Já se vrátím - Harry Potter

10. ledna 2010 v 17:40 | tatokalan, původní: Lady of the Dark |  Povídky HP
"Mami," vykřikla dívenka.
Dvacetisedmiletá Hermiona uslyšela svou dcerku plakat a rychle se na ni šla podívat. Rozsvítila světlo v ložnici a uviděla své šestileté dítě sedět na posteli. Přišla k ní a všimla si, že je celá rozpálená.
"Cassie, jsi v pořádku? To už máš zase horečku?"
"Ne, mami," odpovědělo dítě. "Jen jsem měla hrozný sen."
Hermiona ji objala a začala jí mechanicky hladit po vláskách.
"Zítra se přestěhujeme ke strýčkovi Harrymu a tetě Ginny a všechno bude v pořádku."
"Ale já s nimi nechci bydlet. Já chci zůstat tady," žadonila Cassie.
"Já vím, ale nemáme na vybranou," řekla Hermiona. "Už si tu nemůžeme dovolit zůstat. A teď zpátky do postýlky."
Cassie si znovu lehla a zavřela oči. Hermiona ji políbila na čelo a tiše odešla z ložnice. Vrátila se do svého pokoje a posadila se na postel. Na nočním stolku u postele stála fotografie pohledného mladíka se zářivě rudými vlasy. Usmíval se. Hermiona vztáhla ruku po fotografii a rozplakala se.
"Ach, Rone, kde jsi? Potřebuju tě víc, než kdy jindy."

--- před šesti lety ---
Ron a Hermiona byli v ložnici. Ron si rychle balil věci.
"Rone, kam jdeš?" chtěla vědět Hermiona. Uložila devítiměsíční Cassie do postýlky a přešla k Ronovi.
Ron začal cpát do tašky nějaké košile.
"Už jsem ti to říkal. Řád mě vybral na jednu misi, budu se vydávat za Smrtijeda," odpověděl.
"Já vím, ale kde konkrétně budeš?"
"To ti nemůžu říct a ty to víš."
"Jako členka Řádu a tvoje žena snad mám právo to vědět."
Ron přestal balit a šel k ní.
"Hermiono, rád bych ti to řekl, ale vážně nemůžu. Mám svoje rozkazy. Navíc bych tebe i Cassie vystavil hroznému nebezpečí, kdybyste to věděly."
"Tak z té mise odstup. Nemůže to udělat někdo jiný?"
"Ty víš, že ne. Vybrali mě, protože jsem nejlepší a já to nemůžu odmítnout."
Hermiona si sedla na postel a po tvářích se jí rozkutálely slzy. Ron si sedl vedle ní a vzal ji do náruče.
"Rone, slib mi, že se ke mně vrátíš. Musíš zůstat naživu."
"Neboj se. Já se vrátím," políbil ji na tvář.

--- o šest měsíců později ---
Hermiona ležela na pohovce, unavená hrou s Cassie. Už skoro spala, když uslyšela zaklepání na dveře. Vstala a otevřela je.
"Harry, už jsem tě dlouho neviděla. Jak se máš?"
"Dobře. Můžu dál?"
"Jistě," řekla a udělala mu místo. "Dáš si se mnou čaj?"
"Ne, díky."
Sedli si na pohovku a mlčeli. V tom tichu bylo něco divného.
"Takže... Harry, co tě sem přivádí?"
"No, pamatuješ si, když jsem tu byl naposledy?" zeptal se.
"Samozřejmě, že ano. Řekl jsi mi, že jsi s mým manželem ztratil spojení a že byl prohlášen za pohřešovaného."
"A to bylo před třemi měsíci," dodal Harry. "A teď... zkrátka myslíme si, že už se nevrátí, a... když odjížděl, řekl mi... že kdyby se s ním něco stalo, abych ti vyřídil, že máš jít dál. Že nechce, abys přestala žít kvůli němu."
"Takže se mi snažíš naznačit, že na něj mám prostě zapomenout? Je to tak? To tedy ne. Slíbil mi, že se vrátí a svoje sliby nikdy neporušil," rozplakala se Hermiona.
"Hermiono, tahle mise byla hrozně nebezpečná. Šlo při ní o život a on to věděl, když se k ní přihlásil."
Harry sáhl do kapsy, vytáhl zlatý prstýnek a podal jí ho.
"To je jeho svatební prsten, ale proč-?"
"Dal mi ho, než odjel. Myslím, že jenom ty máš právo ho mít."
Hermiona popadla prstýnek a znovu se rozplakala. Harry ji konejšivě objal.
"Já vím, jak se cítíš. Byl pro mě jako bratr," utěšoval ji. "Budeme mít v Doupěti rodinný smuteční obřad, přijdeš?"
Hermiona si setřela slzy a podívala se na Harryho.
"Nesmysl, nevěřím, že je mrtvý. Je mi jedno, jak dlouho na něj budu čekat, ale já prostě nevěřím, že už se nevrátí," řekla trucovitě.

O tři dny později proběhlo v Doupěti rozloučení. Hermiona nepřišla a zůstala doma, ale Ginny a Harry se na ni stejně přišli podívat, aby zjistili, jestli něco nepotřebuje. Od té doby propadla depresím, dala výpověď v práci na Ministerstvu a rezignovala na své členství v Řádu. Všechen svůj čas trávila ve svém pokoji, kde plakala a modlila se, aby se Ron objevil ve dveřích a políbil ji na uvítanou.
Dny se protáhly v týdny a týdny v měsíce. Pomalu jí docházely peníze. Postupně utratila svoje i Ronovy úspory a začala si půjčovat od banky. Ale i ta jí brzy přestala důvěřovat a další půjčky odmítla. Hermiona v zoufalství sáhla i na Cassiin fond, ale tento zdroj peněz právě vyschl...

--- současnost ---
Hermiona se probudila a zjistila, že pořád ještě drží Ronovu fotografii. Položila ji zpátky na noční stolek a oblékla se. Pomalu se vydala do kuchyně. Cestou procházela kolem všech jejich věcí, zabalených do krabic a nakupených v obývacím pokoji. Byla příliš unavená, aby si uvařila čaj, a tak si jen sedla na podlahu a čaj si prostě vykouzlila. Usrkávala horký nápoj a snažila se vyčistit si hlavu.
"Dneska začíná nový život. Budu se snažit být Cassii konečně dobrou mámou," mumlala si pro sebe.
Vtom uslyšela hlasité zabouchání na dveře. Položila šálek s čajem na podlahu.
"To musí být Harry a Ginny. Nechápu, proč se prostě nepřemístí?" uvažovala, když vstávala a vydala se ke dveřím.
Otevřela je a srdce se jí zastavilo. Před ní stál vysoký mladý muž s ohnivě rudými vlasy.
"Ach... Bože... Rone, ty jsi se vrátil!" vykřikla a z očí se jí vyhrnuly slzy.
Mladý muž ji sevřel do náruče.
"Věděla jsem, že se vrátíš. Věděla jsem to, i když mi všichni říkali, že jsi mrtvý," vzlykala Hermiona.
Ron se vyprostil z objetí a podíval se jí do očí.
"Je mi strašně líto, že to trvalo tak dlouho. Ale řekl jsem ti, že se vrátím a já svoje sliby vždycky plním."
Znovu se objali a vášnivě se políbili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 7. března 2010 v 17:31 | Reagovat

Krásná povídka:-)

2 An An | 3. dubna 2010 v 22:06 | Reagovat

Hezký, ale smutný..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama