá, pronásledovaly ji již ve Francii, a i tam si na ni holky stěžovaly, že je budí ze spaní. Trápilo ji to, ale nevěděla si s tím rady. Nemohla nic dělat, tak si s tím radši přestala lámat hlavu a bavila se s kamarádkami, jak to jen šlo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama