Kapitola 6 - Konkurz

30. července 2009 v 12:56 | Havraspár |  Dvojí tvář krásy (HP) - dokončeno
Adrien se pomalu protáhla, pootevřela oči a pohledem spočinula na vínově červených závěsech své měkoučké dubové postele. Konečně, po měsíci v Bradavické škole čar a kouzel, se už každé ráno nedivila, co tady dělá a kde jsou její kamarádky z Krásnohůlek. Klouby ukazováčků si protřela oči, posadila se na posteli a tiše odhrnula závěs. Všechny její nynější spolubydlící ještě spaly.
Sáhla po hodinkách na svém nočním stolku: "Teprve půl sedmé…"
Snažila se vybavit, co se jí zdálo. Matně se jí za pevně sevřenými víčky pilného snažení objevovala postava Lorraine, jak se prochází okolo Bradavického jezera s nějakou dívkou.
"Jen kdybych si dokázala vzpomenout, kdo to byl." Znovu se zamyslela. Tmavé hnědé vlasy spletené do copu se záhadné dívce při chůzi houpaly sem a tam.
"Cho!" tichý výkřik radosti nad vzpomínkou na prvního člověka, který na ni v Bradavickém Expresu promluvil, jí vykouzlil úsměv na rtech, který ale v zápětí zmizel. Podívala se směrem k její posteli s nebesy, odkud se teď z ničeho nic začal ozývat pláč. Najednou vzlyky utichly. Adrien to připouštěla nějakému škaredému snu nebo noční můře. Pravý důvod ale nevěděla.
Byla sobota, takže Adrien nemusela se vstáváním spěchat. Znovu si položila hlavu do obrovských polštářů a přemýšlela o uplynulém měsíci.
O několik minut později se začaly probouzet i ostatní dívky v ložnici. Adrien tedy vstala také. Oblékla si černý hábit, ozdobený vyšívaným havraspárským znakem na prsou. Z nočního stolku vytáhla hřeben a pročesávala si vlasy, které nikdy nenechávala rozpuštěné. I dnes je stáhla gumičkou do slušivého copu. Letmo se podívala do zrcadla.
Ještě řasenka, ozvalo se její vnitřní já.
Nevědomky po ní sáhla a už se chystala namalovat, když v tom ji něco zarazilo: "Proč to dělám?"
Zadívala se do svého odrazu pozorněji, zlaté a modré nitě lemovaly každý záhyb nového hávu. Ušklíbla se na sebe, otočila se a vyšla ze dveří ložnice. Očividně se jí v nové škole zalíbilo.
Scházela po dřevěném schodišti do společenské místnosti, odkud se ozývaly hlasy chlapců a dívek, některé zněly smutně, ale vzápětí uslyšela výbuch smíchu, takže z teorie nešťastného rána zbyl jen lehoučký, sotva viditelný stín krásné štíhlé Adrieniny postavy. Nakoukla do místnosti, plné těch človíčků a zaujala ji skupinka u nástěnky, která čítala větší počet studentů než obvykle. S vypětím všech sil se dostala na dohled nově vyvěšeného plakátu:

FAMFRPÁLOVÉ DRUŽSTVO HAVRASPÁRU OZNAMUJE
všem studentům výše jmenované koleje:
V neděli 10. října roku 2004 v 17:00
se bude na Bradavickém famfrpálovém hřišti
konat konkurz na nového střelce/novou střelkyni
výše uvedeného kolejního mužstva.
Podmínky: Vlastní koště, uchazeč musí být studentem minimálně 3.ročníku

Adrien si oznámení přečetla ještě asi dvakrát. Na koštěti létala opravdu skvěle, s otcem trénovala už od doby, kdy jí bylo pět. Navíc neměla jen nějaké z řady Zametáků, ale přivezla si s sebou svou chloubu, Nimbus 2001.
Střelkyně… Ve Francii hrávala házenou, a ještě než jí přiletěla první sova z Krásnohůlek, stala se ve svém oboru nejlepší útočnicí nejváženějšího dívčího družstva. V období, kdy měla hrávat za mladší žačky, už hrdě střílela třiadvacet gólů za zápas mezi šestnácti - sedmnáctiletými dorostenkami.
Z jejích úvah ji náhle vytrhla čísi ruka na jejím levém rameni.
"Ahoj Adrien."
Otočila se tak rychle, jak to jen v davu na sebe se tlačících uchazečů o místo střelce v Havraspárském kolejním mužstvu šlo.
"Dobré ráno, Cho." Adrien se usmála na svou prozatím jedinou kamarádku.
"Půjdeš tam?" Cho se zadívala na vývěsku svého družstva, prohlédla si všechny ty človíčky okolo ní a pohledem ulpěla znovu v jejích oříškových očích. "Hrála jsi přece tu Vhazovanou nebo jak se to jmenuje."
"Házenou," opravila ji Adrien, "neříkám že bych nechtěla…"
"Takže tě v neděli budu vyhlížet na hřišti," ukončila rozhovor Cho. Ještě se letmo usmála a potom už spěšným krokem mířila k Rogerovi Daviesovi, kapitánu Havraspárského famfrpálového mužstva, a něco mu horečně vysvětlovala. Mezi jednotlivými gesty a posunky zaznamenala Adrien i jeden významnější pohled směrem k vývěsce. Cho zachytila její zmatený výraz a potutelně se ušklíbla. Potom společně s Rogerem přistoupila ke kamenné chladné zdi na konci Společenské místnosti, automaticky natáhla ruku k tříramennému pozlacenému svícnu a otočila ho o devadesát stupňů vpravo. Ve stejné chvíli se část šedivé zdi vysunula asi pět, šest palců k nim a škvírami do místnosti doléhalo zlaté světlo z chodby. Vyšli ven a stěna za nimi se opět zacelila.
Adrien ještě chvíli pozorovala místo, kde před chvíli ještě rozrušeně debatovali Roger s Cho. Vytrhla se z rozjímání nad tím, jestli je ta stěna opravdu šedá, nebo je to jen stín a zamířila zpátky ke schodišti do ložnice. S každým schůdkem byla rozhodnuta pevněji. Jestli tady má zůstat, musí si najít něco, co by ji bavilo. Ze školní brašny vytáhla pero, pergamen a lahvičku inkoustu.
Seběhla schody a dole málem srazila nějakou druhačku: "Promiň princezno!" ještě se stihla usmát a už zatahovala za svícen. Vyběhla do chodby, lemované pochodněmi osvětlující obrazy po stěnách. Zabočila doprava, potom ještě jednou. Najednou se zarazila. V sovinci ještě nebyla… Rozhlédla se okolo sebe a zaposlouchala se. Nejprve neslyšela vůbec nic, jen svůj rychlý dech. Po chvíli usilovného soustředění zaznělo z dálky sotva slyšitelné zahoukání. A znovu. Vydala se dál po chodbě. Teď už ho slyšela naprosto zřetelně. Točité kamenné schody ji dovedly až k dřevěným dveřím. Vzala za kliku a přivítala ji snad stovka pohledů všelijakých sov. Když přecházela k nejbližšímu trámu u okna, pod každým krokem jí zapraskala lámající se sláma. Lehla si na široký trám, opřela se o něj lokty, otevřela kalamář a namočila do něj hrot výstavního brku. Na minutku se zamyslela a dala se do psaní.

Drazí rodičové,
začalo se mi tady v Bradavicích líbit. Hodiny jsou opravdu zajímavé, i když většinu z toho, co se místní studenti učí, už dávno znám z Krásnohůlek. Naší koleji chybí pro nastávající sezonu famfrpálu střelkyně a zítra je konkurz. Možná bych nemusela být nejhorší, nemyslíte? Tak i tak jsem se už rozhodla, že to zkusím. Takže mi zítra o páté držte, prosím, pěsti.
S láskou Vaše milovaná dcera
Adrien

Zbytek týdne uběhl jako voda a Adrien se cítila čím dál nervóznější. Jak nad svým rozhodnutím přihlásit se do konkurzu na střelkyni přemýšlela, začínala pochybovat. Co když se jí to nepovede a ona to nevyhraje?
Bylo krásné říjnové odpoledne a Adrien se rozhodla před konkurzem ještě podívat na hřiště a zatrénovat si. Vyběhla po schodech k dívčím ložnicím a pod postel sáhla pro svůj milovaný Nimbus 2001. Ale komu říct, aby šel s ní? Jediná osoba, která ji napadla, byla Cho. Ale kde asi teď Cho může být? Rozhodla se, že půjde sama, a třeba na někoho na hřišti narazí.
Nikdo nikde… povzdechla si. No to je jedno… Tak si aspoň zalétám. Adrien v mžiku přehodila pravou nohu přes koště a odrazila se od země. V následujícím okamžiku už kroužila nad stadionem, přelétávala od jedněch branek na druhou stranu hřiště.
I přes nádherné počasí byla za chvíli trochu zmrzlá a řekla si, že by raději mohla jít někam do tepla, aby byla v pět hodin fit.
Ale kam bych mohla jít? Mám ještě asi dvě hodiny, tak proč nezajít do knihovny a nepodívat se po něčem o famfrpálu? dumala Adrien. Jakmile dorazila do školní knihovny, vydala se přímo ke knihám o famfrpálu. Ve vysoké polici bylo spousta knih, některé starší, jiné nové.
'Chytni Zlatonku,' hlásal první nápis, který jí padl do oka. Hmm.. To je možná tak pro chytače.
'Anglická famfrpálová družstva.' To asi taky nebude ono, zoufala si Adrien.
'Kouzlo šesti branek,' bylo napsáno na silné, velmi ohmatané knize. Jo.. To by mohlo být to, co hledám, řekla si Adrien.
Adrien hned nalistovala obsah knihy a pomalu si četla nadpisy jednotlivých kapitol. Brankář... Chytač... Střelec... "A tady to je!" Název třetí kapitoly byl napsán zdobeným písmem. Rychle nalistovala na stranu 165, kde začínala kapitola o střelcích. Přeskočila kapitoly typu K čemu je střelec? a Kolik střelců je na hřišti? a zastavila se u podkapitoly Mnohé rady pro úspěšného střelce.
Rad tam bylo spousta. Adrien začala číst ty první.
Každý dobrý střelec musí umět výborně zacházet se svým koštětem a musí předvídat i velmi časté nepříznivé počasí. Například při silném větru musí být letec schopen udržet své koště v jakéms takéms klidu, aby mohl zamířit a vystřelit. Navíc musí předpokládat možnou změnu směru Camrálu...
Po asi hodině nepřetržitého čtení Adrien vrátila knihu do police a vydala se zpět na famfrpálové hřiště s cílem, že si ještě trochu zatrénuje. Po cestě se stavila v přístěnku na košťata, kde si vzala svůj Nimbus 2001 a jeden Camrál.
Už od vchodu do hradu uviděla na hřišti nějaký pohyb. Co to asi může být?
Za malý okamžik už svou otázku byla schopná zodpovědět. Po hřišti se prohánělo sedm hráčů ve svítivě žlutých dresech. To znamenalo, že teď měl Mrzimor trénink. No nic.. Nebudu je rušit, půjdu si sednout nahoru a třeba od nich něco odkoukám. Vzápětí už kráčela po schodech na tribunu a posadila se.
Asi po dvaceti minutách už byla celkem ztuhlá, ale naštěstí se už na hřiště začali scházet i další studenti, mezi nimi i členové havraspárského družstva. Ihned si všimla Cho v modrém hábitu, ta jí zamávala a běžela přímo k ní.
"Takže jsi přišla?" ptala se s radostí.
"Jo... Řekla jsem si, že bych to mola zkusit," odpověděla Adrien.
"Budu ti fandit. Ty to vyhraješ, uvidíš. Ptala jsem se Rogera, co tam dá za úkoly, a ty tam jsou pouze dva. A měla bys je hravě zvládnout."
"Díky," snažila se Adrien udržet hlas v klidu.
"Neměj strach, vyjde ti to. Ale teď už bychom měly jít dolů a poslechnout si, co nám chce Roger říct."
"Jasně."
Obě dívky seběhly po schodech a zastavily se ve skupince asi deseti lidí. Bylo zde šest členů týmu Havraspáru a pět lidí na konkurz, dvě dívky a tři chlapci. Ale to už se slova ujal Roger Davies, kapitán týmu.
"Tak jo... Vítám vás tady. Asi bych měl začít tím, že vám řeknu, co od nového střelce očekáváme. V prvním případě by měl být úspěšný v tomto konkurzu, potom také musí být zodpovědný, musí chodit na tréninky včas. To by asi tak prozatím bylo vše."
"No a jelikož vás tu je pět, tak bychom měli začít s disciplínami. Připravil jsem dva úkoly, které pocvičí váš postřeh, rychlost a přesnost. Teď k prvnímu úkolu. Tady je start. Všichni se seřadíte na čáře a já vás odstartuji. Vaším úkolem bude obletět tři kola a do cíle, což je také tady, doletět co nejrychleji. Poslední dva vypadávají."
Adrien si oddechla. Tohle by mělo být jednoduché. Očima přelétla po košťatech svých protivníků a jedinou hrozbou se jí zdál drobný chlapec, který měl v ruce Nimbus 2000. Ta ostatní košťata vypadala proti Nimbusu 2001, který vlastnila Adrien, jako dětské hračky.
"Ještě se ujistím, zda tu jsou všichni, kteří se přihlásili," pokračoval Davies. Vytáhl pergamen a začal číst jména.
"Mark Stevans?" V dalším okamžiku se přihlásil ten drobný chlapec.
"Adrien de Creubell?" Adrien přikývla.
Potom přečetl jméno jedné plavovlasé studentky ze třetího ročníku, Jane Crownové. A pak už jen dva chlapci ze čtvrťáku: Chris Martin a Max Stocker. Všichni přikývli.
"Tak můžeme začít. Prosím na čáru. Až dám povel, můžete vystartovat."
"Teď!" vykřikl Roger.
Všichni vystartovali nejvyšší možnou rychlostí a do čela se dostával Mark, hned za ním Adrien a za nimi zbytek. Mark a Adrien se vzdalovali trojici vzadu a začal boj o první pozici. Adrien Marka doháněla kousek po kousku. Poprvé proletěli čárou. Ještě zbývají dvě kola. Tak rychleji. Já ho musím dohnat, povzbuzovala se Adrien. Už jen jedno kolo. Adrien a Mark byli asi na stejné hranici. Chvíli vedl Mark, chvíli Adrien. Rychleji! Adrien se ještě víc sklonila k násadě koštěte a dostala se do vedení. Už jen několik metrů do cíle. Deset metrů. Devět... Mark ji začal dohánět. Cíl!
"Toto kolo vyhrála Adrien de Creubell. Hned za ní doletěl Mark Stevans. Třetím postupujícím se stává Jane Crownová. Maxi, Chrisi? Je mi líto, ale už se můžete vrátit do hradu. Děkuji, že jste přišli," řekl Roger Davies.
"A vás tři teď čeká zkouška postřehu a rychlosti. Vaším úkolem bude chytit přihrávku a prostřelit brankáře. Začínáte tamhle na druhé straně hřiště, poletíte rychle, chytíte moji přihrávku a dáte gól. Kdo ze tří pokusů dá nejvíc gólů postupuje. Rozumíte?"
Všichni přikývli.
"Dobře.. takže můžeme začít. Běžte na cíl."
Adrien, Mark a Jane letěli k brankám, brankář také, ale na opačnou stranu. Roger vzlétl s Camrálem v ruce.
"Začne Adrien de Creubell!"
Adrien vystartovala. Rychle se blížila k protějším obručím, podívala na Rogera a ten jí prudce hodil míč. Adrien musela zrychlit, aby ho alespoň chytla konečky prstů a téměř okamžitě červený míč prudce vypustila. Camrál mířil k levé obruči, brankář se po něm natáhnul... a minul!
"Bod pro Adrien!" zakřičel Davies. "Další!"
Tentokrát letěl Mark a ten s přehledem proměnil, Jane také. Při druhém pokusu ale Adrien nechytila Camrál. Mark opět s jistotou proměnil, ale Jane minula.
"Poslední pokusy! Mark má dva body, Adrien a Jane po jednom! Adrien? Můžeme?"
Adrien přikývla a vylétla. Roger jí hodil Camrál, ona ho pevně chytila, naznačila střelu napravo, brankář přeletěl a Adrien prudce prohodila Camrál středem levé branky.
Teď byl na řadě Mark. Letěl, chytil Camrál a vystřelil. Havraspárský brankář se vydal přímo k míči a efektním trikem ho zachytil. V Adrien se zvedla vlna radosti. Ještě má šanci. Jane minula asi o metr pravou branku.
"Teď to uděláme vyřazovacím způsobem. Pokud jeden dá, druhý musí také. Pokud se mu to nepovede, vypadává! Můžeme začít."
Adrien se vydala proti brankám, zachytila Camrál a prohodila ho prostřední brankou. Markovi se pokus také povedl. Adrien i při příštím pokusu skórovala. Ale Mark minul!
"Adrien de Creubell vyhrála konkurz na střelce do havraspárského famfrpálového týmu!"
oznámil hlasitě Roger Davies. Mark sklonil hlavu.
"Marku, byl jsi velmi dobrý, ale jen ten nejlepší může vyhrát. Ale děkuji za zájem."
Mark přikývl a šel přímo k Adrien.
"Gratuluji," řekl zklamaným hlasem.
"Díky," odpověděla šťastně Adrien. Potom se Mark vydal ke hradu a Adrien ho chtěla následovat.
"Počkej ještě, Adrien," zastavil ji Roger. "Asi by ses měla seznámit se zbytkem družstva. Já jsem Roger Davies a jsem kapitán a střelec. Chytačem v týmu je Cho Changová, tu už znáš. Brankář je tady Michael Zillion," ukázal na vyššího chlapce s krátce střiženými vlasy. "Třetím střelcem je tady Frank Kymer." Drobný chlapec vedle Cho přikývl. "A odrážeče nám dělají David Silverrock a Jack Lohmann," ukázal na dva vyšší, zavalitější chlapce.
"Ještě něco k tréninkům. Famfrpálové hřiště máme zamluveno na každou středu a pátek, trénink začíná v půl šesté večer a končí v půl deváté. Jak budou probíhat tréninky? Asi hodinu budeme probírat taktiku, a pak trénovat. Pokud nás bude čekat zápas, vyhradíme jeden celý tréninkový čas k rozebírání taktiky soupeře. Nějaké další otázky?"
"Ne, dobré..." odpověděla Adrien.
"Tak potom to je vše. Dneska to tady ukončuji, uvidíme se ve středu v půl šesté. Přijďte včas," dodal Roger.
Adrien se vydala s Cho do hradu a zamířily přímo do společenské místnosti.
"Půjdu si dát sprchu. Kde se potom setkáme?" ptala se Adrien.
Cho pokrčila rameny. "Já nevím. Třeba tady dole ve společenské."
"Ok. Tak za chvíli tady dole."
Adrien vyběhla po schodech, zamířila si to do dívčích koupelen a za chvíli už scházela schody se školní brašnou přes rameno. Cho se na ni tázavě podívala.
"No co se divíš?" zeptala se Adrien s úsměvem. "Jen musím dopsat nějaké úkoly."
"Jak chceš," odpověděla jí Cho s úšklebkem.
V půl desáté Adrien hlasitě zaklapla Magii s čísly.
"Dneska na to už kašlu. Jdu si lehnout, jsem strašně unavená. Jdete taky?" otočila se Adrien k holkám.
"Ještě ne," řekla Cho a ostatní děvčata s ní souhlasila. "Dobrou noc a ještě jednou ti gratuluji k tomu vítězství."
"Jo… Díky..." zazívala Adrien a šla do jejich pokoje. Nahoře se převlékla, lehla do postele a v příštím okamžiku tvrdě usnula.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama