Jak psát fanfiction - HP povídky

11. ledna 2010 v 18:18 | tatokalan; původní: Bigbiz |  Informace
Je to už docela dlouho, kdy jsem naprostou náhodou našla jeden blog, na kterém mě zaujal článek o psaní fanfiction. Požádala jsem autora o svolení k publikaci i na tomto blogu, svolení jsem dostala, ale v tu chvíli zrovna nebyl čas a potom to nějak zapadlo do zadního šuplíku mé paměti :) Teď už asi týden zase nosím v hlavě, že jsem ho sem kdysi chtěla dát. Nebude úplně celý, vezmu z něj jenom tu část o Harry Potterovi - celý článek si můžete přečíst tady. Takže cituji:

"Každý, kdo se fanfikcemi zabývá, určitě Harryho Pottera četl. Tak by jejich povídka měla i podle toho vypadat. To znamená, že se autor drží charakterových vlastností postav, nastavenými J.K. Rowlingovou, měly by se psát správné názvy kouzel, atd. Ovšem většinou je to bohužel naopak. Autoři méně dobrých povídek začínají vždy stejně. Většinou se zde nachází hlavní hrdinka, jejíž rodiče jsou Smrtijedi a ona jediná je na straně dobra. Obvykle je velmi krásná, u všech oblíbená, má schopnosti, se kterými je téměř neporazitelná a jako na potvoru jsou tyhle schopnosti velmi vzácné. Pak je tady příjezd do Bradavic. Jakmile ona supergirl vstoupí do Velké síně, tak je okamžitě středem vesmíru a netrvá dlouho, než se do ní jeden z hlavních hrdinů, Harry nebo Sirius zamiluje. Záleží na tom, jestli je popisována doba Pobertů, nebo současnost. Proč se do těchhle super čarodějek zamilovávají právě tito dva hrdinové, fakt netuším. Tak tady máme začátek a můžeme pokračovat dál. Prokousáváme se většinou nudnou povídkou a nacházíme spoustu podivných věcí. Ano, jsou tu známé postavy, jako moudrý ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích, Albus Brumbál, přísná, ale spravedlivá profesorka McGonagallová, studenty nenáviděný profesor lektvarů Severus Snape a mnoho dalších. Ale co to? Místo toho, abychom slyšeli moudré vyprávění profesora Brumbála, který vždy Harrymu dokázal poradit, nebo uštěpačné, až jízlivé dialogy profesora Snapea, slyšíme rozhovory, za které by se nemusel stydět ani pacient psychiatrické léčebny. A to ani nemluvím o tom, že se tyhle postavy chovají poněkud divně. Například: V Bradavicích probíhá hodina lektvarů. Samozřejmě, že je naše super čarodějka, vždy a jedině studentka Nebelvíru, ze všech nejlepší a jen ona umí svůj lektvar polibků připravit bez chyby. Jde tedy vítězoslavně za profesorem Snapem, aby mu lektvar ukázala, a přitom, co čert nechtěl, zakopne a celý lektvar chrstne Snapeovi do obličeje. Když jsem tuhle oglosovanou povídku četl, tak jsem si naivně myslel, že Snape nebude takový idiot, jak byl v téhle "povídce" prezentován, a hned se vytasí s nějakým lektvarem, který účinky lektvaru polibků zmírní. Bohužel jsem se dost seknul. Místo toho, aby Snape pohotově zareagoval, tak vyhnal studenty s učebny, nechal si tam jen naši Mary Sue a po chvíli se s ní začal vášnivě líbat. Musel, protože kdyby ji nepolíbil, tak by do druhého dne zešílel. Jak stupidní.

Další věc, která nevinného čtenáře při čtení tohohle druhu povídek hned třískne do očí, jsou úplně jiná jména. Ne, že by autoři dali do Bradavic další postavy. Jen kazí jména postav, které jsou notoricky známé. V povídce tedy místo Harryho Pottera najdeme Haryho Potra, dále se seznámíme s novým profesorem lektvarů Severusem Snejpem, nenáviděnou profesorkou Obrany proti Černé magii Dolores Umbridgerovou a mnoha dalšími, jako je například student Zmijozelu Draco Malfoj. Prostě katastrofa. A jdeme dál.

Další věc, kterou by autoři HP FF měli vědět, je to, že je přísně zakázáno se přemisťovat z a do Bradavic. Ovšem ne v případě našich Mary Sue, které se v Bradavicích přemisťují naprosto svobodně. Nejspíš je to tím, že pro ně žádná pravidla neplatí. A proč se tedy tyhle Mary Sue obtěžují cestovat na nádraží King's Cross, aby jely tak podřadným prostředkem, jako je vlak, když se můžou do Bradavic přemístit rovnou z domova? Ono je to asi tím, aby ukázaly všem spolužákům, jak jsou dokonalé a oni nuly, ne? A díky autorkám a jejich Mary Sue je úroveň české fanfiktion scény víc, než podprůměrná.

A jak tedy psát správně? Musí zde být realistický příběh, známé postavy musí být stejné, jako v knize. Přece jen tím vzdáváme hold paní Rowlingové, ne? Hlavní postava musí být pro čtenáře něčím známá. On totiž čtenář uvěří spíš průměrnému studentovi, než super dokonalé Mary Sue. Člověka nezajímá nějaké vzdychání nad tím, jak se má postava bídně, jak ji nikdo nemá rád, a bůhví co ještě. A další věc je popis soubojů. Většinou souboje probíhají asi tak. Lord Voldemort napadne se Smrtijedy Bradavice, pobije všechny, kteří mu stojí v cestě, a pak se objeví Harry. Oba vytáhnou hůlky, Lord Voldemort začne na Harryho pálit kletby, kterým se Harry bez potíží vyhýbá, a až je vhodná příležitost, řekne jen Avada kedavra a Voldemort je mrtev. Blbost. Pokud chceme psát realisticky, tak musíme psát tak, abychom čtenáře vtáhli do děje. Musíme psát o tvrdých soubojích, musíme dát najevo, že Harry má strach o své kamarády, o kterých teď nemá žádnou zprávu, nesmíme se bát i nějakého z hlavních hrdinů nechat zemřít, i když nás za to čtenáři ušlapou. Je to náš příběh a my určujeme, jak to dopadne, ne čtenáři. A teď k tomu samotnému finále. Musíme vědět, že Harry by nikdy nepoužil kletbu Avada kedavra. A to i v případě, že bojuje se samotným Voldemortem. Každý totiž ví, že Harry buďto používá kouzlo mdloby na tebe, anebo v souboji s Voldemortem Priori incantatem, což znamená, že na Voldemortovo Avada kedavra použije kouzlo expeliarmus, čímž kletbu Avada kedavra odrazí. A až potom je Happy end. Je sice pravda, že se Harry chvíli vzpamatovává ze smrti nějakého kamaráda, ale není divu. Je to jen člověk, a ne robot. Takže city jsou na jeho místě normální. Taky byste nebyli odvázaní z toho, kdyby vám umřel někdo blízký. Takže to je asi tak vše, co jsem chtěl říct. A závěrem přeji všem autorům HP FF, aby si z toho návodu vzali nějaký příklad a snažili se psát tak, aby z toho čtenáři neměli legraci, ale požitek."

Myslím, že Bigbiz to vystihl správně, s některými z těchto výtek jsem se setkala i u zahraniční fanfikce, např. ta ff o Jamesovi a Lily od SMH, kterou překládám, tak tam není skoro ani jedno kouzlo napsané správně, musím to opravovat, a dost dlouho jsem se nechala ukolébat její McGonnagalovou, a teprve když jsem si znovu přečetla originál HP, všimla jsem si, že je to McGonagallová, ale tam si myslím, že od autorky nešlo o úmysl, protože jinak píše moc pěkně, spíš se jedná o nepozornost, která ale - jak zmínil Bigbiz - může některým čtenářům dost vadit. Možná si zkusím najít nějakou anglickou Mary Sue, abych se trochu pobavila :))
A ještě jednou děkuji za svolení k uveřejnění tohoto článku.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama