Kapitola 18 - Nekonečné hledání a konec školy

28. listopadu 2009 v 10:50 | Havraspár |  Dvojí tvář krásy (HP) - dokončeno
Chladné a sychravé počasí se vystřídalo s mrazivým a kupy shrabaného listí a holé stromy pokryla vrstva bělostného sněhu. Ve všech krbech se topilo a obyvatelé hradu chodili ve svetrech, šálách a rukavicích. Nastala zima a Vánoce. Velká síň byla ověnčená jmelím, červenými ozdobami a zelenými větvičkami smrků, které nanosil hajný Hagrid. Všechno bylo prodchnuto atmosférou Vánoc, všichni měli dobrou náladu a zpívali si vánoční koledy.
Jen Adrien mlčky seděla v křesle svého vlastního pokoje a dívala se z okna na sluncem prozářené závěje sněhu. Byla unavená a cítila se sklesle. Je to teprve dva dny, co byl úplněk, a ona se ještě pořádně neprobrala z uspávacího lektvaru, který si již dokázala namíchat sama. Byla profesorovi Snapovi neskonale vděčná, protože díky tomu měla pocit, že už není pořád odkázaná na ostatní a že se o sebe umí postarat sama. Tentokrát asi dala špatný poměr látek, protože se jí ospalost držela, ale mohla chodit, mluvit i reagovat. Doufala, že jí to brzy přejde.
K oknu přiletěla sova a zaťukala na sklo. Napadlo ji hned, že asi propásla snídani, jinak by jí to ta sova donesla do Velké síně. Pomalu se zvedla a šouravým krokem došla k oknu. Nebyla to její sova, ale něco jí nesla. Vzpomněla si na svoji objednávku přísad do nového lektvaru a rychle otevřela okno. Sova pálená vlétla do pokoje, zakroužila u stropu a poté se snesla na stůl. Adrien nabrala hrst zrní z klece a nasypala jí to na stůl, aby se lépe dostala k balíčku a neschytala klovanec. Rozmotala provázky, jenž držely balíček na sovích nohou, a pustila se do rozbalování. Sova ale hlasitě zahoukala a nastavila Adrien nožku s měšcem.
Adrien to došlo a tak vložila sově do sáčku určený počet srpců a sova hned odletěla. Adrien zůstala v místnosti zase opuštěná, sedla si do křesla a na klín si postavila polorozbalený balík.
V něm objevila skutečně přísady do lektvarů, které v Bradavicích nejsou. Objednala si je asi před týdnem, protože objevila v jedné knize o lektvarech zajímavý recept. Myslela si, že by se jí mohl hodit. Byl to lektvar na zklidnění agresivnosti, který se používá především ve vězení na Ministerstvu kouzel pro zločince. Nevěřila, že by na ni působil, ale kdyby něco přidala a něco ubrala, možná by to byl dobrý základ na lék.
S radostí, která ji trochu probudila k životu, sklidila přísady do skříně, kterou již měla plnou lektvarů i všelijakých přísad, od sušených bylinek až po strouhané nehty Drápovce, či scvrklé vnitřnosti Draka perského. Byla na svou sbírku hrdá a věřila čím dál tím víc, že ten lék najde a že zase bude úplně normální dívka jako kterákoliv jiná. Občas se ale nachytala při jednání, které u Snapa všichni nesnášeli. Napadlo ji, že to je asi společnou láskou, v Adrienině případě spíš potřebou, a tou byly právě lektvary. Jejího zlepšení v předmětu si spolužáci všimli již na začátku roku, ale stejně jim to pořád nešlo na mysl. Věděli, že Adrien měla se Snapem už mnoho trestů a místo toho, aby ho nesnášela, se k němu chovala s kolegiální úctou, či tak něco.
Teď už mohla jít mezi ostatní, trošku se totiž probrala, i když malátnost ji neopouštěla a věděla, že si toho holky zase všimnou. Vždy to na ní poznaly, že se necítí ve své kůži. Doufala ale, že si ještě nevšimly, že se to děje vždy ve stejnou dobu, o úplňku. Zamkla skříň, klíček si schovala na řetízek, který ji visel na krku pod hábitem, a vykročila směle do nového dne.

"Ahoj Adri! Kdes byla? Čekaly jsme na tebe u snídaně, a ty nikde!" vyčetla jí Cho, sotva sešla ze schodů do společenské místnosti.
"Trochu jsem si přispala a na snídani se mi nechtělo, promiňte, holky," odpověděla upřímně Adrien.
"Jsi zase nějak pobledlá, není ti něco?" zamhouřila oči Padma.
"Jo, říkám, že se mi chce ještě spát."
"Kdyby ses do noci pořád neučila, tak se ti nechce," rýpala Lisa.
Potom se všechny čtyři odebraly k volnému stolu u krbu a Cho vytáhla z kapes pár sucharů a jablko.
"Vzala jsem ti něco s sebou, abys neumřela hlady," usmála se Cho na Adrien, a pak začala psát domácí úkol na Přeměňování.
Adrien poděkovala a s chutí se pustila do jablka, zatímco ostatní děvčata psala. Ohryzek vyhodila do ohně a ten během chvíle shořel, sledovala plameny, jak obklopují zčernalé pecky a uvažovala, kdy se asi dostane zase do pokoje, aby se mohla pustit do přípravy toho nového lektvaru.
"Na co myslíš, Adri? Mluvím na tebe!" zaslechla jakoby zdálky Lisu a probrala se z transu.
"Říkám, že by ti slušelo, kdyby sis nechala taky přidělat aspoň jeden pár náušnic. Udělala bych ti to, v létě jsem se to naučila," dokončila Lisa, ale Adrien si všimla, jak ji Padma s Cho nenápadně odrazují. Adrien je mlčky pozorovala a čekala, co se bude dít dál.
"Tak co, Adri, souhlasíš?" poposedla netrpělivě Lisa. Padmě najednou vystřelila ruka a ukázala na čtvrťačku, která měla zavázané ucho. Adrien se vyděsila a začala koktavě Lisu odmítat.
"Hmm, jsem si myslela. Tak ne no, když si nenecháš poradit," urazila se Lisa a sklonila se k psaní.
Adrien napadlo, že by mohla taky začít něco dělat, a tak vytáhla pergamen, rozevřela učebnici Obrany proti černé magii a pustila se do psaní pojednání o upírech. Při psaní si uvědomila, jak moc ochladl její vztah ke spolužačkám. Měla pocit, jako by se jim vzdalovala, protože ona byla jiná a její život se přesměroval úplně jiným směrem. Cho se také dost změnila od smrti Marietty, sice tvrdila, že se z toho přes léto dostala, ale chovala se jinak a mnohdy ji Adrien nachytala se slzami v očích. Věděla, jak se cítí, když zemřel on, bylo jí stejně. A vlastně pořád je, jen už nedokáže nad jeho smrtí plakat, když ví, že to ona, nebo spíš ta virga v ní, ho zabila. Lisa byla velká drsňačka a ačkoli se jí tehdy smrt kamarádky taky dotkla, tak už byla zase v pohodě a starala se jen o to, jak propichovat uši, barvit vlasy a dělat všelijaké věci, které ostatní děvčata nechápala. Ani Padma nezůstala nezměněná, našla si kluka v Nebelvíru a neustále o něm básnila a lítala s hlavou v oblacích. Tolik se všechny změnily, dospívaly a rozuměly si čím dál tím míň. Každá už měla svůj život a s těmi dalšími ho nedokázala sdílet. Ačkoli spolu stále sedávaly a povídaly si, tak už to bylo spíše ze zvyku a jejich rozhovory se stáčely k povrchním věcem.
Adrien to trápilo, ale věděla, že je to normální, lidi se mění. Ona se mění. Nikdy už nemůže být všechno jako dřív. Zabývala se takovými myšlenkami, když jí ulpěl zrak na odstavci v učebnici.

Další záchranou před upíry je stříbro. Zde jsou dvě verze, proč pomáhá před upíry, jedna je opět křesťanská. Spojuje se zde stříbro se zlem, poněvadž Jidáš prodal Krista za třicet stříbrných. Jiný výklad má kořeny již kdesi v dávné historii… Podle starých alchymistických zákonů je stříbro kovem lunárním, což znamená, že působí negativně právě na stvoření noci, mezi něž upír patří. V některých mýtech se dokonce slučuje upír s vlkodlaky, kterým je stříbro smrtelně nebezpečné.

Chvíli na odstavec vytřeštěně koukala, takže se holky začaly ptát, zde se něco stalo. Uklidnila je, že se nic neděje, jen, že ji něco napadlo, a zvedla se.
"Kam jdeš?"
"Chci si jen odskočit, hned jsem zpátky."
"Jasně."
Adrien se zavřela v koupelně a začala přemýšlet.
Takže upíři a vlkodlaci jsou v podstatě podobné virze. Bytosti noci. Bytosti zla. A vlkodlak a Virga navíc ještě závislí na úplňku. Jenže jistý rozdíl tu je. Vlkodlakem a upírem se člověk stane, když je pokousán, kdežto dívka virgou jen tehdy, když prokleje. Hm, to je velký rozdíl, ale je možné, že by mohl na Virgu působit stejný prostředek jako na ostatní bytosti noci? To by mohlo být to, co hledám.
Pak pohlédla do zrcadla. Měla vytřeštěné oči a hluboce dýchala. Takhle se do společenské místnosti vrátit nemůže. Opláchla si tedy obličej a chvíli jen tak stála. Snažila si pročistit mysl a poté se teprve vrátila k ostatním.
Ještě chvíli psaly, a pak se ozvala Lisa.
"Už mě to nebaví, pojďte si něco zahrát!" zaprosila kamarádky a ony pokývaly hlavou.
Odložily pergameny a pera a Lisa doběhla pro Řachavého Petra. Hrály si, Adrien měla na malý moment pocit, že se vrátila do bezstarostného dětství, kdy si takhle hrávala s Lorraine. V tu chvíli ji píchlo u srdce. Lorraine. Poslední dobou na ni hodně zapomíná. Během prázdnin si uvědomila, že i vztah mezi ní a Lorraine není to, co býval. Většina toho přátelství se zakládala jen na vzpomínkách. Ani rodiče ji už nebrali jako dříve. Jak by mohli, měli dceru zabijáckou bestii. Sice se ji snažili podporovat, ale bylo zřejmé, že se s tím těžko vyrovnávají. Psala si s nimi, s Lorraine i s rodiči častěji než dřív, ale lhala jim. Psala o štěstí a lásce, o všem, co nemá, jen aby měla co psát.
Když dohrály, šly se najíst do Velké síně, a odpoledne se rozešly každá po své práci. Adrien si samozřejmě zaběhla do knihovny a začala listovat v knize, ve které dříve nalezla uklidňující lektvar. Napadlo ji, že by do něj mohla přidat stříbro. Když ho nalistovala, začetla se znovu a znovu do návodu. Všechny přísady měla, jenže netušila, co by to mohlo udělat, kdyby proházela přísady a přidala stříbro. Rozhodla se, že se radši zeptá Snapea. Měla dobrý pocit, že přišla na něco, co jiní ne, a že má naději na uzdravení. Byla na sebe hrdá.
Vzala knihu do podpaždí a běžela k profesoru Snapeovi. Ťukala ale zbytečně, uvnitř zřejmě nikdo nebyl a dveře byly zamčené. Vrátila se tedy do knihovny, vypůjčila si další knihy, kde se mohla dočíst něco o stvořeních noci a o léčení jejich nemocí. S hromadou knih se vydala do svého pokoje.
Cestou potkala mladšího kluka z Mrzimoru a zrovna, když kolem něj procházela, tak jí všechny knihy popadaly. Klučina jí pomohl je sesbírat a představil se jako John.
"Díky, Johne, za pomoc."
"Není zač, koukám, že máte asi hodně práce na Lektvary a Obranu, co?" pousmál se na ni.
"Cože?" nechápala Adrien.
"No, že máš takovou hromadu knih o lektvarech a tak."
"Jo, no jasně. Snape nám toho zase naložil pěknou kupu," zahrála si Adrien na nesmírně zničenou a znechucenou a John se zasmál.
"To znám!" a pak odběhl chodbou směrem k Velké síni.
Adrien byla nějak mimo a uvědomovala si to. Často se jí stávalo, že když na ni někdo mluvil, tak ho ani nevnímala, nebo nechápala souvislosti. Byla natolik soustředěná na svou práci a svůj životní úkol, že zapomínala na své okolí.
Zamkla se ve svém pokoji, nachystala si kotlík a zapálila pod ním, aby se dostatečně zahřál. Poté začala míchat lektvar. Rozhodla se, že ho nejprve udělá zcela podle návodu.
Na dno kotlíku položila kus dračích jater, zalila to vařící vodou, kterou si dala vařit stranou. Potom přidala strouhaný krunýř Skvorejše velkého a drcený roh jednorožce. Přisypala rostlinu zvanou Venušin Střevíček, která je silně mámící a klesá tak díky ní síla. Nakonec přilila po půl hodině vaření půl litru šnečího slizu, který navozuje ospalost. Nechala ho chvíli uležet a pak ho zmrazila kouzlem a zase rychle ohřála a znovu zmrazila.
Tím byla hotova se Zklidňujícím lektvarem. Přemýšlela, jak by ho pozměnila, aby působil i na ni. Počkala tedy, až lektvar rozmrzne, přelila ho do baňky a označila lístečkem. Další lektvar do zásoby, ale nevím, jestli bude účinkovat, říkala si pořád Adrien.
Pokusila se tedy trochu zariskovat a začala s přípravou lektvaru znovu. Podle poznatků, které získala zatím v lektvarech a na předchozích experimentech se známými recepty, již věděla, co se stane, nechá-li déle vařit drcený roh jednorožce nebo dračí játra, zkusila přidat i stříbrný roztok a proházela pořadí přísad. Vypadalo to, že by mohlo být vše v pořádku, ale když se pokusila lektvar sterilizovat, tak začal čoudit a kouř zaplnil celou místnost. Adrien se svezla k zemi a začala hlasitě odchrupovat.

Pomalu se posadila, bolela ji hlava k zešílení a v pokoji byl příšerný smrad, natáhla se pro hůlku, která jí vypadla z ruky, a mávnutím otevřela okno, do místnosti pronikl chladný vzduch a Adrien se oklepala.
Tak, to se mi zase nepovedlo. Škoda, už to vypadalo, že jsem na něco přišla, říkala si zklamaně Adrien a neobratně se zvedla a došourala se ke skříni, kde měla povzbuzující lektvar. Chvíli ho hledala, ale nakonec našla lahvičku s narůžovělou tekutinou a značením Životabudič. Vypila ho jedním hltem, jak se dočetla kdysi v učebnici, protože byl hnusný a zvedal se z něj žaludek.
Mohl být však sebeodpornější, ale postavil ji na nohy a Adrien se zase probudila. Opatrně přelila zelenou tekutinu z kotlíku do další lahvičky, zašpuntovala a označila jako nebezpečný. Popadla své poznámky, které si dělala při výrobě lektvaru, a knihy, v nichž našla nějaké rady, a vydala se opět ke Snapeovu kabinetu.
Tentokrát tam profesor už byl. Vyzval Adrien, aby vešla, a změřil si ji zkoumavým pohledem.
"Co potřebujete?" zeptal se rázně.
"Jen bych potřebovala malou radu. Ohledně lektvarů, samozřejmě," koukla na něj Adrien nevinně a ukázala své bílé zuby.
"Posaďte se, co to nesete s sebou?" vyzvídal profesor a upřeně se zahleděl na názvy knih, které Adrien nesla.
"To jsem si půjčila v knihovně. Objevila jsem zajímavý lektvar a chtěla jsem zkusit, jestli by mi nepomohl. A taky jsem si uvědomila, že upír a vlkodlak jsou stvoření noci," posadila se Adrien a vykládala u toho.
"Hmm."
"A virga je taky stvoření noci, je stejně jako vlkodlak závislá na úplňku a stejně jako upír potřebuje krev."
"Hmm."
"Na vlkodlaky a upíry platí stříbro a mě napadlo, že když se přidá do Zklidňujícího lektvaru, tak…"
"Cože?! To nemyslíte vážně!" vybuchl najednou Snape. "Vždyť smícháním stříbra a dračích jater vzniká jed! To jste si to neuvědomila, nebo co? Mohla jste se zabít."
"Eh…" vyhrkla Adrien a sklonila kajícně hlavu. "Nevěděla jsem to. Já už ho udělala," řekla popravdě.
"Máte se ještě hodně co učit, abyste byla schopná někdy najít lék, a to pochybuji, že stihnete do svých šedesáti," dokončil striktně Snape a odvrátil se od ní k domácím úkolům studentů.
"A teď už mě, prosím, neobtěžujte."
"Co když zkusím různě smíchávat zklidňující lektvar, uspávací, měsíční a vlkodlačí? To by mohlo dát něco…"
"To by tedy nemohlo, slečno de Creubell. Copak jste si neuvědomila, že nejste zdaleka jediná virga na světě a v dějinách? A všechny hledají lék, a nejen ony, ale i mnoho kouzelnických vědců, nikomu se to ještě nepodařilo, nikomu, slyšíte? Proč byste to měla být zrovna vy? Jste mladá a nezkušená, nemáte o lektvarech ani páru. Všechno, co mi tady povídáte, je už dávno vyzkoušené, to bylo první, co se v minulosti zkoušelo a vy si snad myslíte, že jste kdovíjak chytrá a že jste jediná, koho to napadlo. Říkám vám, nechejte to být, pijte uspávací lektvar a nic jiného nezkoušejte. A teď už, prosím, běžte."
Adrien se nahrnuly slzy do očí, sesbírala si všechny své knihy a poznámky a běžela jako o závod do svého pokoje. Hábit za ní vlál a knihy sotva udržela, ale utíkala a nezastavovala se, ani když na ni volala Cho nebo nějaký profesor. Zastavila se až v pokoji, zamkla se a zhroutila se na postel.
Nikdy netušila, že ji někdo může takhle ranit. Snape jí srazil sebevědomí na minimum a ona to nedokázala snést. Cítila se zahanbená a hloupá. Jak vůbec mohla doufat, že by byl Snape potěšen? A jak by mohla zrovna ona najít lék, který se hledá už celé věky? Cítila se ještě hůř než teď vypadala. Vlasy měla rozcuchané, tváře mokré od slz a nalíčené oči rozmazané.
Při pláči vyčerpáním usnula.

Štědrovečerní večeři propásla a celé Vánoce strávila na svém pokoji. Hledala v knihách, které měla půjčené z knihovny, a hledala vše možné, jen aby jí to nějak pomohlo. Špatná nálada ze Snapových řečí ji brzy přešla a tím víc se utvrdila v tom, že právě ona lék najde. Chtěla dokázat svému profesorovi lektvarů, že je chytřejší než on, a že právě ona na to má. Že najde lék, i kdyby jí to mělo stát život. Listovala v Rostlinách světa, Léčitelství, Jedech a Přísadách, Neléčitelných nemocích i Studii o tvoření lektvarů.
Občas si seběhla do Velké síně na jídlo nebo ke společnému havraspárskému stromku, kde na ni čekaly dárečky. Nedostala nic zajímavého, alespoň nic, co by jí pomohlo v hledání, takže dárky zase uklidila do pokoje a pokračovala dál v pátrání.
Spolužákům se už začínala zdát divná, s Cho, Lisou ani Padmou si moc nepovídala a celé prázdniny strávila u sebe v pokoji.
Když začala výuka, tak se toho moc nezměnilo. Hledala dál, už měla téměř přečtené celé oddělení lektvarů a bylinek v knihovně. V noci skoro nespala, dál ji soužily děsivé sny a ona, než aby je musela znovu a znovu prožívat, tak raději dlouho do noci pracovala. Úkoly stíhala jen tak tak, ale ve známkách se o mnoho nezhoršila. V lektvarech dokonce naopak, Snape už nebyl schopný najít nic, co by neznala, měla načteno tolik knih, že se mu už skoro vyrovnala. Bylinkářství jí šlo výborně a v ostatních předmětech prospívala docela dobře.
Už ani make-up nemohl skrýt její kruhy pod očima a věčné vyčerpání. Denně požívala lektvary na probuzení, povzbuzení a čilost. Horko těžko se udržovala při vědomí.
Ve famfrpálu se radikálně zhoršila, díky únavě měla horší orientaci i obratnost a týmu se to přestávalo líbit. Cho za ní několikrát zašla, jestli nechce nějak pomoc, že na ní vidí úplně každý, že se s ní něco děje. Svěřila se Adrien, že od smrti Marietty ji také děsí noční můry a moc toho nenaspí, ale že na tom není tak hrozně jako Adrien. Dokonce začala Cho Adrien přesvědčovat, že na tom nemá žádnou vinu, že Marietta zemřela, a ať se dá do pořádku. Jenže Adrien už na famfrpálu skoro vůbec nezáleželo, věděla, že ho k životu už nebude potřebovat a že je to jen zábava, na kterou nemá čas. Adrien teď měla jiné starosti, vážné starosti. Cho došlo, že Adrien je to už úplně fuk a že její prvé nadšení z hraní famfrpálu, které ji chytlo v šestém ročníku, už dávno vyprchalo.
"Tak buď tak hodná a zkus to pro nás aspoň dohrát, když tě to teda nebaví, pak si dělej, co chceš," naštvala se Cho a odkráčela si po svém.
Adrien to samozřejmě mrzelo, ale pro samou práci na hádku brzy zapomněla a Cho zřejmě také. Protože nadále mezi nimi bylo to povrchní přátelství, ve které se zvrhlo to skutečné během léta.

Velikonoce uběhly tak rychle, že si je Adrien snad ani neuvědomila, jen zaregistrovala, že nebylo vyučování. Svým způsobem ji to i zamrzelo, protože ji neskutečně začaly bavit hodiny lektvarů, kdy všechno věděla a Snape si na ni nepřišel. Snažila se mu ze všech sil dokázat, že ona na to má a bude to právě ona, kdo v celých dějinách najde lék. Vyléčí sebe i druhé.
Snape si toho také všiml a jednal s ní tedy s určitým respektem Brzy mu došlo, že v té holce z Havraspáru se toho skrývá víc, než se zdá, a že právě jemu jednou bude konkurovat. Rozhodl se jí pomoci, ale tak, aby na to nepřišla. Zašel tedy za Brumbálem a o čemsi se s ním domlouval dlouhé hodiny. Když vyšel z Brumbálovy pracovny, byl strhaný, ale na tváři mu hrál jakýsi potěšený výraz. Chtěl však počkat až na poslední den školy, aby se nestalo, že by Adrien ze školy odešla.
Ve vyučování Adrien čas utíkal a najednou tu byly zkoušky OVCE a po nich měl následovat konec školního roku. Věděla, že na tom, jaké bude mít OVCE, moc nezáleží, když pořádně neví, co bude dělat. Chtěla by cestovat a hledat, ale nemá peníze, a tak jí nezbude, než si sehnat nějaké zaměstnání. Přesto chtěla mít nejlepší výsledky v ročníku, aby dokázala jak Snapovi, že je prostě dobrá, tak Brumbálovi, že neudělal chybu, když ji přijal na tuto školu. Byla mu za to nesmírně vděčná, protože jinak by možná vůbec nezjistila, že je virga a zabíjela by dál chudáky kluky. Odložila tedy na chvíli studování lektvarů a zaměřila se na učení předmětů, ze kterých OVCE skládala, celkově. Učila se stejně odhodlaně jako četla knihy z knihovny, a tak již za týden uměla
téměř všechnu látku nazpaměť. Zkoušela si i praktické příklady některých kouzel a lektvarů. Pevně věřila, že bude nejlepší.
V den zkoušek seděli všichni studenti sedmého ročníku pohromadě v jedné chladné místnosti a nervózně očekávali, kdy bude vyhlášeno jejich jméno, aby vešli před zkušební komisi. Někteří nepřítomně civěli do zdi, jiní si přeříkávali různé poznatky, další ještě na poslední chvíli hledali v knihách a ostatní mávali hůlkami. Jen Adrien seděla úplně v klidu a trochu s pobavením pozorovala dění kolem sebe. Cho měla neskutečně okousané nehty, Lisa si kroutila náušnicemi v uších, až Adrien běhal mráz po zádech, Padma měla ve tváři nepřítomný výraz. Všimla si i Hermiony z Nebelvíru, jak přejíždí očima své úhledně vypsané poznámky a napomíná nějaké dva kluky vedle sebe, aby byli potichu. Jeden skřípal zuby a druhý hlasitě oddechoval a neskutečně se potil. To je ta trojice, která taky dělá OVCE z lektvarů, napadlo Adrien a trochu škodolibě si přála
být lepší.
Ze dveří vyšla profesorka McGonagallová a vyvolala Adrienino jméno. "Slečna De Creubell!"
Mile se na ni usmála a povzbudivě ji poplácala po zádech. Nebylo to ovšem zapotřebí, všechny předměty, kde skládala OVCE, jí šly výtečně a ona brzy vyšla se spokojeným výrazem druhými dveřmi na chodbu, kde se už dohadovali ostatní studenti o tom, co bylo lehké, co těžké, kde který člen komise křivdil, a jiných tématech podobného rázu.
Adrien si jen oddechla, že to má úspěšně za sebou. Lektvary uměla tak dobře, že ji komisař ani nestíhal sledovat a bylinkářství zrovna tak. Obranu proti černé magii zvládla také docela dobře a Přeměňování rovněž. Jiné předměty si nebrala, zdálo se jí to zbytečné. Slyšela ovšem o tom, že jedna holka z Nebelvíru, snad Hermiona, si vzala k OVCÍM polovinu všech svých předmětů, a že jich měla hodně.
Byla spokojená, lepší než ona byla podle toho, co zaslechla říkat komisi, snad jen právě Hermiona, jinak nikdo. Výsledky se však dozví teprve po návratu domů, až pak může hledat zaměstnání, takže první měsíc prázdnin bude mít ještě volno, říkala si v duchu a vrátila se do svého pokoje, kde si dopřála jeden den odpočinku, než se zase pustila do práce na lektvarech.
Poslední týdny školy jí klasicky utekly jako voda a nastal poslední den před odjezdem. Všude bylo plno smutku z toho, že se přátelé musí rozejít na dva měsíce, než se zase uvidí. V sedmém ročníku byl smutek o to větší, protože studenti věděli, že mnozí z nich se třeba už ani neuvidí. Kdoví, kam je jejich životní cesty zavedou. Cho, Padma a Lisa neustále omýlaly totéž téma, odjezd. Probírala ho však celá škola.
I na Adrien dopadla melancholická nálada, a tak se poslední den procházela po celém hradu, připomínala si všechna dobrodružství, která zde za ty dva roky prožila, srovnávala s Krásnohůlkami a píchalo ji u srdce při představě, že už to tu nikdy neuvidí.
"Adrien, ty jsi vlastně z Francie, takže s tebou se nepotkáme ani náhodou ve městě nebo tak, to je hrozné," naříkala Padma, div se nerozbrečela.
"Ale ne, vždyť já sem za vámi občas přijedu," zalhala Adrien se zkříženými prsty za zády.
V podobném duchu probíhal celý den, a když šla Adrien už pomalu do Velké síně na slavnostní večeři, chtěla tam být s předstihem, než se síň celá zaplní, takže vyrazila o hodinu dřív, zastavil ji profesor Snape.
"Co…co. Eh. Co potřebujete pane profesore?" lekla se Adrien Snapea, který se jí zničehonic objevil za zády.
"Chce s vámi mluvit pan ředitel," odvětil stroze a vykročil k Brumbálově pracovně.
Tohle už znala, za celý rok, ale i za ten minulý, tam byla nesčetněkrát. Tentokrát si ovšem všimla zvláštního výrazu v profesorově tváři. Když ho déle zkoumala, došla k názoru, že je stejně blázen, a věnovala se spíš otázce, proč ji Brumbál volá?
Došli až k chrliči, Snape štěkl heslo, a pak se otočil a šel pryč. To bylo Adrien divné, že by s ní chtěl mluvit ředitel o samotě? Vyšla schody, zaklepala na tak známé dveře a vešla.
Brumbál na ni již čekal, seděl ve svém křesle za psacím stolem a ruce měl lokty opřené o desku stolu a prsty semknuté u nosu k sobě. Díval se na ni přes své všem tak známé půlměsícové brýle pomněnkovýma očima. Možná ani jeho už víckrát nepotkám, bleskla Adrien hlavou nepříjemná myšlenka. Rychle ji zaplašila a na ředitelovu výzvu si sedla proti němu.
Po zdvořilostním úvodu nastalo chvilkové ticho a pak…
"Jistě netušíte, proč jsem vás dal zavolat."
Adrien mu to odsouhlasila.
"Snad si uvědomujete, že tímto pro vás škola končí a začíná práce. Vy budete muset začít žít se svým prokletím tak, abyste nikoho neohrožovala. Nechci vás tu teď obtěžovat pravidly bezpečnosti, ty už přece znáte moc dobře," odmlčel se, ale Adrien vyčkávala, co bude povídat dál.
"Přemýšlela jste již nad svým povoláním?" zeptal se zvědavě.
"Ne. Tedy vlastně ano, ale nic mne nenapadá," přiznala Adrien.
"Nuže, nebudu vás déle zdržovat. Chtěl jsem vám jenom nabídnout malou pomoc. Domluvil jsem vám v nemocnici sv. Munga vědecký výzkum. Samozřejmě ve spolupráci s Francíí, kde bydlíte. Budete dotována Ministerstvem kouzel, jak francouzským, tak anglickým, a budete mít prostor cestovat po světě. Doslechl jsem se totiž, že se snažíte už mnoho měsíců objevit lék, který by vás vyléčil. Tímto vám dávám jedinečnou šanci."
Adrien nevěřícně poslouchala s otevřenou pusou. Když se vzpamatovala, nedalo jí to, aby se nezeptala: "Ale kde a jak mám začít? Bylo mi řečeno, že všechny známé způsoby už byly vyčerpány."
Brumbál se tajemně usmál a objevil se mu tak ve tváři podobný výraz jako u Snapea. "To už je na vás slečno, s tím vám já poradit nemohu."
Adrien si uvědomila, že to by po něm chtěla již příliš, a začala mu horlivě děkovat. Nabídku práce na výzkumu s obrovskou radostí přijala a doslova vyskákala z ředitelovy pracovny bez rozloučení, tak byla nadšená.
Zbytek večera strávila sněním o svém budoucím povolání a ani si neuvědomila, že školní pohár letos vyhrál Zmijozel místo Nebelvíru. A že Havraspár se umístil na druhém místě. To bylo pro kolej i celou školu neskutečné překvapení. Všichni kromě Nebelvíru se radovali a v radostném a veselém duchu proběhla celá večerní slavnost. Adrien však byla s hlavou v oblacích.
Večer jí na okno v pokoji zaklepala cizí sova. Byla celá černá a měla voskově žluté oči, ostrý zobák a nevypadala moc přívětivě. Opatrně jí odvázala z nohy ruličku pergamenu a sova vylétla oknem z Adrienina pokoje.
Adrien netušila, kdo jí může pár minut před odjezdem ještě posílat vzkaz, a ani se to nedozvěděla, neboť po rozbalení na něm nenašla žádný podpis. Zato obsah ji naprosto vyrazil dech.

Hledejte rostlinu zvanou Pestela, neboli Plavín černý (Nymphoides pestela), který se vyskytuje v hlubokých lesích a hvozdech na severu Evropy. Vyrůstá ze dna jezírka, na jehož hladině má rozložené listy. Údajně vylučuje z listů zvláštní tekutinu, která má léčivé účinky, když na ni dopadne světlo měsíce v úplňku. Psal o ní jistý švédský historik známý jako Frederik Francouzský ve svých spisech Krajina snů.
Snad Vám tato informace bude pro začátek nějak užitečná. Přeji hodně štěstí v hledání léku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama