Kapitola 14 - Marietta a báseň

23. září 2009 v 11:46 | Havraspár |  Dvojí tvář krásy (HP) - dokončeno
Tohle nečekala ani jedna ze tří kamarádek. Lise a Cho se podlomila kolena a pomalu klesly na sytě červený koberec. Adrien se celá roztřásla, ale zůstala stát se slzami v očích. Brumbál přešel kruhovou místností k Cho, zvedl ji na nohy a opatrně ji posadil do právě přičarovaného pohodlného křesla. Profesor Kratiknot se snažil zvednout Lisu, ale moc se mu to nevedlo. Brumbál přičaroval další dvě křesla ještě pro Adrien a Lisu a oběma mladým studentkám pomohl posadit se.
I přes uslzené oči dívek se chystal ředitel Bradavické školy pokračovat a dovysvětlit situaci.
"Jak jsem již zmínil, havraspárská studentka Marietta Edgecombeová je mrtvá. Student pátého ročníku Jakob Mann procházel chodbou ve třetím patře, když uslyšel nějaký výkřik, vycházející z dívčích toalet. Ihned tam vběhl a na zemi uviděl bezvládné tělo slečny Edgecombeové. Asi metr od ní ležela hůlka, otočená směrem od Marietty." přerušil Brumbál.
"C-c-co se jí stalo?" vykoktala Adrien, která se ve směsici pocitů a vzpomínek probírala už hodnou chvíli. Nejčastější otázkou, která Adrien napadala, bylo, jestli to Mariettě neudělala ona. Zase ona. Ona, která už napadla tolik lidí a mnohým z nich ublížila.
Brumbál se znovu chytil nabízeného slova. "To je to, co ještě přesně nevíme. Ať to probíráme ze všech možných úhlů pohledu, stále to vypadá na to, že se Marietta zabila sama. Ale pro toto tvrzení nemáme žádné důkazy a ani nevíme, proč by si Marietta brala život. Vy nám to asi neřeknete?" vyznělo trochu výhrůžně ze strany Brumbála.
Všechny dívky zvedly hlavu a dlouze se zadívaly na Brumbála. Slova se ujala Cho.
"My jsme v poslední době s Mariettou příliš dobře nevycházely. Ani nevím, kdy jsme ji viděly naposled."
Adrien si na něco vzpomněla. Marietta přece byla u ní v pokoji, odpoledne předtím. Ale co jen přesně říkala?
"Marietta se nedávno asi nějak pohádala s Pansy, protože odpoledne byla u mě v pokoji a říkala, že se v Pansy strašně spletla. Prosila mě o to, abych se přimluvila, abychom ji vzaly zpátky mezi nás."
"Když říkáte Pansy, slečno de Creubell, myslíte tím studentku Zmijozelu Pansy Parkinsonovou?" zeptal se Brumbál.
Adrien chtěla odpovědět, ale místo toho pouze přikývla. Toto sdělení Brumbála očividně zaujalo. Začal přecházet po pracovně a něco si pro sebe mumlal. Potom se otočil na profesora Kratiknota.
"Dojděte, prosím, pro zmíněnou slečnu, Pansy Parkinsonovou, a doveďte ji sem. Prosím, pospěšte si," požádal ho.
Kratiknot vyběhl z Brumbálovy pracovny a v místnosti nastalo ticho, až na občasné vzlyky. Adrien neplakala. Nebyla toho schopná. Jediné, nad čím si lámala hlavu, bylo, jak je to možné? Vždyť přeci nemohla Mariettě ublížit.
Brumbál se posadil za svůj stůl, konečky prstů obou rukou dal k sobě a skrz půlměsíčité brýle se dlouze zadíval na Adrien.
Adrien rychle zvedla hlavu a zadívala se Brumbálovi do očí. Najednou, jako by v hlavě uslyšela hlas bradavického ředitele. Nemáte se čeho bát, slečno de Creubell. Adrien se rozhlédla kolem sebe. Očividně to slyšela pouze ona, Cho i Lisa měly stále obličej položený v dlaních. Hlas se znovu ozval. Vy jste to určitě neudělala. Jak jsem vám říkal, virga napadá pouze mladé muže a napadá pouze za úplňku. Teď to Adrien konečně došlo. Jak ji to vůbec mohlo napadnout? Úplněk je přeci až za dva týdny, takže to nemohla být ona. To, o co se Brumbál snažil, se povedlo. Adrien byla mnohem víc v klidu, na rozdíl od Cho.
Cho si pro sebe mumlala, že za to může ona. Sama sebe obviňovala, protože přeci ona ji odmítla vzít zpět. Marietta si určitě myslela, že už o ni nikdo nestojí a psychicky to nevydržela.
"Dřív se mnou byla velká kamarádka, ale pak se začala bavit s tou Parkinsonovou. Ta se na ni asi vykašlala a teď chtěla hledat pomoct u mě. A já jsem se na ni taky vykašlala. Co jsem to za kamarádku?"
Adrien zaslechla několik slov a chtěla Cho uklidnit.
"Cho?" zašeptala Adrien. "Cho…" opakovala. Cho se na ni otočila, ale v tu chvíli se otevřely dveře do ředitelny. Vepředu šel maličký profesor Kratiknot, za ním kráčel s mastnými vlasy neoblíbený profesor Snape a úplně za nimi studentka šestého ročníku ze Zmijozelu, Pansy Parkinsonová. Brumbál odtrhl pohled od Adrien a vstal.
"Dobrý večer, Severusi, dobrý večer, slečno Parkinsonová," pozdravil Brumbál.
Snape pokývl hlavou a Pansy nahlas pozdravila. Brumbál mezitím pokračoval.
"Jistě víte, proč jste tady, že ano, slečno Parkinsonová? Slečna Edgecombeová je po smrti."
S Pansy jako by ta událost ani neotřásla, jenom se podívala po Cho, Lise a po Adrien. Ty jí pronikavý pohled oplatily. Brumbál, aby nějak přerušil vražedné ticho, pokračoval v rozhovoru.
"Chtěl bych se vás zeptat, co se stalo mezi vámi a slečnou Edgecombeovou. Prosím, odpovězte po pravdě."
Pansy přesunula pohled na Brumbála, který z ní nespustil oči.
"Jenom jsme se trochu pohádaly," odpověděla vyhýbavě. "Na tom snad není nic zvláštního," řekla tónem, jako by chtěla říct Do toho ti nic není. Brumbál to přešel mlčením, ale Snape se ozval: "Mluvíte s panem ředitelem, tak si laskavě odpusťte ten tón!"
"Klid, Severusi, to je v pořádku," uklidnil ho Brumbál. "A to je vše, co mi k tomu chcete říct?"
"Ano," odpověděla rozhodným tónem Pansy. Brumbál pokývl hlavou.
"Dobře. Severusi, prosím, odveďte tady slečnu Parkinsonovou zpět na její pokoj, profesore Kratiknote, odveďte slečnu Changovou a Turpinovou do pokojů. Já odvedu slečnu de Creubell do jejího pokoje."
Cho, Lisa i Adrien se po sobě podívaly. Adrien se potom zadívala na Brumbála a ten se na ni usmál. Kratiknot a Snape odvedli po schodech dolů studentky a Brumbál se s Adrien vydal hned za nimi.
"Pane řediteli?" ozvala se nesměle Adrien.
"Copak?"
"Co myslíte, že se stalo Mariettě?"
"Vy to ještě nevíte? Já myslím, že to je víc než jasné. V mysli slečny Parkinsonové jsem vyčetl to, co se stalo mezi Mariettou a ní. A Marietta nemohla vydržet to,co se dělo, zabila se."
To Adrien zaujalo. "V mysli Pansy? Vy dokážete číst myšlenky?"
"Ano, je to speciální obor magie, tzv. nitrozpytectví."
"A co se tedy vlastně stalo mezi Pansy a Marrietou?"
Brumbál se na Adrien otočil. "To si, myslím, nechám pro sebe," řekl tónem, který naznačoval, že tento rozhovor považuje za uzavřený.
"Tak jsme tady," řekl najednou Brumbál. "Chtěl bych vás poprosit, abyste šla hned do postele a tam si odpočinula. Jste určitě po dnešním dni unavená, tak si odpočiňte co nejvíc. Přeji dobrou noc."
Po těchto slovech se Brumbál otočil a odešel chodbou zpět.
Co to mělo znamenat? napadlo hned Adrien. Od kdy doprovází ředitel školy studenty až ke společenské místnosti?
Adrien prošla otvorem ve zdi a chtěla projít společenskou místností. Ale tam bylo ještě spousta studentů a všichni čekali na nějaké novinky. Jakmile uviděli Adrien, hned se kolem ní udělal početný kruh zvědavců. Adrien se snažila najít Cho a Lisu, ale nikde je neviděla. Proto se protlačila mezi studenty a vydala se do svého samostatného pokoje. Jakmile tam vešla, hned usnula.
Ráno se Adrien vzbudila poměrně brzy, ostatně, jako skoro každý den, a hned provedla svou ranní hygienu. Poté se oblékla a seběhla dolů do společenské místnosti. V krbu stále hořelo, ale nikde nikdo. Řekla si, že půjde ještě před snídaní opět do knihovny a zkusí najít něco o virgách. Prošla otvorem za brněním a pomalu šla do knihovny. Za chvíli tam dorazila a zamířila si to hned k sekci Podivná stvoření. Knih s touto tematikou bylo opravdu hodně, a tak se dala do hledání. Přesně věděla, co hledá. Virga. Co přesně je virga a co se dá udělat proto, aby se z virgy stala opět normální dívka. Po chvíli hledání našla knihu Neobvyklí tvorové světa, kde byla o virgách zmínka.

Virgy
O tomto druhu stvoření se toho moc neví. Hodně ale prozrazuje následující báseň:

Ať už bytost hezká či ošklivá,
celý měsíc stejná zůstává.
Kulatý měsíc však to změní,
hezčí dívky na světě prostě není.
Její krása je velmi kouzelná,
pro švarné jinochy většinou však smrtelná.
Mladý chlapec nedokáže odolat,
virga ho chce k procházce udolat.
Jediné však, co ona hledá,
místo, kde zabít by ho mohla.
Kdysi ale bývala člověkem,
stalo se to zlým zážitkem.
Kvůli chlapci se stala virgou,
a pro ni to je teď drogou.
Zbavit se toho bohužel nedá,
lék se ale stále hledá.
Vyléčí někdo tohle prokletí?
Nebo kolem nás jen proletí?

Autor této básně není znám a báseň je velmi stará, sahá až do středověku. A nechápete z básně, jak se vlastně z člověka stane virga? Virgou se může stát pouze mladá dívka zklamaná chlapcem, který jí zlomil srdce. V okamžiku, kdy prokleje chlapce, se kletba obrátí proti dívce a z ní se stane virga. Dívka je schopna normálního života, pouze o úplňku se z ní stává krvelačné monstrum. V době, kdy byla báseň psána, nebyla známa žádná metoda, jak udržet virgu od lidských obydlí, a proto byly všechny odhalené virgy popravovány a zakopávány na odlehlém místě. V dnešní době již je známa alespoň dočasná forma ochrany virgy i mladých chlapců. Stačí k tomu uspávací lektvar. Dívka se sice promění, ale celou noc prospí. Žádný dlouhodobý lék nebyl nalezen. Prozatím.

"Hm… tak mnoho věcí z toho jsem už věděla," řekla si Adrien. Potom se podívala na hodinky a strnula. Bude osm. "To snad není možné, to už jsem tady skoro dvě hodiny! Musím rychle na snídani a pak na vyučování." Adrien zabouchla tlustou knihu a vrátila ji zpět do police. Rozběhla se knihovnou, když uslyšela rozzlobený hlas.
"Zpomalte, slečno!"
To na ni křičela přísná knihovnice. Adrien se otočila, přibrzdila, ale za rohem se dala do úprku.
Doběhla do Velké síně, která byla potažena černými plentami, na kterých byl znak koleje Havraspár. Nebe bylo zatažené, nad stoly se vznášelo mnoho dlouhých bílých svící. Ve Velké síni bylo neobvyklé ticho. Nad profesorským stolem byla černá plenta se znakem Bradavic. Všichni profesoři už seděli u stolu a byli oblečeni v sytě černých hábitech bez jakéhokoliv znaku. Všichni měli na hlavě vysoké černé klobouky.
Adrien se usadila k Cho a Lise a ty ji kývnutím pozdravily. Brumbál se postavil.
Celá Velká síň se soustředila na Brumbála, nikdo ani nešpitl, žádný příbor necinkl o talíř, nic.
"Jako ředitel školy mám tu nemilou povinnost vám oznámit," začal Brumbál, "že kolej Havraspár a s ní i celé Bradavice přišly o vynikající studentku, Mariettu Christinu Edgecombeovou. Tato dívka měla velké problémy v osobním životě, a proto se o něj sama rozhodla připravit. Neříkám, že to bylo správné, ale to nebudu rozebírat. Prosím o minutu ticha za slečnu Edgecombeovou." S těmito slovy pozvedl sklenici. To samé udělali všichni studenti Bradavic, včetně koleje Zmijozel.
"Nyní prosím skladbu pro Mariettu!" Brumbál mávnul rukou a Velkou síni se linula smutná píseň. Po asi dvouminutové skladbě se Brumbál znovu ujal slova.
"Chci říct, že dnes vám všem odpadávají všechny hodiny a byl bych rád, kdybyste toho využili k dodělání všech vašich restů." Ani po této zprávě se však neozval klasická vlna radosti.
"A nyní, prosím, můžete začít jíst! Přeji dobrou chuť."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama