Kapitola 10 - Prasinky a další trest

18. srpna 2009 v 12:52 | Havraspár |  Dvojí tvář krásy (HP) - dokončeno
Několik týdnů, co Adrien poslala své nejlepší kamarádce dopis, se ve společenské místnosti objevila velká cedule s termínem návštěvy Prasinek.
Celá společenská místnost zářila nadšením, a když Adrien vešla, nechápala, co je na návštěvě nějaké vesnice skvělého. Všichni byli zabráni do hovoru a výměny názorů na novou zprávu na nástěnce. Konečně přišla Cho a pozdravila se s Adrien.
"Ahoj Adri. Tak jak se těšíš do Prasinek? Už jsi tam někdy byla? Asi ne. Všechno ti tam s holkama ukážeme. Bude to super," vychrlila ze sebe s úsměvem Cho.
"Ahoj Cho. Nikdy jsme tam nebyla a ani nechápu, co je na tom tak skvělého. Vždyť je to jenom nějaká vesnice. Určitě bude stejná jako každá jiná na světě," odpověděla méně nadšeně Adrien a ukázala kamarádce směrem ke dveřím.
"Obyčejná vesnice? Tak to se teda mýlíš. Je to ta nejlepší vesnice na světě. Je jako jediná úplně nemudlovská, takže tam žádného mudlu nenajdeš. Je tam spoustu krámků, je tam největší cukrárna, jakou jsem kdy v životě viděla. V Medovém ráji najdeš všechno, na co si vzpomeneš. Můžeme zajít ke Třem košťatům na Máslový ležák nebo můžeš ze Soví pošty poslat dopis do Francie. Mám takový dojem, že se můžeš s rodiči spojit přes krb," dořekla Cho s ještě se širším úsměvem.
"Můžu se spojit přes krb? A vidět rodiče? To by bylo úžasné. Tak to už se tedy těším na víkend. Musíte mě tam s holkama provést a všechno ukázat," řekla Adrien skoro se slzami v očích. Vzpomněla si na dopis, který jí poslali rodiče, ve kterém psali, že je v Prasinkách Soví pošta a až tam bude, tak ať se s nimi spojí přes krb. Nesmírně se těšila, až je oba zase uvidí. Z krásných představ ji vytrhla Cho, které velmi nahlas zakručelo v břiše.
"Myslím, že bychom mohly jít na snídani. Začínám mít docela hlad," navrhla Cho, která se ještě pořád červenala, protože se po ní otočila celá společenská místnost, jak jí zaškrundalo v prázdném žaludku.
Velká síň už byla skoro plná žáků, kteří jednou rukou jedli slaninu, vejce, nebo ovesnou kaši a v druhé drželi učebnice nebo své poznámky z různých předmětů.
Adrien si nabrala plný talíř ovesné kaše a začala debatovat s Cho o nastávajícím výletu do kouzelnické vesnice. Když se Adrien a Cho pomalu začaly zvedat k odchodu, uslyšely obě podivný šum, houkání a výkřiky studentů. Konečně přiletěla pošta. Adrien nic nečekala, takže se zvedla z lavice a po několik krocích jí něco přistálo na pravém rameni. Byla to tatáž sova, kterou před několika týdny posílala Lorraine. Adrien si jen myslela, že se sova vrátila, ale když se jí podívala na nohu, všimla si kousku pergamenu. Konečně jí zase něco pozvedlo náladu.
Otevřela dopis a nestačila se divit jeho obsahu:

Drahá Adrien,
Mám zprávu, která by tě mohla potěšit. Tento týdne nám dala madame Maxime volno, že prý něco potřebuje vyřídit v Británii. Rozhodla jsem se, že ti udělám radost a přijedu se na tebe podívat. (V tuto chvíli, začala Adrien skákat přes Velkou síň ke vchodu s úsměvem, který rozzářil celou síň.) Prý je nedaleko tvojí školy nějaká vesnička, myslím, že se jmenuje Prasinky. Tak mě napadlo, jestli by ses nemohla vzdálit ze školy a někde v Prasinkách bychom se setkaly. Pokud souhlasíš, tak mi napiš obratem, kdy a kde se sejdeme.
Tvá Lorraine

V tuto chvíli už se na nejšťastnější Adrien dívala celá Velká síň, a někteří, především Zmijozelští, si ťukali prsty na čelo, jestli se nezbláznila.
S nejšťastnější tváří za celou dobu, co byla v Bradavicích, se rozběhla napříč Velkou síní, po schodech do patra a směrem k brnění, které střežilo vchod do havraspárské společenské místnosti.
Místnost za brněním byla poměrně prázdná až na pár opozdilců, kteří na poslední chvíli dodělávali úkoly, mapy a jiná různá nesmyslná pojednání.
Adrien vyběhla po schodech do ložnice a se šťastným výkřikem vrazila do pokoje. Všechny její spolubydlící se na ni udiveně dívaly a snažily se z její tváře přečíst, co se stalo. První se rozjařené Adrien zeptala Lisa.
"Adri, proboha, co se stalo? Vracíš se zpět do Krásnohůlek, nebo co se stalo, že jsi tak šťastná?" zeptala se udiveně Lisa, která stála u zrcadla a česala si vlasy.
"To ne, ale o víkendu přijede na návštěvu do Anglie Lorraine, moje nejlepší kamarádka," odpověděla se slzami v očích Adrien.
"A co je na tom tak skvělého? Copak se sejdete?" zeptala se nechápavě Padma.
"Přesně tak, Padmo. Madame Maxime jim tento týden dala volno, že prý si něco potřebuje v Británii vyřídit, takže se s Lorraine sejdeme v Prasinkách," vyhrkla ze sebe.
"Tak to je super. Přeji ti to. Nechtěla bys nás s ní seznámit? Podle tvého vyprávění se mi zdá správná. A pokud v Prasinkách taky nikdy nebyla, tak bychom vás mohly provést obě. Co říkáš?" navrhla Cho, která si po sobě četla pojednání o Veritaséru pro Snapea.
"Cho, to by bylo úžasné! Jste všechny moc hodné," zajíkla se a znovu si otřela oči od slz radosti.
Adrien na kousek pergamenu naškrábala odpověď:

Moje Lorraine,
Jsem tak moc ráda, že jsi napsala, a už se těším na naše shledání v Prasinkách. Moje kamarádky by tě moc rády poznaly, a tak nás napadlo, že se seznámíte a ony nám ukážou Prasinky. Souhlasíš? Mohly bychom se sejít u Tří košťat. Je to budova uprostřed náměstí, nebo něčeho takového. Budeme tam v jedenáct hodin tuhle sobotu.
Budu se na tebe moc těšit!!
Tvá Adrien

Skoro nečitelnou odpověď smotala do ruličky a přivázala sově na nohu.
Ještě se pořádně upravila a odešla na Astronomii.

"Dobrý den. Dnes si řekneme něco o hvězdách v souhvězdí Býka. Býk se skládá z…" víc Adrien z Astronomie neslyšela. Byla duchem v Prasinkách a čekala na Lorraine u Tří košťat. Nic kolem sebe nevnímala. Cho si toho všimla a nepříjemně jí ďoubla do žeber takovou silou, že Adrien málem vyskočila ze židle.
"Co je?" vyjekla Adrien a držela si místo, kam ji Cho šťouchla.
"Nic. Jen jsi koukala z okna a vůbec jsi nevnímala," zašeptala plně soustředěná kamarádka.
"A to je z dnešní hodiny Astronomie vše. Doufám, že jste si udělali poznámky, a že si vše zakreslíte do svých map. Můžete jít," profesorka Sinistrová si sundala z očí brýle a odešla k oknu učebny se nadýchat vlahého podzimního vzduchu.
"Cho, mohla bych si, prosím, půjčit tvoje poznámky? Nějak jsem byla mimo," zeptala se zasněně Adrien.
"Jistě. Klidně si je půjč, ale teďka musíme rychle seběhnout dolů a ven na pozemky. Máme Péči. Už se těším. Jsem zvědavá, co nám dneska Hagrid ukáže za tvory," vybídla svou kamarádku k rychlejší chůzi a za několik minut se ocitly venku na schodech, kde vál příjemný podzimní větřík.
Nikdo netušil, co se na příští hodině Péče stane, protože profesor Hagrid byl nevypočitatelný. Adrien se zasněně přesunula k profesorově boudě, kde se hodiny Péče konaly, a posadila se do trávy. V tom se odněkud zezadu ozval Adrien povědomý hluboký, ale přívětivý ženský hlas.
"Adrien?" ozval se hlas, který se blížil.
To není pravda, pomyslela si v duchu Adrien. Ten hlas slýchávala několik let, a pak jakoby se ztratil. Pomalu se otočila a…
"Madame Maxime?" pronesla překvapeně.
"Adrien. Tak ráda tě zase vidím," pronesl přívětivý hlas krásnohůlské ředitelky.
"Kde se tu berete, madam?" zeptala se opět se slzami v očích Adrien.
"Potřebovala jsem si něco zařídit tady v Británii. Rubeus, tedy profesor Hagrid, potřeboval s něčím pomoci, a tak jsem dala v Krásnohůlkách týden volna a odjela do Anglie. Jsem moc ráda, že tě vidím, Adrien. Doufám, že se ti tu líbí," skončila se zdviženým obočím a úsměvem ve tváři madame Maxime.
"Ano, líbí se mi tu, ale mnohem radši bych byla, kdybych mohla být s vámi v Krásnohůlkách. Když mi Lorraine psala, že se přijede podívat, nechápala jsem, jak to, že má prázdniny, ale teď jsem to konečně pochopila," Adrien už to nevydržela a vrhla se madam Maxime kolem krku a začala opět plakat. To nejhorší bylo vidět svoji milovanou ředitelku. Nedokázala se vyrovnat s tím, že se s ní nemůže vrátit do Krásnohůlek. Konečně překonala smutek a pustila se madam Maxime.
"Nebreč, Adrien. Budou se ti smát," utěšovala ji ředitelka a podala jí velký kapesník s vyšitým R.
"Děkuji," utřela si oči a vysmrkala se. "Mohla byste všechny v Krásnohůlkách pozdravovat, prosím?" zeptala se s zarudlýma očima Adrien a podala madame kapesník.
"Neboj. Všechno jim vyřídím. A teď utíkej na hodinu."
Rozloučila se s krásnohůlskou ředitelkou a začala poslouchat výklad profesora Hagrida.
"Dobrej den. Dneska vám něco povim o Hafoních. Sou to velký chlupatý zvířata, co se podobaj psum…" Adrien se opět zasnila a nevnímala ani slovo z výkladu o Hafoních. Přemýšlela, co asi profesor Hagrid potřeboval, a pak si vzpomněla na heslo do ředitelny madame Maxime. Tenkrát, když jí ředitelka řekla že musí přestoupit, došly k soše Urika Šíleného a madame Maxime pronesla heslo "Rubeus". Tak to znamená, že se musí znát. Profesor Hagrid a madam Maxime se znají. Mohla bych se profesora Hagrida na madame Maxime zeptat, ale teď ne, pomyslela si Adrien.
Konečně byl oběd. Vyhládlá Adrien se sesunula na lavici mezi Padmu a Lisu a nabrala si plný talíř vařených brambor a velkého kusu nějakého masa. Byla tak zamyšlená nad událostmi tohoto dopoledne, že i kdyby si nabrala něco, co jí nechutná, tak by to snědla.
"Adri, co se stalo? Jsi nějak utahaná," starostlivě se zeptala Cho a zakousla se do jablka.
"To nic. Za dnešní dopoledne se stalo tolik úžasných věcí, že tomu nemůžu uvěřit. Nejdřív se na nástěnce objevila ta vývěska s návštěvou Prasinek, kde se mohu spojit přes krb s rodiči, potom mi napíše Lorraine, že se na mě přijede podívat, a do třetice se setkám s madame Maxime. Není to divné?" zeptala se Adrien a nabrala si na vidličku velkou bramboru a příštích několik minut se ji snažila nacpat do pusy. Nakonec se na ni Padma s Lisou podívaly, a pak dostaly nezadržitelný záchvat smíchu.
Po obědě začalo pršet a Adrien se vrátila její původní zachmuřená nálada. Pomalu se s kamarádkami dobelhala před sklepení k učebně lektvarů, kde už byl houf Zmijozelských.
Hodina Lektvarů proběhla kupodivu dobře. Profesor Snape Adrien celou hodinu pozoroval a snažil se ji nachytat a srazit Havraspáru body. To se mu však nepovedlo a byl dokonce nucen přidělit Havraspárské koleji dvacet bodů za lektvar, který naprosto bezchybně Adrien připravila.
Lektvary mi vždycky šly. Doufám, že tomu bude i tady. Tady mě Snape teda nenachytá, pomyslela si Adrien když jí Padma gratulovala k tomu, jak usadila Snapea, který se celou hodinu těšil, jak Adrien bude moci pokárat.
"Tak to se ti tedy povedlo. Gratuluji!" pronesla Padma a uklidila si kotlík.
"Díky. Co teďka máme? Potřebovala bych si skočit do knihovny," zeptala se Adrien s triumfálním úsměvem.
"No, myslím, že Obranu. To jsem zvědavá, co budeme dneska dělat," zapřemýšlela Lisa.
Adrien se s Cho, Padmou a Lisou před učebnou lektvarů rozloučila a běžela do knihovny si půjčit nějakou knihu o Famfrpálu. Zamířila k oddělení pro kouzelnické sporty a aktivity a po několika minutách našla zajímavou knihu FAMFRPÁL V PRŮBĚHU VĚKŮ. Chvilku si knížku prohlížela, a pak zaběhla si ji půjčit.
"Jestli s touhle knihou něco provedete, slečno, budu vás strašit ve vašich snech!" řekla velmi vážným hlasem, ale s úsměvem, paní knihovnice.
"Nebojte, paní knihovnice. Jenom nad ní budu konzumovat svůj oběd," pronesla s úsměvem a rychle utekla z knihovny, protože paní knihovnice se za ní rozběhla s koštětem v ruce.
Adrien doběhla do bezpečí a schovala se za jednu velkou skříň ve druhém poschodí. Najednou se z učebny naproti skříni ozvala poměrně velké rána, jako když někdo hodí lavicí o zem. A to se taky stalo. Kdo jiný než Protiva by mohl dělat takový rámus? Adrien pomaloučku otevřela dveře a uviděla Protivu, jak hází lavicemi po zdech. Chtěla mu domluvit, ale najednou zmizel v protější zdi. Adrien vstoupila a rozhlédla se po naprosto zdevastované učebně. Místo židlí a stolků tam byly třísky, ulámané nohy a spousta dalších pozůstatků po Protivovi. Adrien se měla k odchodu, když v tom někde z dálky uslyšela tiché, rychlé kroky. Po několik vteřinách přemýšlení, co má dělat, se rozletěly dveře a uprostřed nich stál profesor Snape ve svém černém plášti, připomínající přerostlého netopýra.
Oouu! pomyslela si Adrien.
"Ale, ale. Slečna de Creubell. Vy si přestoupíte z Krásnohůlek kvůli vašemu prospěchu a tady v Bradavicích nám budete ničit školní majetek? Tak to by nešlo. Uděluji vám další školní trest a Havraspáru odebírám dvacet bodů. Před večeří se hlaste u mě v kabinetu. A teď jděte na hodinu," ukončil Snape jejich rozhovor a měl se k odchodu.
"Ale pane profesore. To byl Protiva. Já jsem šla z kniho…" chtěla doříci Adrien, ale to už se jí nepovedlo.
"Tak vy mi budete vyprávět nějaký smyšlený příběh a budete si myslet, že vám to uvěřím? To jste na omylu. Strhávám Havraspáru dalších dvacet bodů," řekl Snape a odvlál někam pryč.
"To snad není pravda. Další trest. A zase od Snapea. Bože. Radši bych si měla pospíšit na Obranu," ulevila si Adrien a rozběhla se k učebně Obrany, kde na ni čekaly její kamarádky.
"Kde jsi byla tak dlouho? Myslely jsme, že jsi zabloudila. Povídej, co se stalo," naléhala Padma.
"Nic se nestalo. Jenom mi Snape zase dal trest. To snad dělá naschvál," zachmuřila se Adrien.
"Co jsi provedla tak vážného, že máš zase trest?" zeptala se naštvaně Cho.
"Nic. Byla jsem v knihovně, a pak jsem utíkala sem. Cestou jsem se musela schovat za skříň, protože knihovnice mě honila s koštětem v ruce. Ale to je vedlejší. Naproti skříni byla nějaká učebna, ze které se ozvala rána. Tak jsem tam nakoukla. Protiva ničil lavice. Vešla jsem dovnitř a on odletěl. Pak přišel Snape a nasolil mi trest a nejhorší je, že Havru srazil čtyřicet bodů," dovyprávěla událost kamarádkám, které nemohly věřit tomu, co právě řekla.
"Proč si mu neřekla pravdu?" zeptala se Lisa.
"Já mu ji řekla, ale on si myslel, že je to vymyšlený, a srazil koleji dvacet bodů," odvětila rozzlobená Adrien.
"Teďka to nebudeme řešit. Právě přišel Stone. Musíme do třídy," řekla Cho a všechny vešly do učebny.
Profesor Stone vešel do třídy a zahájil hodinu svým obvyklým způsobem. Rozhlédl se usměvavě po třídě, prohlédl si všechny studenty, a poté začal výklad.
Byl vysoký, oblečený do dlouhého zeleného hábitu, který připomínal louku. Chyběly tam jenom kvetoucí kytky.
"Dnes se naučíte, jak se ubránit Veritaséru. Ví někdo z vás, co to je?" zeptal se se širokým úsměvem profesor.
Adrien se přihlásila.
"Ano, slečno de Creubell?"
"Veritasérum je lektvar, po kterém osoba, která ho vypila, mluví pravdu," odpověděla na profesorovu otázku Adrien.
"Správně slečno. Uděluji vaší koleji deset bodů," usmál se profesor Stone.
Konečně byl večer. Škola skončila a nastal čas nástupu na další školní trest se Snapem. Ve společenské místnosti se Adrien rozloučila s Cho, Lisou a Padmou, a odešla ke Snapeovi. Celou cestu přemýšlela, co dostane tentokrát za trest, a když zaklepala na dveře kabinetu a vešla dovnitř, nemohla se divit, koho uvnitř nevidí. Kromě profesora tam byl i…
"Michaeli. Co tu děláš?" zašeptala udiveně.
"Mlčte slečno. Tady s panem Zillionem uklidíte učebnu lektvarů. Je plná prachu a zbytků lektvarů po stěnách. A bez kouzel," dal instrukce Snape a odkráčel.
"Michaeli, co tu děláš? Jak to, že máš taky trest?" zeptala se udiveně Adrien.
"No, nedával jsem při lektvarech pozor a uvařil nějaký jiný lektvar. Tak půjdeme?" zeptal se Michael a pomalu odešli do sklepní učebny. Učebna opravdu byla celá špinavá a ze zdí odkapávaly zbytky lektvarů.
"Tohle nikdy neuklidíme," zasténala Adrien.
"Ale jo, zvládnout se to dá. Snad to tu spolu chvíli vydržíme, ne?" povzbudil ji Michael, ale v jeho hlase byl znát odstup.
Adrien trochu znejistěla, jestli to má brát jako ironii, nebo vážně. Najednou ji přepadlo zděšení, že to třeba udělal schválně.
"Michaele, řekni mi pravdu. Ty sis nechal dát trest dobrovolně kvůli mně?" zeptala se trochu rozzlobeně Adrien.
"Adrien. Myslím, že tohle téma už jsme dořešili. Jestli hodláš do mě rýpat, tak si to můžeš čistit sama, ale pochybuji, že by se ti moje pomoc nehodila. Pokud tě to uspokojí, tak ne. O tresty u Snapea zrovna moc nestojím."
Adrien se zastyděla, že vůbec něco takového vypustila z úst. Muselo to znít asi dost namyšleně.
Už nic neříkali a věnovali se mytí stěn. Ty se za několik hodin leskly jako vyleštěné a oni mohli jít konečně spát.
Bylo asi půl jedné, když se Adrien šla osprchovat. Po osvěžující sprše se převlékla a zalehla konečně do postele. Byly asi tři hodiny v noci, když se Adrien probudila a měla stejný pocit jako po svém prvním školním trestu. Byla celá zpocená a měla jiné tělo. Měla blonďaté vlasy, na zádech malá křidýlka, no prostě se proměnila.
Už zase. Musím odejít, ať mě nikdo nevidí. Pomalu se odlepila kousek od země a odešla se projít po škole. Když došla ke dveřím Velké síně, uvědomila si, že díky školnímu trestu je o hladu. Chodila (spíše létala) po škole několik minut, až narazila na jakýsi stín. Popoletěla kousek blíže a spatřila Michaela. Nevěděla, co má dělat, ale pudově v ní rostla jakási touha, touha po něčem, čemu se zdravý rozum statečně bránil. Nesmí ji vidět, to jí radil rozum, ale touha přerostla v chuť, jež se musí ukojit. Poklepala mu na rameno a…

Ráno se probudila celá mokrá od potu, a tak se šla rychle vykoupat, než se ostatní holky probudí. Zamkla se v koupelně, napustila si plnou vanu teplé vody a zaplula do ní. Opřela se o hranu vany a zavřela oči. Byla hrozně unavená. Vůbec si nepamatovala, co dělala poté, co se vrátila ze školního trestu. Rychle se jí v hlavě promítl celý včerejší den a najednou se zastavil u obrazu, na kterém byla ona sama, ale vypadala úplně jinak než normálně. Viděla vysoký stín před sebou a pak se stín otočil. Nepoznala kdo to byl, ale viděla, jak napřahuje ruku s dlouhými ostrými nehty a ruka se zaryla do kůže stínové postavy… Najednou se obraz rozplynul a ona otevřela celá zděšená oči. Cítila, jak jí po zádech stéká studený pot a jak se ztrácí ve vodě. Rychle vylezla, oblékla se, učesala a odešla do ložnice. Její spolubydlící se pomalu začaly probouzet.
"Kde jsi zase byla Adri?" zeptala se rozespale Cho.
"Byla jsem se vysprchovat," odpověděla Adrien, ale ani nevěděla, co jí odpověděla, jak byla zamyšlená nad obrazem, který se jí zjevil ve vaně.
Padma, Lisa a Cho se pomalu oblékly a mohly všechny sejít do Velké síně na snídani. Když dorazily k Havraspárskému stolu, sedly si a nabraly si všechny plný talíř ovesné kaše a napily se dýňové šťávy.
"Ahri, hahý byl test?" zeptala se s plnou pusou kaše Lisa.
"Prosím?" podívala se na ni Adrien a měla co dělat, aby nepropadla záchvatu smíchu.
"Promiň, jaký byl trest?" zopakovala to Lisa.
"Nic moc. Museli jsme uklidit celou učebnu. Bez kouzel. Odcházeli jsme asi v půl jedné," odpověděla ospale už znovu klidná Adrien.
"Odcházeli? S kým jsi tam byla?" zeptala se překvapeně Cho.
"S Michaelem. A kde vůbec je?" rozhlédla se po celé síni a nikde ho neviděla. Najednou si vzpomněla na ten obraz, když seděla ve vaně. Ne, to nemůže být pravda. Byl to jen sen. Náhoda. Nic jiného to být nemůže, pomyslela si Adrien.
"Holky, tak jdeme, ne? Je sobota a Prasinky volají!" zavýskla si Cho a popohnala kamarádky k odchodu.
Konečně se Adrien dočkala soboty. Moc se těšila na jedenáctou hodinu. Zase se uvidí s Lorraine. To bude její nejšťastnější den, který v Bradavicích doposud strávila.
Všechny se v koupelně upravily, hodily na sebe kabáty a odešly před hlavní bránu, kde byl školník Filch a kontroloval potvrzení.
"Potvrzení zkontrolováno a hurá do Prasinek," křikla hned za branou Lisa.

"Teda. Ty Prasinky jsou úžasné. Kde je ta Soví pošta?" zeptala se nedočkavá Adrien.
"A to jsi ještě neviděla všechno. Doprovodíme tě k poště, počkáme před vchodem, a pak půjdeme ke Třem košťatům pro Lorraine, ano?" řekla nadšená Padma.
"Tak jo. Pak bych se taky chtěla podívat do Medového ráje. Mám na něco chuť," odpověděla Adrien a olízla se při pomyšlení na ty různé druhy bonbonů, lízátek a čokolád. V Soví poště se spojila s rodiči.
"Mami? Tati?" ozývalo se v kuchyni v Adrieniným domě ve Francii.
"Ano? Už jdu," ozval se maminčin hlas.
"Ahoj mami. Jsem v Prasinkách v té Soví poště, jak jste mi psali," řekla Adrien.
"ADRIEN. Tak ráda tě vidím. Jak se ti v nové škole líbí? Povídej," řekla paní de Creubell.
"Je to tu úžasné, mami. Mám kamarádky a učím se tu mnohem lépe. Ale moc se mi stýská. Změnilo se něco ve Francii? Viděla jsem madam Maxime a za chvilku uvidím i Lorraine," vyhrkla ze sebe Adrien opět se slzami v očích.
"Hlavně, že se ti tam líbí. Nic se tu nezměnilo a pozdravuj svoje kamarádky a Lorraine. Musím jít do práce. Jsem ráda, že jsem tě viděla," řekla také se slzami v očích paní de Crubell.
"Měj se moc hezky a pozdravuj taťku," zamávala mamince a vylezla z krbu.
Viděla svoji maminku. Klepala se. Už se těšila na další návštěvu Prasinek.
"Tak co? Mluvila jsi s nimi?" naléhaly kamarádky.
"Jo. Moc vás pozdravují," řekla a otřela si do hábitu oči.

V jedenáct hodin už Lisa, Cho, Padma a Adrien seděly u Tří košťat a popíjely Máslový ležák. Dveře se stále otevíraly a zavíraly. Když bylo jedenáct a pět minut, otevřely se dveře a do dveří vešla…
"LORRAINE!" zakřičela Adrien na celý výčep a rozběhla se ke své ohromené kamarádce.
"ADRIEN!" zakřičela Lorraine a vrhla se kamarádce kolem krku a obě začaly svorně brečet.
"Lorraine, tak ráda tě vidím! Pojď si k nám sednout. Seznámím tě s ostatními," odvlekla Lorraine ke stolu, kde seděla Cho, Padma a Lisa.
"Holky, tak tohle je Lorraine. Lorraine, tohle je Cho." Cho jí zamávala a usmála se na ni.
"Tohle je Padma." Padma k ní natáhla ruku a potřásla si s ní.
"A tohle je Lisa." Lisa se usmála a udělala místo na jednu židli pro Lorraine. Několik minut na sebe Lorraine s Padmou, Cho a Lisou koukaly a ani jedna nevěděla, co mají říct. Nepříjemné ticho prolomila Cho.
"Eh, Lorraine, jak se ti líbí v Británii?" zeptala se nejistě Cho.
"No, je tu hezky, ale už se těším do Francie. Tak, Adrien, povídej, jak se máš?" zavedla Lorraine na jiné téma.
"Jo mám se dobře, ale stýská se mi po Krásnohůlkách a po tobě a po…" Víc už nedořekla, ale Lorraine to ihned pochopila a opět zavedla řeč na něco jiného. Povídaly si několik hodin, až skončily u tématu, co by chtěly dělat, až vystudují školu.
"No, já bych chtěla dělat něco, co bude mít společného s famfrpálem," řekla Cho. Teď už se všechny znaly a věděly všechno o Lorraine a Lorraine věděla všechno o nich a Bradavicích. Povídaly si, jako by se znaly celou věčnost.
"A co ty, Adri? Čím bys chtěla být?" zeptala se jí Lorraine.
"Já? No asi bych mohla zkusit něco s lektvary. Co třeba zkusit nějaký obor, abych potom mohla vařit lektvary a protiléky. Co třeba Lékouzelnictví?" zapřemýšlela Adrien
"Adri neplácej nesmysly. Nikdy ti lektvary moc nešly," usmála se Lorraine
"To by ses divila. V Bradavicích mi docela jdou a hlavně jsem v nich napřed. Nedávno jsem překvapila profesora, který mě nemá moc v lásce a čeká na jakoukoli záminku dát mi školní trest nebo srazit body," vychrlila ze sebe Adrien a podívala se na hodinky. Bylo tři čtvrtě na čtyři. Smutně se podívala na svou nejlepší kamarádku a obě si padly kolem krku.
"Budeme muset jít," pronesla smutně.
"Bude se mi moc stýskat. Všechny v Krásnohůlkách pozdravuj a hlavně madame Maxime. A dávej pozor!" Ještě jednou objala Lorraine a doprovodila ji na konec Prasinek. Lorraine mávla hůlkou a najednou se odněkud vyřítil vysoký fialový autobus, který měl na ceduli napsáno: ZÁCHRANNÝ AUTOBUS.
Lorraine naposledy objala Adrien a potřásla si rukou s Cho, Padmou a Lisou. Pak nastoupila a jakmile se za ní zavřely dveře, autobus byl pryč.
Ještě chvilku tam stály, a pak se obrátily a odešly směrem k hradu. Cestou Padmu rozbolela hlava a jakmile dorazily do hradu, odešla na Ošetřovnu.
Madam Pomfreyová jí dala nějaký lektvar a poslala ji na kolej. Když Padma odcházela, všimla si závěsu kolem jedné postele. Místo, aby šla na kolej, vrátila se a nakoukla za závěs. Nevěřila vlastním očím. Za závěsem ležel celý poškrábaný Michael. Padma se zděsila a běžela do společenské místnosti. Vychrlila ze sebe heslo a vyběhla schody do ložnice.
"Holky, víte kdo leží na Ošetřovně?" zasípala Padma.
"Rychle povídej," pobídla ji nedočkavá Cho.
"Michael," vyhrkla ze sebe, "je celý poškrábaný. Zajímalo by mě, kdo to mohl udělat."
Najednou sebou Adrien trhla.
"Co je, Adri?" zeptala se starostlivě Lisa.
"Nic. Půjdu se vykoupat," řekla nepřítomně Adrien.
Lehla si do vany a přemýšlela. Co to mohlo být? Vtom se jí před očima objevil stejný obraz jako ráno. Byl tam stín a ona napřáhla ruku s dlouhými drápy… a pak se obraz zase vypařil. Ne. To nemůže být pravda. To, to jsem nebyla já. Je to jen náhoda. Michael někam šel a něco ho poškrábalo. Třeba to byla jen sova. Ano, byla to sova, řekla si Adrien a vylezla z vany. Ujistila sama sebe, a tím zklidnila i svědomí. Mohla jít klidně spát. Když vešla do ložnice, všechny holky už spaly, a tak si zalezla do postele a po několika minutách usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama